Last Hardrock Outsider

REFUSED - War Music

Víte čeho si cením nejvíc na švédských REFUSED? Toho, že nejdou hudebně s davem. Jasně že revoltovat může dneska kde kdo, vlastně na jejich názorech není dnes nic originálního, ovšem ten podnět k takto stylizované hudbě u nich nevychází z módních masových idejí, ale jde za nimi více než čtvrtstoletí. Jsou zkrátka zcela sví a to nejen zvukem nahrávek, který na hardcore vlastní mnoho swingujících motivů a nelze jej tak snadno ukotvit, ale rovněž tím, za čím si obecně stojí, neboť oni své názory sdělují již od počátku fungování. Když neměli potřebu tvořit, dali si zkrátka na patnáct sezón pauzu nebo se věnovali jiným projektům. Jejich hardcore určitě není jako od ostatních, neplní nějaké předem dané normy, ani co se týče image, sloganů, názorů na svět, tak jak je tomu třeba u newyorské scény, zkrátka tahle kapela s nikým netvoří žádnou komunitu, navíc se vždy vykazuje výsostně čerstvým materiálem, který, ač jde o hrubiánský rock´n´roll, bych se zdráhal přirovnat ke komukoliv jinému.



Když vyšlo v roce 1998 jejich třetí album „The Shape Of Punk To Come“, stalo se naprostou senzací klubového undergroundu a definovalo ve škatulce „hardcore“ zvuk nové školy. Tehdy moderní, nespoutané a co do názorů podnětné album patří ještě dnes mezi perly tvrdé hudby konce 20.století. O to více překvapilo, že REFUSED jen krátce po jeho realizaci ohlásili konec kariéry, aby se frontman Dennis Lyxzén na dekádu věnoval své další kapele, jmenovitě tedy revoltujícím punk-rockovým komunistům (THE INTERNATIONAL) NOISE CONSPIRACY, hudebnímu tělesu, které šlo o něco melodičtějším, retro-punkovým směrem. Ti na podkladě kytar, rytmiky a hammondů plamenně zpívali o novodobých povstáním na barikádách a v ulicích větších měst. Stejně jako tomu bylo u REFUSED, měl jsem vlastně v oblibě i tuhle partu. Jakkoliv jsem se nemusel ztotožňovat s idejemi jejich tvorby.


Zpět tedy k REFUSED, kteří v roce 2015 prodělali comeback s velmi invenční čtvrtou deskou „Freedom“. Zajímavé na ní bylo, že kapela vůbec nečerpala ze své staré tvorby a byla po hudební stránce zcela zažrána do aktuálních pramenů inspirace. Bylo poznat, že chlapi hudebně vyspěli a tak i nové skladby působily sice pořád trochu punkově, ale zároveň i vcelku progresivně. Čekal jsem tedy několik let, co dalšího přijde. Letošní novinka „War Music“ působí opět trochu jinak, je především přímočařejší, nemá onu potřebu docílení umělecké nadstavby a jde o bouři od začátku do konce, byť snahy o dosažení oné tvrdosti z devadesátých let se již nedočkáme, na to jsou členové REFUSED již zkušenějšími lidmi a lepšími hudebníky. Ve skladbách se oproti minulosti objevuje o něco více melodiky, byť agrese a rozmáchle působící groove podporují namakanost nových skladeb.


REFUSED jsou zkrátka spolehlivou institucí. Nikdy netočili desky jenom kvůli tomu, aby se potřebovali zviditelnit. Po čtyřech letech u nich nadešla chuť zas něco sdělit. Hlavním motem „War Music“ je opět revolta, jak jinak. Nenávist vůči aroganci mocných, konzumu a životnímu stylu money-makerů, jim dodala nového paliva. Deska je to ve výsledku opět skvělá, ostatně stejně jako ty předchozí. Sympatická na téhle partě je rovněž stabilita sestavy, a tak zde po boku Lyxzéna opět narážíme na další dlouholeté členy. Kytaru třímá znovu Kristofer Steen, salvy bicích řídí původní mlátička David Sandström a u baskytary je post-comebackový týpek Magnus Flagge (byl členem však i v úplných počátcích - 1993-1994), tato čtveřice je navíc koncertně podpořena ještě druhým kytaristou, kterým je Mattias Bärjed.


„War Music“ neztrácí drive předchozích desek, ale rovněž opatřuje hudbu REFUSED mírně vyšším zastoupením melodiky, jakoby se Lyxzén snažil vzpomenout si na časy (THE INTERNATIONAL) NOISE CONSPIRACY. Je to vlastně ku prospěchu věci, protože materiál si drží švih a zároveň je i atraktivní na poslech. Rytmika v „Rev001“ lehce připomene salvy RAGE AGAINST THE MACHINE, zvláště když je podporována kytarovou střelbou Morellovsky rytmizovaných riffů. „Violent Reaction“ je sice esencí nahněvanosti, ale hned u následné „I Wanna Watch The World Burn“ je jasně rozpoznatelná touha po rock´n ´rollovém tahu a melodice, čemuž ještě přidává dojemně emotivní refrén. Své kouzlo má i napumpovaná „Blood Red“, která kombinuje energii starých časů s větší touhou hudebníků po kudrlinkách, nahněvanost však opět přetrvává. Našinci může leckdy přijít naivní ona touha po revoltě proti majoritám od občanů bohaté severoevropské země a musí se ptát, o co těm zpovykancům asi tak jde? Ideovou složku si ale umím odmyslet, byť je mě jasné, že jde o levicové hysteriky nejostřejšího zrna.


Zajímavě se mě jeví i následná skladba „Malfire“, která působí odlehčeněji a ve svém zasněnějším provedení i zpěvněji než skladby předchozí. Vlastně jde o další hardcoreovou hitovku s potenciálem chytit a nepustit. Skladba „Damaged III“ možná začíná obdobným motivem jako onehdy song „Eye Of The Tiger“ (ten song od SURVIVOR z filmu Rocky III), což je ale hrozivé přirovnání, vím, nicméně jde jen o několik úvodních vteřin a následně se song zvrtne směrem příznačným pro tyhle Švédy. Následuje „Death In Vännäs“, což je další v rámci únosnosti odlehčenější záležitost, kde jsou kromě dravosti k slyšení i elektronické podkresy a zpěvnější výraz Lyxzéna. V refrénu se sice přidává trochu na energii, ale výsledek je spíše přímočarý než přímo tvrdý. Celkově další z těch chytlavějších věcí. „The Infamous Left“ je snad asi vůbec nejzběsilejší a nejzvláštnější záležitost na albu, přesně taková, která ctí překvapivost minulosti. Závěrečná „Economy Of Death“ je další vzpoura proti fungování světa. Když řeknu, že ideově už tomu chybí snad jen Greta Thunberg na její lodi plující do New Yorku,  budu pro někoho za ignoranta, za neangažovaného Čecha, kterému je všechno jedno a žije si svůj malý spokojený život stranou hysterie, ano přesně tak tomu je, hudebně má však deska šťávu a to je pro mne v tuto chvíli podstatné. Míchám si čaj s citrónem a přeji příjemný poslech.


23.10.2019Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

sicky
25.10.2019 08:29

Tak jsem to dal znovu a hudebně to není špatný. Sice to není (i v kontextu doby) takovej náser jako starý desky, ale dá se Pořád je tam cítit chuť hrát jinak.
Btw. bejval jsem jejich velkej fanoušek a když po comebacku hráli 2012 v Lucerna baru, byl jsem z toho úplně vedle. Dneska mi už ale to jejich salónní levičáctví taky kazí dojem. Carcass má pravdu, být ze Švédska a zpívat I wanna watch the world burn je i z mýho pohledu divný..

 

Stray
24.10.2019 20:49

Alda: Dík, s tím "obdivem" to držme v mantinelech.:-) Mám asi tu výhodu, že když se o něco začnu zajímat, tak tomu jsem schopen propadnout na nějaký čas úplně, v předškolním věku exotická zvířata, na prvním stupni základky česká historie (zejména středověk - v sedmi letech vyjmenování všech panovníků u nás žádný problém), pak přišel na mnoho let fotbal, no a pak tvrdá hudba, zájem o tvrdou hudbu je u mne stálý, ale rozlišuji takové dvě silné vlny, mezi kterými to bylo mírně slabší (pokud za jednotku síly té vlny budu tedy uvádět onu touhu po hledání a objevování, tak nejsilnější bylo první období 1988-1993, pak to zhruba do 2001 pozvolna utichalo, a od roku 2002 do zhruba 2009 začal nově nabitý entuziasmus - díky webu Metalopolis, současnost hodnotím tak, že v této dekádě sice vychází lepší metalová alba než v té minulé, ale ten zájem je u mne menší, protože na objevování nemám díky vlastním stránkám prakticky žádný čas, on je rozdíl mezi tím být jedním z pisálků pro nějaký web a tím mít svůj vlastní, asi nejvíc v té desetinásobně větší vytíženosti druhé verze (v tomhle by mne asi nejlíp dokázal pochopit Dalas). Psát si jeden článek za týden a o nic dalšího se nestarat není prostě vůbec nic, to je brnkačka. Zábavička! Takže - ROZPTYL - prostě mám v sobě nějakej motůrek, kterým se dokážu zanítit do zkoumání určité oblasti (někdy hudby, někdy knih, jindy filmů) a ta horečka po určitý období drží, REFUSED jsou součástí vlny mého zájmu v rámci psaní na MP, tedy minulé dekády (kdy jsem začal poslouchat i řadu do té doby pro mne dříve neposlouchaných metalových kapel jako NEVERMORE, MASTODON, PAIN OF SALVATION, ale EMPEROR, SATYRICON nebo třeba RAGE):-)

Carcasse mám v oblibě, ať napíše cokoliv, vždy je to správně plamenný. Vlastně je mě jedno jak kdo bude posuzovat web na základě diskusí, kdybych se staral i o tohle, tak bych se z toho musel zbláznit, držet si mediální obraz beze skvrnky zkrátka nemusíme, nejsme Karel Gott že jo? Když by tu někdo psát nějaký sprostý nadávky a vidlo-hnoje, tak ho prostě zabanuju, sám jsem nikdy nikomu snad neřekl nadávkou, jasně, mám asi nějaký takový popichující úvahy, ale to má prostě člověk už tak zakódovaný, nejsem sluníčkovej člověk co prvotně vidí ve všem pozitivno.

 

Alda
24.10.2019 20:19

Carcass - proč tak vulgárně? Si vem, že tu přijde někdo "nový" a...první dojem... napiš třeba koko*i..
Kelly and Stray - když jsem viděl slovo hardcore a fotku, tak jsem tušil/věděl, že... že to nebude nic pro mě, a taky není... zkusil jsem pár songů.. a nic.. synovec poslouchá Billy Talent, myslím si o tom svoje, leč... zlatý Billy :-)
Kelly, Straye "obdivuji" proto, že má VELKÝ hudební rozptyl/rozhled, o sobě si to myslím taky, ale... Refused nee! Ale stejně jako každé zboží má svého kupce, tak i každá hudba má své posluchače... a já si jdu zase pustit nový MAYHEM :-)))
PS. Díky recenci, diskuzi, okolnostem a tak celkově jsem si doplnil diskografii KORN a to je hudba!!!To je zvuk!! To je zpěvák!
PS 1. A to je právě chlama, že REFUSED má 80%... a KORN taky :-)))))))))

 

Kelly
24.10.2019 16:31

Stray: Tak Míru Pátého z Day After znám a kupoval jsem od něho už v dobách, kdy rozesílal tištěné nabídkové katalogy :-)

 

Stray
24.10.2019 10:40

kelly: Jo? A co bys na mne tipoval? S REFUSED jsem začal zhruba v roce 2005, když tenkrát na Metalopolis ještě chodily promo céda na recenze od nezávislých vydavatelství, v tomto případě tituly z katalogu švédských Burning Heart Records, které zde distribuovali Day After, tak jsem dostal na orecenzování (THE INTERNATIONAL) NOISE CONSPIRACY a MILLENCOLIN, o vydavatelství Burning Heart jsem se, díky tomu, že se mě ty věci líbily, začal víc zajímat a kupoval prostřednictvím Day After hromady titulů, např. z nejznámějších THE HIVES, pak jsem objevil kapely jako RANDY, DIVISION OF LAURA LEE a také REFUSED, kteří v té době už pár let mlčeli. Jsem ten typ, co nesedí na prdeli, ale když ho něco zaujme, tak tráví u katalogu, videí, mp3 databází docela dost času, problém je to, že mě to baví jen u rock´n rollově a punkově laděné hudby. Představa, že půl dne sedím u ukázek kapel, který jdou stylově za DREAM THEATER, je pro mne nemyslitelná.

 

Kelly
23.10.2019 22:09

Refused - moje srdcovka od první desky. Jejich hudební vývoj je neuvěřitelný. Texty jsou jsou jedna věc (a s tím spojená politika, ekopolitika a pod.) a hudba je druhá věc. Hudebně skvost. A kapel s horším posláním a pohledem doleva je mraky a podstatně horších.
Stray: vůbec bych tě na tuto partu netipoval :-)

 

Tomáš
23.10.2019 19:19

je zajímavé sledovat, že nejvíc levičáků je snad skutečně v zemích, kde rozdělení bohatství ve společnosti je snad nejvíc rovnoměrné...

taky s tím mám morální problém - kapely jako Refused, RATM, občas některé punkrockové věci, si mi líbí po hudební stránce, ale textově a ideologicky jsou přesně na opačném pólu... no ale s tím asi nic neudělám

 

carcass
23.10.2019 08:25

zpovykaní kokoti, kteří si hrají na rebely, zatímco všude kolem nich už všechno hoří a zdegenerovaná švédská společnost už dávno překročila bod zlomu, z kterého není návratu zpět, a tak do 10 let jim to jejich hudlaření stejně zatrhne místní imán, ale to těm kokotům vadit nebude, bo islám patří do Švédska a je třeba respektovat všechna jeho nařízení a neobtěžovat svým hlukem věřící.....anebo si je imán nechá jako užitečné idioty, kteří se budou nadále spravedlivě rozhořčovat nad starými zlořády bývalé křestanské západní společnosti, otázka je, pro koho v tom jejich švédském chálifátu budou hrát......