Jaromíre, jednou rocker, navždy rocker.

Často poslouchám rozlučková "minimalistická" alba Cashe, Cohena i Bowieho. I proto mi nový "osvobozený" Iggy Pop připadá skvostný. Jo, a rocker jsem od svých patnácti. Tedy celé půlstoletí:-)

Už jsem myslel že je to na mě, že jsem zase někomu šláp na kuří oko. V pořádku vyřešte si to mezi sebou. Pokud se někomu novej Iggy Pop líbí, je to jeho věc, Tomáš určitě narážel na nový trend/zlozvyk, kterým se v dnešní době stává stabilní vysoké hodnocení téměř pro všechno, jen aby se nikoho nikdo moc nedotkl. Kdyby jste viděli jak malá hodnocení dostávaly v sedmdesátých letech v Anglii desky, které jsou dnes mnohdy považované za kult a klasiku, nezachápali by jste. Já tu dobu sice aktivně nezažil, ale dost si o tom čtu. Není nic horšího než dát desce, která se dá "tak nějak uposlouchat do konce" a která vlastně ani neurazí, ale určitě ani neoblaží, takových těch smířlivých 60%.

Připosraní recenzenti? Kde bereš právo na takove osočení? Mě ta deska přijde skvělá, znamená to, že jsem připosraný fanoušek? Posluchač? Někdy by to chtělo vážit slova :-)

Bravo za pojmenování věcí jejich pravými jmény.

Post pop depression byla fakt výborná. Když jsem četl recenze na tuto novinku, tak jsem si taky říkal, že to bude úlet...

Ale všichni ti připosraní recenzenti "renomovaných" médií prostě narovinu nejsou schopni říct, že to je cipovina. Že to není deska, kterou si člověk pustí i za týden, měsíc, rok. Prostě úlet. Ok proč ne, Iggy si to může asi dovolit, ale zase se snad nemusíme tvářit že černá jen bílá jen protože to namaloval Iggy