A mě se to líbí! I když je pravda, že kultovní kapelu z Los Angeles, zvlášť po spojení dvou vůdčích person, může leckdo nařknout z absolutně nulové snahy o nějaký, byť jen sebemenší vývoj. L.A.GUNS jsou jednou z třeskutě zásadních kapel ze Sunset stripu. Parta co definovala kalifornskou scénu druhé poloviny osmdesátých let spolu s GUNS N´ROSES, a tak dnes asi nikdo, prakticky po třiceti letech od zlaté éry, neočekává něco jiného než řízný sleazy rock. Toho je na nové desce požehnaně. Materiál „The Devil You Know“ je již druhým albem po comebacku dvou pil Více

Podobný projekt si tedy nechám líbit. Když se pod zcela novou značkou znovu sejde kytarista George Lynch se svými někdejšími dvěma spoluhráči od DOKKEN, konkrétně památnou rytmickou dvojicí Jeff Pilson (baskytara) a Mick Brown (bicí), a za mikrofon se ještě ke všemu postaví Robert Mason, který se, přes současné působení u WARRANT, v minulosti vykazoval především zajímavou vokální prací pro další Lynchův band LYNCH MOB, jehož byl právě tento zpěvák dvakrát účasten, takže je slyšet z desek „Lynch Mob“ (1992) a „REvolution“ (2003), jedná Více

Razance spojení MISERY INDEX doposud nepodlehla moderním eufemistickým trendům a je až s podivem, že si tento název jistého ekonomického indikátoru ještě nevysloužil vylepšený kabátek z rádoby humanitárnější konfekce. Do reality dnešních dnů se přímo nabízejí novější střihy, třeba Prosperity Aim Barriers nebo Fortune Insufficiency Ratio. Delší slovní spojení (okecávání) v kladnějším gardu holt budí dojem větší sounáležitosti a znepokojující vůně prostě už není ten smrad, co tu býval, že ano? MISERY INDEX jsou také samozřejmě baltimorskou death Více

Další z distančních „foto session“ skupin vzniklých pod křídly Frontiers records. Serafino Perugino profituje z nynějších technických možností stále více, a dává tudíž dohromady jednu lákavou sestavu za druhou. Jakkoliv jsou velká jména jistým příslibem, muzika občas zůstává jaksi ve druhém sledu. Chybí-li tedy aktuální materiál, klidně se o něj u Frontiers postará někdo jako Alessandro Del Vecchio, Magnus Karlsson, Matt Sinner, Eric Mårtensson a další protřelí borci se šuplíky plnými těch správných šablon. Proč ne, občas se na s Více

Post-metal jako žánr má vrchol popularity už bezesporu za sebou. Doba, kdy CULT OF LUNA a ISIS platili za nejoriginálnější kapely na metalové scéně, je skoro patnáct let pryč, nicméně kvalitní žánrové nahrávky stále vycházejí. Konkrétně třeba alba kapel jako MORNE, BELOW THE SUN, KONGH, SUMAC, OBSCURE SPHINX, AMENRA určitě zato stojí (a třeba poslední INTRONAUT byla vyloženě pecka), meziročně jich už ale tolik není. Občas se však nějaké urodí a jedním takovým aktuálním šťavnatým plodem této scény je deska s názvem They Came with Sunlight od Více

„Už jsi slyšel novou desku od kalifornských TESLA…?“ psal mi mailem před časem pravidelný čtenář těchto stránek spajk a k mému překvapení vše pak doplnil dovětkem - „…je to hrozná sračka“. Nějak jsem si to neuměl srovnat v hlavě. Že by tak zkušená, skladatelsky výrazná parta nahrála někdy desku s visačkou „sračka“? Nechtěl jsem tomu věřit a říkal jsem si, pokud je to pravda, tak už je asi možné všechno. Před třiceti lety si taky nikdo nedovedl představit, že by kapely jako METALLICA nebo SLAYER někdy nahrály nic moc desku. Přistupoval Více

Pokud bych měl švédské melodiky IN FLAMES za něco pochválit, nejvíc bych ocenil asi fakt, že nás netrápí dalším návratem do starých dobrých časů. Jsem za to rád. Upřímně, kolik lidí dnes poslouchá klasiky ze studia Fredmann a není to vlastně jedno? V jejich případě už stejně není žádný návrat možný. Dávno hrají pro jinou cílovou skupinu (a to výrazně větší), proto už je ani moc nesleduji. Kdykoliv jsem se ovšem během uplynulých deseti let s jejich hudbou střetl, narazil jsem na neoddiskutovatelnou kvalitu, kterou jim může řada konkuren Více

Sanfranciská rock´n´rollová úderka JETBOY vznikla už v roce 1983. Docela dlouhá doba na to, že celá řada z vás o té kapele nikdy v životě neslyšela. A přitom jejich portfolio není zrovna nezajímavé. V době vlasovité sleazy-rockové horečky osmdesátých let se tito plebejci snažili nestát stranou, ale úplné prosazení se v rámci scény jim zkrátka nevyšlo. Opravdu nic překvapivého, vzhledem k toxické životosprávě některých členů. Co do talentu a originality také zrovna nezářili a tak to s nimi manažeři nahrávacích společnos Více

„Anathema“ je třetí deskou tokijské deathmetalové úderky DESECRAVITY, která datuje svoji historii od roku 2007 a jejíž chod se točí kolem bubeníka Yuichiho Kuda. A bylo to právě aranžmá Kudovi artilerie na předchozím výborném albu „Orphic Signs“, které upoutalo moji pozornost a udrželo tuto formaci v hudebním hledáčku. Předpokládám, že hudba a nádherně zubaté logo skupiny budou spíše známé náruživým vyznavačům technického death metalu, těm, kteří standardně pracují se soupiskou akvizic z katalogů death metalových farem, jakými jsou Unique L Více

„Ahoj, jsem Josh Todd a jsem rock´n´rollová stár. Za dva roky mi bude padesát a na těle nemám ani gram tuku, ale naopak spousty super kérek. Koukni. Tetování miluju, dostává mě do pohody. Když jdu po Sunset Boulevard v Los Angeles, všichni ví, že jsem rock´n´rollová stár. Moje kapela BUCKCHERRY je tu pojem, kdysi jsme dokonce doprovázeli KISS na jejich celosvětovém Psycho Circus turné. Později jsme také podpořili MÖTLEY CRÜE a jiný další super kapelky, jako třeba PAPA ROACH, zúčastněný velkýho podniku CRÜEFEST. To byly velký časy. Několi Více