Last Hardrock Outsider

FOREIGNER - Foreigner

Britsko-americkou hard-rockovou legendu FOREIGNER (v překladu znamená cizinec) založil v roce 1976 kytarista od SPOOKY TOOTH Mick Jones, spolu s multiinstrumentalistou z KING CRIMSON Ianem McDonaldem a zpěvákem Lou Grammem. FOREIGNER se v osmdesátých letech stali prodejním fenoménem a během své kariéry poslali do světa přes 70 milionů alb. To už však svůj původní sound pevně přetvářeli, aby jej s nástupem osmé dekády jasně nasměřovali do oblastí tehdy tolik populárního A.O.R. (nebo-li rocku pro dospělé), který především v Americe zaznamenal tou dobou obrovský boom a dlouhodobě sklízel velká prodejní čísla. Nutno též podotknout, že to byly především velkolepé balady, které se z předních příček hitparád jen nerady poroučely a navždy zaručily kapele nehynoucí nesmrtelnost. Jejich koncertní trasy často vedly přes největší stadióny světa, kde pro ně nebylo problémem vyprodat jejich obrovské plochy.


Už debutová deska nesoucí stejný název jako kapela sama, byla tou správnou trefou do středu terče. Materiál, kterým se soubor na startu své kariéry představil, má ještě daleko do pompy a pop-rockové nabubřelosti příštího desetiletí. Psal se rok 1977 a tehdy se o dost víc stavělo spíše na prog-rockovém předobrazu, než na hymnách a baladách prvního plánu, které lámaly dívky v kolenou. Nejen jejich první zářez tak patří mezi fortelně výborně odvedenou práci s odbočkami k art-rocku, soft-rocku a právě odlehčenému hudebnímu stylu, který se vzápětí zformuje pod záštitou – rock pro dospělé. Angažování malého kudrnatého chlapíka s mužným sytým přednesem za mikrofon, se ukázalo jako ten nejlepší tah, který mohl Micka potkat. Střetli se ještě během jeho členství ve SPOOKY TOOTH. Lou Gramm měl sice kapelu BLACK SHEEP, ale neodolal pozvání na konkurz k FOREIGNER a práci shoutera za krátko také dostal. Po vydání druhého alba prolétla éterem zpráva, že Lou Gramm má hlas, který by mu mohl i Robert Plant závidět.



Z mega úspěšného prvního alba, které jen v Americe obdrželo pětinásobnou platinu, vzešla čtveřice brilantních singlů. Ale pokud tuto desku dobře znáte a máte ji rádi, při jejím poslechu vám musí cvrnknout do uší, že singlem by zde mohla být jakákoli píseň. Celá desítka skladeb je velmi velmi vyrovnaná a také silná. Pochopitelně čtveřici songů jmenovitě „Feels Like The First Time“, „Cold As Ice“(s neskutečně mocným Grammovým zpěvem), hymnický artový klenot „Starrider“ a výpravná „Long, Long Way from Home“, lze bez skrupulí označit za okouzlující. Osobně mám též velmi rád nesmělou, avšak aranžérsky velice působivou „The Damage Is Done“, Beatles-áckým odérem napuštěnou „Woman Oh Woman“, nebo song „Fool For You Anyway“, který vnímám jako takovou milou poklonu šedesátým rokům. Prostě a jasně tady platí, co skladba, to perla. Je sice pravda, že Mick není bůhví jaký kytarový všeuměl a technik, jeho hra je však velice funkční a pro účely „cizince“ i dostačující a osobitá. Důležitá je tu však hlavně rovina skladatelská. V té FOREIGNER doslova explodovali a proto tedy onen dosažený a brzký úspěch. Hold ne každý dokáže napsat tolik hitů, které vám budou napříč radiostanicemi západního světa rotovat několikrát denně více jak jedno dlouhé desetiletí.


Obrovský úspěch první desky kapelu rázně motivoval k další práci a už za pouhý rok se mohli všichni příznivci těšit z podobně kvalitního nástupce. Deska „Double Vision“ je důstojným pokračováním své o rok starší sestřičky a obsahuje další várku pozoruhodných a myšlenkově bohatých skladeb. Ty se svou originalitou přibližují první kolekci téměř na dostřel. Světový hudební trh, především pak ten americký, byl hudbě kterou tvořila dvojice Gramm/Jones příznivě nakloněn. Na další vývoj k hvězdným výšinám mířících FOREIGNER, na další alba, jednotlivé, velice slavné písně, změny v sestavách a obrovských dopad popularity se mrkneme někdy příště, v dalším pokračování povídání o FOREIGNER.


08.07.2020Diskuse (6)Horyna
marekdt@seznam.cz

 

Horyna
09.07.2020 07:20

Pánové děkuji Vám za připomínky a komentáře.

Právě u Foreigner jsem kdysi s Best off začínal a vcelku rychle vytušil, že musím postupně nasyslit většinu z jejich katalogu. Na Shadow King mám také políčeno, ale nespěchám. Co se týče Foreigner, vůbec nejraději mám poslední dvě desky, to je přesně moje parketa.
Nové košťátko se snaží a píše jak jen mu čas dovolí. Naschvál jsem si spajku vyjel tvůj seznam oblíbených kapel, který jsi tu nedávno zavěsil. To je celá armáda, snad stovky alb, na kterých bychom se dokázali shodnout :-) Mohl bych/měl bych a hlavně chtěl, si z toho vytáhnout celou plejádu milovaných nahrávek, o kterých by se dalo utrousit pár slov a znovu je malinko dostat do širšího povědomí.

 

spajk
08.07.2020 19:08

FOREIGNER jsou léty prověřená klasika. Tady mi nestačila bestofka a koupil jsem kdysi rovnou celou diskografii s Grammem + Unusual Heat. Shadow King nemám, ale velmi dobře znám, až na ní narazím taky jí vezmu.
Ty bluesrockové začátky kapely jsou velmi dobré, až si někdy člověk povzdechne, že nemuseli tolik akcentovat popík. V některých skladbách slyším Grammovu výraznou výrazovou podobnost ke kolegovi Rodgersovi.
Prvotinu si vybral i audiofilský label MSFL a vydal jí na vinylu. Dokonce jsem jí pár let zpátky digitalizoval, tak kdyby si chtěl někdo doma udělat srovnání, není problém poptat soubory.
Nové koště dobře mete, já už jsem úplně na trní, co za skvost vyjde příště.
Skvělá práce, hoši!

 

Tomáš
08.07.2020 15:08

Když nám tehdy kamoš nahrál první desku Foreigner, ťukali jsme si na čelo jestli se nezbláznil. Až časem jsme tomu přišli na chuť a od té doby nás ta kapela nepustila. Výborná recenze, melodické skupiny tady vítám a zároveň věřím v pokračování. A ještě pár slov k Lou Gramovi. U mě je to hrdina a určitě jeden z největších hlasů na rockovém souhvězdí.

 

Stray
08.07.2020 14:52

Výtečný mini příběh z roku 1982. Úplně to slyším. Karel Gott měl jistě vytříbený vkus. Jeho obývací stěnu na Bertramce, s knihami, vinyly apod. do dnes považuji za predobraz své. On akorát pil citronovou šťávu při pohledu z terasy na Smíchov, já mám jen balkon s lahvacem.

 

Prowler80
08.07.2020 10:58

Jedni z rockových favoritů Karla Gotta. Na jaře 1982 jsem odpoledne přijel z mistráku domů, na Vltavě zrovna začínal pořad Rytmus, v němž Mistr představoval své oblíbence. O kapele hovořil v superlativech, tuze vychválil Grammův vokál, na závěr zařadil Juke Box Hero.

 

Fenris 13
08.07.2020 07:29

Foreigner? Výtečně! Jen houšť, pánové, jen houšť :-)