Boomer Space

DIO - Lock Up The Wolves

Určitý odliv fanoušků se na sklonku osmdesátých let netýkal přímo kapely DIO a jejich poněkud zhoršujícího se potenciálu pro napsání výrazně chytlavé skladby, ale souvisel spíše se změnou všeobecnou, týkající se měnícího se vkusu metalového posluchačstva a postupnou žádaností zcela jiného typu kapel než přímo těch klasických Hard N´Heavy hrdinů. „Dream Evil“ nebyla sice špatnou deskou, ale po stránce prodejů nenaplnila zcela očekávání do ní vkládaná, a tak se Ronnie James brzy odhodlal vyměnit celou sestavu. Baskytaristou se stal Terry Cook, za bicí usedl Simon Wright, bicman mající za sebou zrovna pětileté působení u Australských AC/DC, klávesy začal ovládat seveřan Jens Johansson, do té doby sbírající zkušenosti u Yngwieho Malmsteena, a konečně tou mediálně nejpropíranější změnou byla ta na postu kytaristy. Tím se po dlouhých konkursech, kde se Dio rozhodoval mezi nepočítaně adepty, nakonec stal úplně neznámý, teprve osmnáctiletý britský mladíček Rowan Robertson. Tato volba hodně lidí překvapila, neb se očekávalo, že Dio na nejdůležitější instrumentální místo v kapele angažuje někoho známějšího a zkušenějšího. Rowana však provázela pověst neobyčejného talentu, což posléze potvrdil v průběhu následujícího roku, jen škoda, že posléze zapadl a svou kariéru, mimo tohle brzké působení v DIO, prakticky zazdil.


Do nevadského studia se šlo v polovině roku 1989 a R.J.Dio poprvé zvolil k spolupráci producenta zvenčí, kterým se stal Tony Platt. Velkolepě ohlašované album „Lock Up The Wolves“ bylo tak jeho prvním, u kterého nebyl v roli producenta sám. Z nahrávky je poznat, s jak masivním badžetem si mohli DIO dovolit pracovat, neboť zvuk alba byl velkolepý, až si člověk říká, při všem tom perfekcionismu, skvělé sestavě a dalších plusových podmínkách, že je škoda, že tehdy kapela opravdu neměla po ruce zrovna silnou sbírku písní. Materiál totiž ve výsledku budí dojem méně nápaditého a poněkud méně hitového, než byl ten, co se nacházel u předchozích desek. Už roztáhlá a těžkopádná titulní skladba, sunoucí se albem a to v nepříliš rychlém tempu, ve výsledku značila, že si kapela kladla za cíl jistou změnu. Ponurý riff nacházející se v jejích útrobách tak charakterizuje trochu jiné pojetí hudby DIO. Výsledkem nakonec bylo zvukově vypiplané album s příklonem k hutnosti a tvrdosti, ale s menším skladatelským drajvem.



Úvodní „Wild One“ se asi měla stát stěžejní skladbou, ale stejně jako celé album, zůstala za očekáváním. Smůlou se ukázalo, že zrovna tehdy nebylo kde jinde brát. Většina skladeb se táhla jako tuhá pryž a nic nenahrávalo tvorbě z nadbytku nápadů. Deska sice dosahuje takřka hodinové délky a ctí mnohé zákonitosti dobových velmi dlouhých a v podstatě nic moc neřešících nahrávek tehdejší Hard N´Heavy scény. Přít se, zda-li byl tehdy žánr na svém uměleckém vrcholu a nebo jen mátožně čekal na kulku z milosti by bylo zavádějící, neboť potenciál nápaditosti se lišil kapelu od kapely. „Lock Up the Wolves“ je každopádně velmi draze zprodukovanou deskou, která na druhou stranu nepřináší nic podstatného, tedy krom skutečnosti, že na ní ojediněle hraje na kytaru osmnáctiletý mladíček vybraný údajně v konkursech z pěti tisíc zájemců. Z dnešního pohledu by něco podobného nebylo možné a působilo by jako sci-fi, ale člověk si alespoň uvědomí, kolik peněz se v branži dříve točilo a jaký význam byl přikládán něčemu podobnému jako soutěž o post kytaristy uvnitř přední americké metalové kapely. Asi nejvýraznější písní se nakonec ukázala zlovolně vyznívající titulka „Lock Up the Wolves“, která se plíží rozsekávána práskavým riffem a frenetickým hlasem Ronnieho Jamese. Tahle věc se svou délkou vyjímá i z běžné produkce DIO, neboť dosahuje více než osmi minut délky. Za zaznamenání stojí klenutý hymnus „Born On The Sun“, neboť mu neschází vnitřní kouzlo a neprvoplánová melodika, naproti tomu „Hey Angel“ budí dojem rock´n rollové odhovačky. Povedla se v rámci možností i poloviční balada „Between Two Hearts“, stejně tak progresivní ambice stíhající „The Sleep“ v závěru desky.

 

Drsnou tvář DIO  odhaluje třeba song „Twisted“ se svým moderním nalazením hrdě hledícím do devadesátých let a naopak onu zdobně kýčovitou a nepříliš zajímavou vazbu na přežitou minulost nezakryje „Evil On Queen Street“. Ve výsledku je deska po skladatelské stránce vlastně ústupem z dobytých pozic a ještě dlouho po jejím vydání se o ní hovořilo jako o selhání. Pro samotného Ronnieho Jamese šlo o tvrdý náraz na podlahu a sám se v roce 1992 rozhodl obnovit spolupráci s BLACK SABBATH, ze které nakonec vzešlo pouze jediné album. Při srovnání s následujícími alby DIO však deska z roku 1990 velmi dobře obstojí, a tak mám za to, že tento nepříliš chytlavý a vlastně docela líný a drahý materiál vznikl coby synonymum doby, kdy se metalová scéna začala mnohým zajídat, točila se okolo vzájemně si podobných schémat a generovala spousty, jak skvělých perfekcionalistických desek, tak nenápaditých perfekcionalistických desek, protože na to po vítězném tažení osmdesátými lety zkrátka bylo. Mnoho mladších posluchačů však začalo s definitivní platností počítat s novými poslechovými impulsy, přicházejícími však z úplně jiných směrů než z oblasti klasického rocku, ale to je zas jiný příběh. K této desce jen tolik: Profesionální práci zde nalezneme určitě, jen to člověka zas až tak moc nebaví poslouchat.

 



07.07.2020Diskuse (16)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Louža
09.07.2020 10:06

orre : Nehodontím až tolik hudbu. Reagoval jsem na frázi "suprově udělané", což teda do třináctky Rage s tou demáčovou produkcí rozhodně nejsou. Nicméně i tak...zdá se že tady je potřeba osvěta jako sůl. Pane řediteli, kde máme seriálek Rage?

 

orre
08.07.2020 21:43

Nejlepší placka to pravda není, ale poslední dobou má nejhranější od Dio. První 3 mám tak ohrané, že už to nebudu poslouchat snad nikdy.:-) Rage že mají desky jak z žumpy? Co to je zase za názor proboha!?:-) Vyzdvihovat zrovna nudnou a utahanou XIII, kde Peavyho zpěv tahá za uši před The Missing Link, Trapped či Black In Mind? Nééé, pomoc:-)) To trubadúří období mají naštěstí za sebou.

 

Prowler80
08.07.2020 10:46

Album jsem léta neslyšel, leč s recenzí i hodnocením souhlasím. Nadmíra utahaných kompozic, nadto výhrady k tehdejší Wrightově tlučbě.
Look out!



 

Louža
08.07.2020 00:08

Teď teda k tý pravdě Lock Up The Wolves. Je asi krutý je srovnávat s Angry Machines, ale mě to album prostě přijde úplně stejně irelevantní a bezobsažný protože na mě mají obě úplně stejnej efekt. Po dvaceti minutách mě prostě ubijou tak, že i přes Diův hlas už ani nevím co poslouchám. Lock je ba dokonce ještě horší! Pointa je v tom, že Dio se právě po Lock Up The Wolves strašně změnil. Začalo to už Dehumanizerem a plynule pokračovalo celý devadesátky. Tvrdej až přetvrzelej sound a absence kdysi erbovních melodií poslal kapelu do úplně jiných vod. Nemusí se mi to líbit. Ale můžu to respektovat. I tak se mu povedlo třeba zajímavý album Strange Highways, a jedno se těžce nepovedlo a to bylo AM. Pořád mi ale jedno nudný nepovedený album v experimentálním období kapely přijde akceptovatelnější, než nudný album ve vrcholný fázi existence, kdy má kapela všechny trumfy v ruce a prostě to jen celý prosere. Sám jsi říkal, že to mohla bejt dobrá deska. Ale nebyla dotažená. Což je imho větší zločin, než AM, který nemohlo bejt dobrý nikdy :-)

 

Louža
07.07.2020 23:54

Imothep : jo tohle znám. Internet je neúprosný a některý myšlenky na něm mají sklon k přežití i klidně dekádu i déle. Nedávno jsem se vrátil k nějakým starším kapelám z devadesátek (jmenovitě Shadow Gallery a Twillight) a jen tak pro formu četl dobové recenze, kde se mihla i moje maličkost. Nestačil jsem se divit co to tam moje cucácké alterego kecá :-) Sem byl snad úplně hluchej. Až někdo zorganizuje za dvacet let recenzenskou obdobu me too, budu první komu prohoděj vidle dveřma a nebude to žádný div :-) Tamtu diskusi si pamatuju, ale nevěděl jsem, že to byl někdo z MP. Smutné. Každopádně myslím, že by se měl každý držet svého kopyta a musím říct, že mě to jako čtenáři takhle stačí. Snad to nevyzní moc vlezdoprdelkovsky. Ale pokud dobře počítám, tak jste se Strayem oba zhruba stejně staří, rozhled máte dost srovnatelný a jeho recenze jsou většinou tak úplný, že už stačí fakt jen dovažující relevantní komentář v diskusi (teď nemyslím zrovna můj :-) ) aby se celá ta pravda tak nějak ukázala.

 

Stray
07.07.2020 20:35

Imothep : Ani jsem netušil, že tě tam někdo propalil. :-) Spíš jsem to napsal, že mě taky už delší dobu přijde nespravedlivý, že jsem pomalu jedinej, kdo má identitu veřejně odhalenou, vlastně by mě to ani jinak nebavilo, kdyby nikdo nevěděl, kdo je za tímhle vším. U tebe mi přišlo, že máš co říct a hlavně můžeš nabídnout pohled muzikanta, kterej toho viděl dost z druhé strany. To myslím stačí, tady házím stopku.

 

Meres
07.07.2020 20:26

Inými slovami, bol si mladý a zhruba v mojom veku (+- 30). Podobnou fázou asi prechádzam aj ja teraz :D

 

Imothep
07.07.2020 20:21

Jestli me chce Stray zapojit do recenzi nebo clanku, tak se obávám, ze to moc neklapne. Abych to uvedl na pravou míru - ono i když to tak někdy z mých příspěvků plných výtek(sám bych je spis nazval doplňkovými informacemi) nevypadá, tak já si vážím každého dobre napsaného článku, protože je mi jasný, kolik je za tím práce. Sám jsem kdysi pro jeden zin napsal jedinou recenzi(a byl to porod) a pro jiný asi tři reporty z koncertu(to šlo o něco lip, ale porad mraky hodin nad tím strávených). Nikdy jsem ve slohu nevynikal a ani obraty a slovní zásoba nejsou u me kdoví co.
Stran te anonymity - jak Louza, tak Stray(a možná převážná část redakce CD), tak asi i nekteri návštěvníci ví, jak to se mnou je, ale rad bych si pravou identitu nechal pro sebe. Ne, ze bych se za ni styděl, jenze když pak dojde k názorovému střetu(nebo proste rozporu), tak je velmi snadné toho zneužít ve prospěch “oponentury” ve stylu : “no jo, ty ses ten blbecek odtamtud”. To se mi reálně stalo kdysi na MP, kdy člen redakce, který už nevěděl kudy kam, toto učinil pod anonymním nickem. Potom jakákoliv diskuze ztrácí smysl.
Teda ne ze bych byl svatej, za některý svoje dávný příspěvky bych si nafackoval, ale uvedený případ pocházel z pozdější doby a byl jsem myslím v pravu.

Ale dost už těchto nesmyslů, zpět ke skvele LUTW!!
Louža: stejně špatný nebo i horší než Angry Machines??? No to snad ne, lumpe! :oD

 

Stray
07.07.2020 18:10

To já taky ne, :-)

 

Louža
07.07.2020 17:33

Jo tak takovýhle comming out :-)) Ahoj, já jsem Imhotep a teď vám řeknu jak to všechno s tou hudbou je :-) No to by bylo bezpochyby zajímavý, ale neumím si představit, že by na to kývnul.