Kanadští kovotepci ANNIHILATOR vystřelili svým dravým energickým debutem „Alice In Hell“ na konci osmdesátých let rovnou do těch nejvyšších pater metalového mrakodrapu. Kritika i fanoušci byli jejich prací oslněni a tak předpovědi, která hovořila o zářné budoucnosti, nemělo nic stát v cestě. Jenže to by u kormidla nesměl stát hlavní lodivod kapely, její stvořitel a mentor, Jeff Waters. Chlápek s problematickou povahou a diktátorskými rysy. Jeho mnohdy konfliktní chování, mělo za následek časté personální změny uvnitř souboru. Se střídáním sestav se Více

Snad ještě lépe se podařilo v roce 1990 kanadským ANNIHILATOR navázat na svůj oceňovaný a uznávaný debut „Alice In Hell“ s deskou druhou. Navzdory nutné výměně na postu zpěváka, kde problematického alkoholika Randyho Rampage vystřídal o něco zajímavější a neotřeleji znějící Coburn Pharr. Už tehdy kanadská kapela, opírající se zejména o technicky vyspělou a strojově přesnou instrumentaci, dávala najevo, že hlavní hybnou silou jejich zvuk vždy byla, je a bude hlavně kytara Jeffa Waterse. Přestože debut působil jako svěží příval nahromaděné energ Více

Mezi největší a nejznámější kapely hrající progresivní rock, můžeme bez sebemenších pochyb zahrnout také skupinu SAGA. Tento soubor s více jak třicetiletou tradicí pochází z kanadského Toronta a vznikl na konci sedmdesátých let . Své první čtyři nahrávky položil do kolébky pompézního rocku. Další desky z konce let osmdesátých doznaly výrazně softovější aroma a plavily se po řece, která omývá především břehy krajů AOR. Po rozpadu a znovu nalezení bývalé síly zkraje let devadesátých, se SAGA pomalu převtěluje do dnešní podoby, v progresivně-rockovou jednot Více

Anglická rocková parta LITTLE ANGELS patřila na přelomu osmdesátých a devadesátých let k největším nadějím ostrovního hard-rocku. Druhou, podobnou štěstěnou obdařenou partou, jež tvořila malým andílkům společnost zhruba ve stejné době a byla podobně silným příslibem do budoucnosti, byli v mírně bluesovějším ranku jejich krajané THUNDER. Jenže ti, na rozdíl od prvně jmenovaných, s malými přestávkami přežili prakticky až do dnešních dnů, kdežto kapitola LITTLE ANGELS se uzavřela velice brzy, krátce po vydání třetí famózní desky „Jam“ v roce 1993.Právě na ní Více

Zpěvák Graham Bonnet je znám především hardrockovým příznivcům, neboť právě on vystřídal na sklonku roku 1978 v řadách kapely RAINBOW fantastického Ronnie Jamese Dia. Osobně nejsem zrovna příznivcem jeho hlasového projevu, ale tah na branku a zanícenost se jeho úpěnlivému projevu nikdy nedala upřít. Pokud existuje nějaký zpěvák z Párplovské větve rocku, jehož hlas mne opravdu nikdy nelahodil, pak je to právě Graham, nicméně krátká sounáležitost s kapelou Ritchieho Blackmorea nebyla ani zdaleka jeho jediným úspěc Více

Když někde zazní jméno John Connor, napadnou mě vždycky dvě postavy. Jako dítě osmdesátek samozřejmě nejdřív hrdina z kultovního sci-fi Terminátor, generál z budoucnosti, který zachrání lidstvo před agresivními roboty. O tomhle Johnu Connorovi se ovšem dneska bavit nebudeme. Zajímat nás bude jeho jmenovec, tentokrát ovšem reálná postava – zpěvák hardcore/skate/rockové kapely DOG EAT DOG. A protože i tahle partička v první půlce devadesátých let bořila zavedené pořádky a zkoušela to v hudbě po svém, hodí se přesně do našeho výročního seriálu.O DOG EAT DOG Více

Úvod do problematiky na téma holandských veteránů SINISTER by obnášel hodinovou přednášku, v případě poslechu ukázek a jejich rozboru tak dvoudenní seminář. Personálně spřízněným projektům a kapelám by se pak dal věnovat čtrnáctidenní pracovní kemp, který bych si jako posluchač fakt užil. Takže ve vší stručnosti: SINISTER patří i po třiceti letech mezi death metalovou špičku. Nemám přitom na mysli dnes obdivovanou míru brutality, techniky, popř. disonance, ale stylovou čistotu, ukotvenost, soudržnost a jedinečnost jejich tvorby. Jsou stále ještě dostatečně tem Více

Američtí RIOT by se s trochou nadsázky dali označit termínem „kapela mnoha tváří“. Tento soubor z New York City, si během své činnosti prošel hned několika zajímavými hudebními fázemi, mezi kterými však vždy dokázal ladně vybalancovat a z překážek, které se jim postavily do cesty, i náležitě poučit. Jejich umělecký kredit vždy třímal pevně v rukou šéf souboru a zakladatel kapely Mark Reale. A i když o něm dnes musíme mluvit v čase minulém (Mark odešel z tohoto světa roku 2012 ve svých padesáti šesti letech na následky Crohnovy nemoci), právě jemu můž Více

Vlastně se pro mne stali finští WALTARI (spolu s Američany ALICE IN CHAINS) největším hudebním objevem konce roku 1992 a to právě díky albu „Torcha!“, které jsem svého času poslouchal bez ustání. Proč už tahle finská kapela dávno postrádá svého někdejšího kouzla a proč už pro mne neznamená tolik, co v onom roce, to se vám zde budu snažit popsat. Zvláštní, že na mne stejně silně nezapůsobila žádná z jejich následujících desek. Dost možná jde o nápady, mladické kouzlo či moment překvapení, ale dle mého hraje prvořadou roli vkus. Jsou věci, které se Více

Britsko-americkou hard-rockovou legendu FOREIGNER (v překladu znamená cizinec) založil v roce 1976 kytarista od SPOOKY TOOTH Mick Jones, spolu s multiinstrumentalistou z KING CRIMSON Ianem McDonaldem a zpěvákem Lou Grammem. FOREIGNER se v osmdesátých letech stali prodejním fenoménem a během své kariéry poslali do světa přes 70 milionů alb. To už však svůj původní sound pevně přetvářeli, aby jej s nástupem osmé dekády jasně nasměřovali do oblastí tehdy tolik populárního A.O.R. (nebo-li rocku pro dospělé), který především v Americe zaznamenal tou dobou obrovsk Více