Last Hardrock Outsider

ARTILLERY - X

Přiznám se, že jsem nikdy neměl výraznější vztah k staré předrozpadové etapě dánských ARTILLERY, ale způsob jakým se tahle kapela svými alby prezentuje nyní, zhruba v posledních dvanácti letech, mne naplňuje výhradně dobrými pocity. Jejich styl se nachází přesně na hranici mezi robustním nařezaným thrashem a melodičtěji vedeným heavy/speed metalem. Za druhou a v menší míře patrnou stylovou složku může především hlas aktuálního siláka od mikrofonu Michaela Bastholma Dahla. Jeho srdnatý projev vybízí stárnoucí kapelu k heroickému tažení a klene se nad nařezanými songy vznešeným způsobem. Všiml jsem si toho již u desky „Legions“ z roku 2013, kdy právě současný zpěvák v řadách ARTILLERY debutoval, nicméně aktuální počin „X“ znovu navrací letité jednotce švih.


ARTILLERY sice nikdy nepatřili k nejpopulárnějším uskupením evropské metalové scény a ani řada fajnšmekrů je nikdy neměla potřebu chápat jako členy první ligy, přesto se jim nikdy nedala upřít řemeslná kvalita a celková poctivost, která se v poslední dvanáctiletce rovněž odrážela i do průbojného pojetí jejich novějších děl. Dánové vždy dokázali pracovat s nápady na poměrně jasně daném stylovém území, adekvátně balancovat s řadou ingrediencí a při zastoupení své agresivní složky kombinovat riffovou natlakovanost s onou citlivě dávkovanou melodikou. I díky tomu tvoří aktuální porce skladeb velmi slušnou speed/thrashmetalovou desku, jenž je prostá nápadnější vaty. A to se navíc kapela musela před třemi lety vyrovnat s tragickou událostí, kdy po vážné nemoci zemřel kytarista Morten Stützer, jeden ze dvou původních a ústředních členů, bratrů Stützerů.  



Mortenův o dva roky starší bratr Michael Stützer však dokázal i přes bolestivou ztrátu ARTILLERY kormidlovat k aktuální a velmi slušné desce „X“, ve které je starosvětsky pojatý vysokorychlostní nářez prezentován s dechberoucí energií a nadhledem. Rychlá tempa, rytmická nálož a riffy svědčící o nepolevujícím zápalu jsou devízou alba, které na druhou stranu postrádá skutečně monstrózní songy. Je to však především Dahlův rozepjatý vokál, který dodává písním onu melodickou patinu a osvěžující příchuť, a i díky němu není styl ARTILLERY jen uštěkanou thrashovou řezničinou bez osobitější nadstavby. Zde se jede mnohem panoramatičtějším prostředím a i v rámci sól nechybí nějaký ten exotický ornament. Skladby jsou dostatečně tvrdé, určitě více než druhdy tvorba německých speedařů ANGEL DUST či RAGE v jejich nejagresivnějších chvílích. Svým způsobem lze stran postupů užít příměru s METALLICOU v časech alba „Master Of Puppets“. Jenže máme rok 2021 a ne 1986, takže co kdysi mohlo působit nebojácně a inovativně, dnes sbírá body pouze stran poctivého řemesla.


Dánové udržují svým písním rvavou nadachmanost a agresi, a i přesto je občasně neváhají tunit pompézně laděnou melodikou. Ačkoliv se srdnatě hlásí k thrash metalu, ve skutečnosti jejich stylové usazení není stoprocentní. Bohudík. Přesně to dokládá i název jedné zdejší skladby „In Thrash We Trust“, která se vykazuje mimo mnoha riffů i poměrně hravým feelingem. Kapela se mě však jeví zajímavěji v jiných položkách seznamu. Ať už okouzluje riffopalba ovlivněná starší tvorbou METALLICY v rámci „Force Of Indifference“ či „Mors Ontologica“nebo v těch samých písních projev zpěváka občasně probleskne do stylu frázování Joea Belladonny z ANTHRAX. I když kapela v závěrečné „Beggars In Black Suits“ hraje na trochu monumentální notičku, potvrzuje tím zdařilou práci. Skladby působí velmi vyrovnaně a neznají chvilkového výpadku. Vlastně trochu odlišná, v nejlepším slova smyslu, se jeví pouze koketérie s baladičtější scenérií v „The Ghost Of Me“, která zde platí za nejmelodičtější a nejlíbivější moment alba. ARTILLERY tak potvrzují obstojnou kvalitu ve všech svých polohách, ať už letí střemhlav na steč nebo chtějí okázale dosahovat výšek. Album, které se asi neumístí v sezónních anketách, ale má šanci se nejednomu old-school metalovému vytrvalci líbit.


08.06.2021Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz