Po delší době death metal, který není x-tou verzí módního mixu starých ENTOMBED s DISMEMBER, popř. další z řady brutal onanií či jen obtížně propustnou disonantní koulí. Konečně death metal, jenž sází výhradně na muzikální formuli, aniž by současně zval na prohlídku pitevny, kostnice, řeznictví, kafilerie, krematoria či prováděl detailní inventuru vnitřních démonů, apod. Jen trocha temnější metafyziky, okořeněná sci-fi. Pevné ukotvení v techničtějším thrashi navíc garantuje zážitek z opulentního kytarového představení, během něhož se an Více

Přestože si nemyslím, že by situace s americkým pojetím Hard´n´Heavy byla vyloženě alarmující, letos jsme zažili ohledně novinkových vydání spíše jeden z těch slabších ročníků. Velká jména totiž sezónu spíše prospala (jak dlouhou budou bostonští EXTREME připravovat svou očekávanou novinku, je stále ve hvězdách) a o nějaké neoposlouchané mladé štice jsme si, v tomto ranku a dle očekávání, mohli znovu nechat jenom zdát. A tak se do popředí zájmu asi nejvíce dostaly seattleští ALICE IN CHAINS, a pak až projekty poskládané okolo zkuše Více

Konečně je zde deska hodná jména METAL CHURCH! A že to trvalo (asi tak čtyřiadvacet let) a bylo nutné podstoupit celou řadu personálních rošád, které jménu kapely i jejím výsledkům po dlouhá léta také zrovna nepřidávaly. Někdo z dlouholetých fans už se možná oklepal a chytal u minulé, pro zpěváka Mikea Howea návratové desky „XI“, ale mě v souvislosti s ní kapela spíš zaskočila slabou zvukovou stránkou a celkově laciným provedením díla, kdy bylo poznat, že rozpočet zrovna nebyl z největších. A to by se u kapel formátu METAL CHURCH nemělo stáva Více

Obávám se, že tento článek bude vyznívat jako lamentace nad dlouhotrvající krizí mezi zhrzeným mužem a jeho dávnou, velmi blízkou přítelkyní. Trojici THERAPY? už pomalu potáhne na hudební třicítku a rockový Bůh je mi svědkem, že jsem dlouhé roky býval jejich nadšeným obdivovatelem. V časoprostorech mladické nerozvážnosti bych přísahal i na přátelství do soudného dne. Tak moc pro mě tato formace kdysi znamenala. Jejich nekomplikované rockové výrazivo servírované s ironickými texty, řešícími sociální témata, zkrátka vyřazovalo nesmírně přitažlivé cha Více

Když Tom Angelripper již před více než rokem propustil ze služeb SODOM dlouholetou dvojici svých spoluhráčů, kterými byli Bernd Kost (kytara) a Marcus Freiwald (bicí), a krátce na to je nahradil zcela novými členy – bubeníkem Stefanem Hüskensem (mimo jiné i ASPHYX) a kytaristou Yorckem Segatzem, nikdo skutečně nevěděl, co si o tomto podivuhodném personálním manévru zkušeného barda myslet. Sám šéf celou situaci později vysvětloval jako nutný řez, který měl do řad kapely vrátit nespoutané srdce a nadšení, neboť dvojice odejitých hudebníků měla ú Více

Romantika a tajemnost Křivoklátska inspirovala hudebního dobrodruha NECROCOCKA natolik, že o ní zkomponoval další ze svých tematických koláží, které zde podložil i vyfantazírovaným detektivním příběhem. Pro příznivce předešlých expedic tohoto muzikanta-solitéra asi nemusím mnohé souvislosti vysvětlovat, vás ostatní ušetřím od jinak volně dostupných informací o hudební historii a vývoji umělcově. Postačí, když tu v úvodu pro technické účely vymezím rovinu trojúhelníkem éterický-ambientní-rock, do níž by se dala jeho tvorba vcelku pěkně situovat, a to včetně nov Více

Italské vydavatelství Frontiers Records připravilo všem příznivcům amerického hard rocku opravdovou lahůdku, neboť druhá deska projektu kytaristy Jakea E.Leeho má všechny potřebné proporce k tomu, aby se letos v zimě v dané škatulce stala vlastně albem sezóny. Jestliže na čtyři roky starém a bezejmenném debutu působili RED DRAGON CARTEL jako skupina rychle poskládaných hudebníků, která pod vedením baskytaristy a producenta Ronnieho Mancusa a studiového kutila Kevina Churka podporuje umělecké vize téměř zapomenutého kytaristy Jakea E.Leeho, dřív Více

Dneska to bude trochu jiné. Seriál o albech QUEEN jsme minulý týden uzavřeli v recenzi na „Innunendo“ a povídáním o smrti Freddieho Mercuryho, po které se aktivní dějiny skupiny prakticky uzavřely. My samozřejmě dnes víme, že kapela existuje dál, že za poslední čtvrtstoletí udělala i nějakou novou hudbu (i když je jí velmi málo) a čas od času dokonce vyrazí na turné s tím či oním zpěvákem, jenže to všechno jsou už prakticky jen vzpomínky a o aktivní roli skupiny nebo jejich protagonistů se dá hovořit jen velmi těžko. V první půlce devadesá Více

HATE ETERNAL, jméno, které budí respekt. Výsostný metal, ukotvený jen a jen v hudbě. Extrémní metal jako nástroj umělecké vize, jež nezná kompromisy. Řemeslně dokonalý metal, stvořený jen s pomocí tradičních ingrediencí a jemuž se co do intenzity vyrovná snad jen špičková komorní hudba. Právě takové asociace v mé mysli vyvolává již sedmé album Rutana a spol.   „Upon Desolate Sands“ přitom jen pokračuje v linii vytyčené předchozím dílem „Infernus“. Na poměry HATE ETERNAL působí uvedený přístup poměrně konzervat Více

Los Angelští REDEMPTION jsou jistě zajímavou veličinou na progmetalové scéně, a to nejen po hudební stránce. Jejich sedmnáctiletá historie nabízí kromě sedmi řadových alb i několik napínavých životních příběhů hlavních protagonistů, jakými jsou úspěšná léčba rakoviny kostní dřeně zakladatele, hlavního mozku, brilantního kytaristy a klávesisty Nicka van Dyka, neúnavný, již čtyři roky trvající, zápas s aneurysma (tepenná výduť) dlouhodobého pilíře, kytaristy Bernieho Versaillese. No a když k tomu v roce 2016 přibyl i definitivní odchod zpěváka Raye Adlera, další Více