Last Hardrock Outsider

HATE ETERNAL - Upon Desolate Sands

HATE ETERNAL, jméno, které budí respekt. Výsostný metal, ukotvený jen a jen v hudbě. Extrémní metal jako nástroj umělecké vize, jež nezná kompromisy. Řemeslně dokonalý metal, stvořený jen s pomocí tradičních ingrediencí a jemuž se co do intenzity vyrovná snad jen špičková komorní hudba. Právě takové asociace v mé mysli vyvolává již sedmé album Rutana a spol.  


Upon Desolate Sands přitom jen pokračuje v linii vytyčené předchozím dílem Infernus. Na poměry HATE ETERNAL působí uvedený přístup poměrně konzervativně. Jenže Infernus představuje, co do svých kvalit, opus takřka referenční. Proč tedy decentně neustrnout a nevyužít již připravené formy pro odlití dalšího dokonalého ingotu? Chemie mezi kapelníkem Rutanem a baskytaristou Hrubovcakem navíc evidentně funguje. Natočili spolu již třetí desku. J.J.Hrubovcak je aktivní i jako skladatel a jeho basa ve všech skladbách nádherně zvoní. Jakoby Eric Rutan konečně našel někoho, kdo mu alespoň částečně kompenzuje velmi bolestnou ztrátu Jareda Andersona. Na aktuálním materiálu se podstatněji neprojevila ani změna na postu bubeníka. Hannes Grossmann je totiž podobné monstrum jako Chason Westmoreland, takže žádný propad v technice či rychlosti se prostě nekoná. Pokud se mi víc líbil Chason, jde pouze o čistě pocitovou záležitost. Zdrcující tempo a skvělá technika každopádně představují dva ústřední pilíře, na nichž temná hudba HATE ETERNAL spočívá. Díky jednomu z nejlepších metalových bubeníků dneška jsou základy jejich aktuální „stavby“ opravdu pevné.



Popsanému triu se tedy podařilo připravit kolekci, která znovu přináší běsnící a opravdu temný death metal, nabitý pompou a spoustou ne zrovna pozitivních emocí. Oproti minulému albu zní nepatrně hutněji. Zároveň má zas o něco blíže k MORBID ANGEL, což je ovšem v případě HATE ETERNAL naprosto legitimní. Rychlá tempa jsou tudíž jako vždy zuřivá a zdrcující, ta pomalá zas dusí jako sirné výpary. Rutanova tklivá harmonická sóla pak září jako poslední záblesky lidství těsně předtím, než je smete tsunami zlých sil. Někdo jiný by je však mohl popsat poněkud méně přepjatě, třeba jako hezké momentky z vydařeného pohřbu nejbližších. Hudba HATE ETERNAL dává takovým postřehům opravdu moře prostoru. Stačí se jen ponořit. Pět předchozích poslechů je ovšem i tak minimum, jinak se ten správný zážitek jednoduše nedostaví. Tohle není žádný kýčovitý Karibik. 


Hned první skladba The Violent Fury je koncentrací skoro všeho, co se na albu nachází, resp. jde o jeho miniverzi. I díky ní pochopíte, že Rutan se poslední tři roky rozhodně neflákal, ale opravdu komponoval. Nápaditými riffy, pečlivě propojenými pomyslnou červenou nití, se zde rozhodně nešetří. Mají přitom celou řadu podob, od takřka thrashových záseků, přes temné deathové šroubovice až po symfonická kila ve fantastickém závěru. Minimálně třetina skladeb by mohla figurovat na nějakém hodně povedeném albu MORBID ANGEL. Sakra, už zase jsem je zmínil. Faktem zůstává, že Upon Desolate Sands se jejich fanouškům prostě musí líbit. Ubíjející zvuk ani rychlost by je tentokrát neměly tolik otrávit. Naopak ty správné melodie jsou všudypřítomné, a to i když se pořádně šlápne na plyn. Stačí se jim jen vydat. Dobře, zazní i nějaké disharmonie, jako např. ve Vengeance Striketh. Vždy ovšem nakonec zvítězí v pravém slova smyslu krásné, i když ne nutně baladické okamžiky. Milovníky Rutanových sól a orgastických melodií musí každopádně rozstřelit takové chvíle, jako je namátkou závěr v All Hope Destroyed. Skladba Nothingness of Being zas posílá do zapomnění snahy všech epigonů, kteří neustále těží z geniálních motivů „Where The Slim Lives z Morbidího alba „Domination. Rutan miluje rychlost, ale právě Nothingness of Being jasně dokládá, že jeho skutečně vrcholné momenty nastávají právě když zpomalí. Zvláště závěr alba, v němž přechází pochodová titulka v éterické outro For Whom We Have Lost, je nejen naprostou lahůdkou, ale i drtivou katarzí. Na druhou stranu Rutanův doomově laděný projekt ALAS dopadl jemně řečeno zvláštně (i když s jinou zpěvačkou .., no nevím, nechme ho radši spát). Rychlá i pomalá poloha zde netvoří nic jiného než symbiotickou jednotu; na novince opět nesmírně dynamickou, ale i velmi atraktivní, co do své podstaty pak takřka dokonalou.


Celkové absolutní hodnocení jsem proto nepatrně korigoval jen s přihlédnutím k fakticky zopakovanému konceptu. Jistě není náhodou, že nové album vydavatel nabízí mimo jiné též v boxu s Infernem. V budoucnu by měl Rutan zauvažovat o angažmá dalšího osobitého kytaristy (spolupráce s jiným producentem asi nehrozí). Jeho dvojče z RIPPING CORPSE, kytarista Shaun Kelley, o sobě dal nedávno vědět, a to dost pádně. Jím nahraná novinka kalifornských FLESH CONSUMED je pecka, kterou jsem donedávna sjížděl každý den. Podobný impuls by mohl vést k zajímavému výsledku (nebo také k čirému šílenství, jak dokládá jejich společná deska Fury & Flames). V opačném případě vážně hrozí, že příště HATE ETERNAL vydají již jen další skvělé album v řadě. 


30.11.2018Diskuse (10)Pekárek
hackl@volny.cz

 

stefanos
30.11.2018 21:07

HATE ETERNAL rituálně obdivuju. Začátky MA jsem nezažil v reálném čase, takže se mi líbí, ale jsou mi ukradený a nepřipadaj mi tak kvalitní, ale to ani Death. Rutan je Mocný Nepřemožitelný Pan Metal. Nové zatím bez hodnocení, zaslechnul obrysy v mlze, strach a respekt.

 

DarthArt
30.11.2018 19:27

Taky chválím a vítám do redakce !!!!

 

Honza H.
30.11.2018 15:28

Pěkně napsáno,troufnu si říct, že Pekárek překonává svoji dávnou (už tehdy skvělou) recenzní formu;)
Nejdřív zkusím doma někde najít předchozí vinyl HE Infernus za účelem revizního poslechu (tehdy jsem mu asi věnoval málo času) a poté se uvidí, zda bude zakoupen i následovník....

 

Pekárek
30.11.2018 15:14

Díky!

 

Stray
30.11.2018 14:58

Pekárek: Věta s Where the Slim Lives vsunuta, nevím jak je možné, že ten řádek při vkládání vypadl. Opraveno.

 

Pekárek
30.11.2018 12:31

Protože mi připomíná zvrácenějšího Andy LaRocque(a),a to je moje srdcovka:)

 

zdenos
30.11.2018 11:26

Pekárek má rutanovská sola rád :) je tam vidět nadšení i znalost, na 100%

 

Pekárek
30.11.2018 11:25

Děkuji pánové za reakce a díky!:) Rád bych pokračoval, uvidíme.

 

Valič
30.11.2018 10:20

Doufám, že Pekárek bude v psaní článků pro Crazy Diamond pokračovat. Recenze je perfektně zpracovaná a je vidět, že autor má tvorbu kapely pečlivě nastudovánu. :-)

Předchozí deska mě až tak moc nechytla, ale je pravda, že jsem jí moc šancí nedal, takže se k ní určitě ještě vrátím. Novinka mě naopak zaujala hned na první poslech a dokonce ji řadím k nejlepším death metalovým albům letošního roku. Také ji považuji za povedenější než poslední tři alba v recenzi několikrát zmíněných Morbid Angel.

 

Subeer
30.11.2018 02:52

Hudba HE je zlo nesmírné. Mám je svým způsobem rád, ale už se k nim těžko vracím. Naproti tomu alba MORBID ANGEL u mě letos prožívají obrodu a jsou asi nejčastějším death-metalem v mých sluchovodech. Nevím proč, stalo se. Předchozí album HE jsem slyšel párkrát, stejně jako ty před, před, zlo,zlo. Z novinky jenom pár skladeb na netu zlo. „Hate And Fury“ „King ..“ mám na CD a opět zlo, zlo. Recenze navnadila opět doktnout se zla.Tak nějak vypadá fascinace zlem..jen tak dál.