Last Hardrock Outsider

SODOM - Partisan EP

Když Tom Angelripper již před více než rokem propustil ze služeb SODOM dlouholetou dvojici svých spoluhráčů, kterými byli Bernd Kost (kytara) a Marcus Freiwald (bicí), a krátce na to je nahradil zcela novými členy – bubeníkem Stefanem Hüskensem (mimo jiné i ASPHYX) a kytaristou Yorckem Segatzem, nikdo skutečně nevěděl, co si o tomto podivuhodném personálním manévru zkušeného barda myslet. Sám šéf celou situaci později vysvětloval jako nutný řez, který měl do řad kapely vrátit nespoutané srdce a nadšení, neboť dvojice odejitých hudebníků měla údajně k SODOM už delší čas přístup žoldáků, sice technicky vyspělých, ale stále kalkulujících žoldáků. Údajně se tak z jejich koncertů začala vytrácet spontánnost, což Tomovi vadilo. Nic nepomohl ani fakt, že zmíněná dvojice s ním utvářela celou dekádu skvěle šlapající, technicky vyspělou mašinu. Zkrátka a dobře, dle Angelrippera to chtělo novou krev. Letos na jaře navíc rozšířil řady SODOM na čtveřici jejich staronový člen Frank Blackfire, který pamatuje nejslavnější etapu Němců, konkrétně období řadovek „Persecution Mania“ (1987) a „Agent Orange“ (1989). Jen připomenu, že na počátku roku 1990 totiž Frank sestavu SODOM opustil kvůli hozenému lasu od slavnějších KREATOR, u kterých vydržel na tři řadová alba až do roku 1995, a dnes se tudíž po osmadvaceti letech vrací. Obměněná čtyřčlenná sestava se tedy v roce 2018 koncertně sehrávala a začala zároveň tvořit i nový materiál. EP nazvané jednoduše „Partisan“ je první ochutnávkou a rozhodně ne špatnou.


 

Materiál nového EP obsahuje čtyři skladby, z čehož dvě jsou studiové novinky rozdílné podoby a dvě jsou prověřené klasiky zaznamenané v aktuálním živém provedení. Těm druhým dvěma songům („Tired And Red“ a „One Step Over the Line“ - z vystoupení SODOM na RockHard festu v létě 2018) se zde věnovat nebudeme, jen k nim dodám, že jde o obstojné koncertní záznamy, prostřednictvím kterých se současná sestava představuje. Nás budou tedy zajímat dvě skladby umístěné před ně. Právě nové songy nahrané ve studiu reprezentují každý tak trochu jinou podobu SODOM. Zatímco titulní hymnus „Partisan“ je nařachanou a velkolepou ukázkou jejich teutonského thrashe, tak jak jej fanoušci znali ve zlatém metalovém věku nejen této kapely. Skladba samotná na jednu stranu působí hodně mocně a mohutně, vlastní celou řadu pestrých kytarových partů a sól a je taktéž svolná k oné heroičtější práci z časů alba „Agent Orange“, a na stranu druhou jí nechybí ani temnota, neboť Angelripper chroptí stylem osmdesátiletého nočního hlídače provinčního krematoria, omylem zabouchnutého kdesi v chladném předsálí. Výsledkem je skvostně chorobný thrash/death staré školy. Druhý song „Conflagration“ je zcela jiného ražení, byť mu rovněž nechybí tvrdost a nářezovost. Je totiž postaven na přímočarých hardcore riffech, rovnějším rytmu a méně panoramatickém zvukovém pojetí. Zde by si mohli přijít na své fanoušci z časů desek jako je „Get What You Deserve“. Osobně tak určitě dávám přednost titulní skladbě, kterou tak nějak podvědomě vidím jako jediného adepta na umístění se do soupisky na příští řadové desce. Pokud tedy SODOM ještě chtějí někdy zažít úspěch z časů konce osmdesátých let, nevede k němu jiná cesta než ta, kterou naznačuje z obou studiových kompozic právě titulní položka. Za touhle nahrávkou je cítit potřeba návratu k vlastní podstatě.


11.12.2018Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
13.12.2018 07:45

třeba by to naživo ztratilo to kouzlo :D

 

gotta
13.12.2018 03:59

voe,Stefane, fakt bych s tebou chtel jit na pivo...

 

stefanos
12.12.2018 16:30

Návrat Frank Blackfire bude přínosný, minimálně si řeknou ahoj vole a fanoušci se zatetelí. A EP úchylárny od Sodom mám rád, ať už Aber bitte mit Sahne nebo Sacred Warpath - tam jsem si koupi i tričko. Jinak německý EP odbočím, tak od Destruction nádherná temná až téměř grunge překopávka - skladba The Damned se nachází na Mad Butcher původně 1987 EP