Last Hardrock Outsider

PAČESS - Poupě

S ideálním načasováním na konec května, do začínajícího období horkých dní a vlahých večerů, kdy orosenou sklenici piva ocení i nejeden asketa, načepovala svou další napěněnou nahrávku nyní již regulérní kapela PAČESS. Páku hudebního výčepu sice dál drží v rukou stejnojmenný kapelník, jen už se nespoléhá pouze na pozvané hosty, ale nově do své metalové krčmy angažoval stálé pomocníky zvučných jmen českého metalového podzemí. Tahle čertovská cháska během chladné zimy uvařila poctivý umělecký ekvivalent vyzrálého ležáku, který servíruje pod překvapivým decentním názvem „Poupě“. Kdo už měl s Pačessem co dočinění, tomu bude hned jasné, že nepůjde o inspiraci z botanické říše. I když jak se to vezme. Jenom nečekejte růžičky a tulipány, ale chmel, ječmen a k tomu někdejší vizionářskou osobu jménem František Ondřej Poupě úzce svázanou s výrobou piva v Čechách. Téma zlatavého moku tedy znovu prostupuje celé album, ale nikoliv primitivně a opilecky. Na to máme v našich končinách dostatek jiných spolků.


Hudební stránka novinky se drží osvědčených prostředků z minula, tedy osobité verze epického black metalu. Ve zřetelně promakanější a rafinovanější produkci máme tu čest se známým prolínáním heavy riffů s melodickými táhlými vyhrávkami, poctivou hromovou rytmikou a všudypřítomným variabilním drsným zpěvem. Ten má na svědomí opět pan Ing. Tomáš František Hanzl alias Chymus, který překvapil svým výkonem už na předchozím pačessím EP „Zoigl“. Kdo si stejně jako já pamatuje zmíněného borce hlavně z budějovické sado maso úderky ISACAARUM, tomu automaticky v hlavě naskočí plejáda projevů extrémního řevu a hlubokého murmuru. Jenže Chymus na „Poupěti“ dokazuje, že ani zdaleka není jednostranný křikloun a že kromě dokonale srozumitelného blackového krákoru zvládá i dramatický přednes a čisté, byť stále hrubší party. Ty skvěle pasují do houpavých rytmů a klenutých melodií a stejně povedeně souzní i s poetickou lyrikou plnou ironie, nadsázky, ale také historických faktů spojených s pivovarnictvím. PAČESS tímto specifickým básnickým slohem navazují na onu typickou českou textařskou školu, proslavenou díky MASTERS HAMMER a rozvíjenou např. Morbivodovými projekty. Slova a verše plné jadrné češtiny s mnoha hovorovými výrazy i archaismy se nebojí vystoupit z konzervativních blackmetalových postojů a vytváří tak svébytný tuzemský útvar.



Aktuální hudební sbírka je tedy výrazně imaginativní a plná zajímavých příběhů, které se nebojí být téměř operetně teatrální a upovídané. Skladby jsou nadupané texty možná až moc; než stačí doznít dojem z jedné rozmáchlé pivovarnické story, už se odvíjí další vyprávění. Početnější a delší instrumentální linky by také umožnily více vyniknout povedeným kytarovým nápadům z pera Pačesse i nové posily Kuby Fritscheho. Oba kytaristé se vzájemně výborně doplňují a rozvíjejí jemnou a zároveň hlubokou slovanskou melodiku, která se příjemně vine skrze blackový odér pekelné síry. Citelně je znát inspirace u Quorthonových eposů, ale postupy a harmonie „Poupěte“ jsou hladší a postrádají bathoryovskou kýčovitou pompéznost. Že sám kapelmajstr Pačess muzikálně dospíval u brněnských ASGARD je evidentní, vliv moravských matadorů se ozývá převážně v charakteristických heavy blackových kvapících se štěkanými narativními texty. Místy použité klávesy pak podtrhují a zdůrazňují budování atmosféry, ať už rozvernými hammondy nebo parafrází na noblesní zvuk spinetu.


Komplexní kvalita „Poupěte“ sympaticky kombinuje vlastnost zaujmout na první dojem a zároveň se častějším poslechem nořit hlouběji do propracovaných skladeb. Ty nabízejí rozmanité stylové roviny, od dramatických a skoro muzikálových kusů až po ostřejší a hudebně temnější songy. Nechce se mi úplně pitvat desku na segmenty; to by ostatně vydalo na další článek, jelikož každá část oplývá vlastní dynamikou a příběhovostí. Tak snad jen krátce. Mezi nejzajímavější písně patří chytře vystavená dialogová hříčka „Tadeus“ nebo myšlenkově i skladatelsky vyzrálá záležitost s názvem „Jako most k lidem“. Dravé tempo a konzervativnější metalové pojetí nabízí tajemný „Sommelier“, naopak blackovou juchandu ve stylu FINNTROLL nebo KORPIKLAANI rozpoutává „Reinheitsgebot“. Nečekaným odzbrojujícím nástupem a skvěle posazeným rockovým refrénem disponuje vtipná technologická píseň „Butan-2,3-Dion“, ze které se klube jasný koncertní tahák. Album uvozuje a uzavírá semknutá dvojice výpravných kompozic „Poupě“ a „Jménem Lilie“, které se umělecky chápou života a díla zmíněného českého průkopníka pivovarnictví. Jako bonus přibyla na úplný konec nová verze skladby „Až listy zrudnou“ nacházející se v původním vydání na Pačessově prvotině „Monte Liliorum“. Současná úprava je očekávaně profesionálnější a zvukově vymazlenější, ale přesto si ponechává svéráznou mladickou rozervanost a syrovost.


„Poupě“ je hravý, barvitý, a hlavně zábavný výtvor, který přes žánrové zaměření vnáší do srdcí posluchačů potěšení a dobrou náladu z chytře udělané kvalitní muziky a zároveň nevídanou hrdost na bohaté dějiny a krásu českého jazyka. Škoda, že tyhle aspekty oceníme zatím jen v naší domovině, ale kdo ví? Třeba až se oposlouchají trendové vikinské eposy, začnou si zhudebněné historické zvěsti o vaření piva podmaňovat i cizí kraje. Podobným způsobem jako věhlasné české pivo kdysi dobylo celý svět.


12.08.2021Diskuse (2)Hivris
riha.kamil@gmail.com

 

Valič
27.08.2021 09:18

Díky za recenzi i rozhovor. O tomto projektu jsem sice už slyšel, ale domníval jsem se, že se jedná jen o nějakou nenáročnou sranda kapelu, takže mě novinka po všech stránkách dost příjemně překvapila (zejména texty jsou hodně povedené a originální).

 

Pekárek
16.08.2021 21:42

Pěkné, pěkné, teď myslím recku.:) Desku určitě zkusím. Jednu minulou někde mám, nebyla špatná. Kapela je krok správným směrem.