DØDHEIMSGARD - Black Medium Current

90%

Progresivní metalová hudba má nesčetné množství podob a odstínů, ale takovou, jakou na svém novém počinu „Black Medium Current“ předvádějí norští blouznivci DØDHEIMSGARD, jsem snad ještě nikdy nikde neslyšel. Kapela samozřejmě vychází z blackmetalového podhoubí pozdních devadesátých let, je však vzdálena jakémukoliv náznaku ortodoxie či klišovitosti a zkrátka si dělá, co jí zrovna napadne. Seveřané nebojácně zkoumají stále nové a nové hudební prostory a nabízejí svá filosofická a duchovní dobrodružství skrze emotivně zaangažované, náladotvorné a žánrově nezařaditelné, zkrátka velmi zvláštní skladbové výpravy.

Novinka na mne působí dojmem mimočasoprostorového letu černým prostorem, ze kterého se vynořují nejrůznější obrazy lidských výjevů, úseků ze snů a osudových okamžiků, dotvářené naléhavými zvukovými stopami v podobě ať už natlakovaných metalových výplachů, či teskných žalmů, bolestných chórů a prazvláštních emotivních stenů fungujících mimo sféru aktuálního bytí. Že z toho nejste moudří? Chápu! Pusťte si tu nahrávku, jelikož zde stvrzuji, že patří mezi to úplně nejzvláštnější a nejzajímavější, co v metalové hudbě vyšlo v loňském roce. Dost pravděpodobně album způsobí i to, že se začnu zaobírat předchůdci z diskografie DØDHEIMSGARD.

Pro mne samotného je kapela jednoznačně novým objevem, protože jsem jí za čtvrtstoletí její existence nevěnoval žádnou pozornost. Příbuznost shlédávám snad jen s určitými pasážemi tvorby krajanů ARCTURUS, jenž jsou obdobně neuchopitelným tělesem pohybujícím se nad žánry. Novinka DØDHEIMSGARD vznikla v čerstvé sestavě. Frontman Yusaf Parvez alias Vicotnik se dnes obklopil partou zcela nových, minimálně o dekádu mladších spoluhráčů, šikovných muzikantů generace Y. V jejich skladbách dnes opravdu není problémem, aby hutnou kytarovou smršť a rytmnický dusot střídala až hladivá novo-romantická pasáž s ústředním klávesovým partem přicházejícím z osmdesátek nebo zarmoucené úpění podbarvené zvláštní psychedelickou scenérií poloakustiky. V písních této kapely je totiž možné propojit prakticky cokoliv, jen je třeba dbát na to, aby výsledek ladil a udržel albu jednotný ráz uměleckého představení a skladbám potřebný magnetismus a kouzlo. Hlavní aktér sice není žádným školeným pěvcem, ale charisma jeho výrazu a všechny ty nálady a prožitek, který do skladeb dává, svědčí v jeho případě o neuvěřitelném smyslu pro detail.

Posluchač získává pocit uhranutého pozorovatele a ani nemá chuť svou hypnózu přerušovat. Rytmické zvraty a změny temp se zde vyskytují jen občasně jako podpůrný prvek umístěný na rozhraní ústředních pasáží a nepřisvojují si hlavní roli, ta tkví v zahloubaném a nerušeném plynutí nosných motivů. V tom tkví hlavní síla této desky - nepůsobí chaoticky, naopak je znamenitě poslouchatelná, přesto však neotřelá. Pokud by takto ke své tvorbě přistoupila lecjaká sebranka z ranku progresivního metalu či dokonce progresivních odnoží severského black metalu, evolučně by se metalový svět dost možná posunul o století dál. Je na každém, jestli dá této nezařaditelné nahrávce šanci. Já, i přestože určitě nejsem typickým příznivcem obdobně neprvoplánové metalové hudby, uznávám, že zde máme mimořádný album.

29.01.2024	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz