Last Hardrock Outsider

ABBATH - Dread Reaver

Zdá se, že se projekt ABBATH konečně personálně ustálil a tak norský bubák může spokojeně kráčet přes skaliska, ohánět se sekyrou a třeba i strašit malé děti. Třetí deska je důkazem chuti po blackmetalové muzice a ustálení svého jména na scéně. Abbathův koncert v brněnské Flédě byl v únoru 2020 vlastně poslední klubovou akcí, kterou jsem před pandemií covid navštívil. Spolu s americkými VLTIMAS tehdy ABBATH obstarali naprosto skvělý večer, během kterého mne ani nenapadlo, že půjde o mou poslední návštěvu vystoupení tohoto druhu. Nejsem sice bůhvíjak zarputilým fanouškem severského black metalu a nikdy jsem jím nebyl, přesto jsem si to své i z tohoto specifického subžánru během let vysbíral. Když má člověk rád klasický původní heavy metal osmdesátých let a nikdy se nevyhýbal ani starým Quorthonovým BATHORY, je pro něho Abbathův způsob uchopení tvrdé hudby vlastně velmi žádoucí. A to i když v devadesátkách všechny severské zmalovance s přehledem ignoroval a žabáčí durdění ústředního skřeta uvnitř IMMORTAL považoval spíše za vtip.

 

Mám rád poslední desku IMMORTAL „Northern Chaos Gods“ natočenou Demonazem a Horghem již bez Abbatha a to ačkoliv jsem dříve nikdy nebyl sledovačem této grupy. Pravda, jejich vystoupení na Brutal Assaultu v roce 2012 bylo naprosto skvělé a k průzkumu jejich starší tvorby navnadilo, nicméně ta posléze u mne nezarezonovala. Otázkou zůstává, proč se to zadařilo právě „Northern Chaos Gods“ i všem třem Abbatovým albům, když to nejde u staršího materiálu IMMORTAL? Odpovědí je dle mého fakt, že tvorba ABBATH i poslední řadovka IMMORTAL jsou spíše inspirovány starými BATHORY a metalovou tvorbou osmdesátých let, kde se nachází přeci jen přehlednější a ne až tolik zběsilé struktury skladeb - jedoucí naturel, určitá výpravnost, panoramatický sound, v případě ABBATH i dlouhá klenutá sóla - a vše má bytelné základy vystavěné na touze skládat dobrý song bez potřeby co nejvíce šokovat extrémním prasopalem.



ABBATH dnes přichází již s třetí řadovkou „Dread Reaver“, která se mě jeví naprosto v pořádku. Zatímco byl debut „Abbath“ (2016) v kuloárech přijímán bezvýhradně kladně, s druhou řadovkou „Outstrider“ (2019) došlo i na spoustu kritických ohlasů. Já osobně považuji obě (dnes už všechny tři) Abbathovy řadovky za zdařilé. Olve Eikemo (jak zní Abbathovo civilní jméno) v nich totiž poutavým způsobem spojuje své odvěké inspirace, ať už se jedná o pravěký black metal s krákoravým hlasem, či klasický nepřikrášlovaný heavy metal staré školy. Hudba ABBATH mě přijde mnohem srozumitelnější než to, co tento umělec předváděl v mládí pod logem IMMORTAL, o čemž se přesvědčuji i na třetím nosiči, kde okouzlí hymnické a hrdině nalazené jízdy typu „Scarred Core“ nebo „Dream Cull“ s dlouhými kytarovými sóly výtečného Ole Andrého Farstada. Zaujme obnovená přítomnost ikonické harpije Mii Wallace, italské baskytarové divoženky, toho času rovněž členky formace NERVOSA či družiny TRIUMPH OF DEATH Thomase Gabriela Fischera. U bicích řídí salvy Fin Ukri Suvilehto a jeho mocný úder dodává songům jako „Myrmidon“ na majestátním přehledu.


Celou tu záležitost okolo třetího alba ABBATH bych shrnul asi takto. Stejně jako jsem druhou desku „Outstrider“ nepovažoval ve srovnání s debutem „Abbath“ za vyložený průser, mám i „Dread Reaver“ za povedenou flákotu vzniknuvší pod rohatým logem ABBATH. Fanoušek se ani letos nedočká žádných nepodložeností a o nudě lze znovu mluvit opravdu jen stěží. Materiál působí velmi vyrovnaně a baví. Samozřejmě že zaujme i zařazení povedeného coveru „Trapped Under Ice“, jinak vcelku opomíjené skladby z old-schoolového repertoáru METALLICY. Ono vlastně prostorové zvukové nastavení s využitím nahalovanosti v případě slavné „Ride The Lightning“ tak nějak souzní i s deskou „Dread Reaver“, ačkoliv vlivnost obou nahrávek je samosebou neporovnatelná. A že jde pravděpodobně o nejslabší z dosavadních tří nahrávek ABBATH? No a? Celkově mě těší, že Abbath nalezl již před lety stabilní sestavu a ta je schopná produkovat povedené nahrávky. Rozhodně bych zas zašel na nějaký jeho koncert.


01.04.2022Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Kelly
01.04.2022 21:31

Stray: Tu knihu nekupuj, je o ničem. Rádoby zúčtování se zlým okolím ale je to spíš smutné. A jak Brichta ve Sparku řekl, chtěl by to někdy říct na plnou hubu, tak asi je jasné, že v této knize tak neučinil. Chtěl jsem si jí původně nechat ale dal jsem jí Blackmoonovi, který ji ještě nečetl.

 

Stray
01.04.2022 14:06

Mám. Novej Spark s GHOST na obálce jsem si koupil, první od čísla 10/21 s IRON MAIDEN na obale. Článek s Abbathem se mě líbil, četl jsem, dobrej je vlastně i Ušní průplach s Brichtou. Málem jsem si včera objednal tu jeho knihu, ale dneska mě to trochu přešlo.:-)

 

Kelly
01.04.2022 13:39

Doporučuji Spark č.4 a Galerii titánů od Blackmoona