Last Hardrock Outsider

ULVER - The Assassination Of Julius Caesar

Je fakt, že jsem nikdy nepřišel na chuť podobně experimentálním souborům jako jsou Norové ULVER a přiznávám, že většinu jejich nahrávek vlastně znám jen zběžně a nebo spíš vůbec neznám. Když však poslouchám novinku „The Assassination Of Julius Caesar“, odhaduji, že se v minulosti asi příliš často nestávalo, aby Kristoffer Garm“ Rygg stál za obdobně dobře poslouchatelnou sadou písní. Překvapuje mne velmi příjemná barva hlasu hlavního protagonisty a náhlá touha udělat prostě materiál spřízněný s jakousi aktuální sofistikovanou verzí zádumčivého elektro-popu. Mnozí sice mohou namítat, že se Norové očividně snaží vést na stylu, kde vládnou DEPECHE MODE, ale já zas až takovou podobnost mezi oběma spolky nevidím. Vždyť tomu tak ostatně bylo v posledních třiceti letech mnohokrát, že se leckterá kapela vzhlédla v hudbě, která byla posazená na bytelném syntetickém podloží nebo kde klávesy a umělé podkresy zastávaly vedle klasicky rockových nástrojů (rytmika/ kytary) velmi nezanedbatelnou úlohu. 


 

 

Co novinku plně charakterizuje je pozvolné tempo a jakási snová atmosféra, která prochází většinou songů. Neodvádí však jejich chytlavost kamsi do sféry alternativy, ale naopak napomáhá vcelku příjemnému poslechu, který dobře odsýpá a není ničím narušován. Důležitou součástí letošních skladeb je výrazný Garmův hlas a vcelku neprvoplánová melodika, jenž je však svou tklivostí schopná zatnout do mysli posluchače svoje drápky a ten má chuť si ony písně nadále pouštět. Jejich výrazným prvkem jsou klávesy, zde fungující jako elektro rytmika, ale také jako nejrůznější vyhrávky a aranže. Ve skladbách je dosytnosti využito zvuků smyčců, ale také vícehlasů, zejména pak v případě ženských backing vokálů jde o zajímavý prvek. 


Celkově máme co do činění s velmi dobře poskládanou nahrávkou inteligentního popu či pop/rocku, kterému však ke kolonce „masterpiece“ chybí větší diferenciace mezi songy a větší výraznost jednotlivých položek. Je zde zkrátka celá řada pohodových a dobře poslouchatelných písní hodících se k nerušenému poslechu během nějaké víkendové domácí činnosti, ale žádný vyložený trhák, který by bez skrupulí přikoval. Za dvě nejlepší skladby z celku nakonec považuji zejména ty s nejcharismatičtějšími názvy - „Southern Gothic“ a „1969“, protože se nezdržují zbytečnými dvojminutovými elektro úvody a hned najedou na melodičtější notičku. I tak si říkám, že když už se ULVER takovou dobu pohybovali na scéně a vždy jim to stálo jen za nahrátí nějaké experimentální či jinak avantgardní desky, proč je napadlo až zrovna nyní vytvořit dílo úplně odlišné a ve všech směrech mainstreamem akceptovatelné?


14.05.2017Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
15.05.2017 12:23

Stray: Debut Bergtatt bývá sice řazen k největším klasikám norského black metalu, ale mě to album vždy přišlo strašně přeceňované (zvlášť ve srovnání s těmi lepšími deskami od Emperor, Enslaved nebo Borknagar). Určitý vliv na další vývoj tohoto žánru se mu ale upírat nedá a mě teď celkem mrzí, že jsem originál kdysi prodal. :-( Třetí album Nattens Madrigal také v rámci black metalu získalo určitý kultovní status, ale v tomhle případě už to moc nechápu. Hudebně mi přijde strašně jednotvárné a celé je to ještě umocněné tím záměrně zpraseným zvukem, za který by se snad styděli i Darkthrone. :-)

 

Imothep
15.05.2017 09:25

Novinku jsem zatim neslysel. Mam vcelku dost rad i ty jejich instrumentalni veci(mj. predchudce a nebo treba i fuzi se Sunn o))). Pokud se vam vic libi "zpivana" poloha Ulver, tak doporucim skvelou Shadows of the Sun z roku 2007.

 

Stray
15.05.2017 07:48

Je pravda, že tak jak to mám nastavený k rockové hudbě, oceňuji mnohem víc kapely co pilujou svůj styl, budujou svou značku a ty posunuly mají pozvolné, ne jako tady, že si prostě nahrajou, co se jim zlíbí. Chápu, že když je ta fanouškovská základna ULVER mnohem menší než třeba u MANOWAR, že to napomáhá k tomu dělat si co umělec chce, na druhou stranu, kdo mimo avantgardu co od nich zná?

 

Valič
14.05.2017 21:42

80% S recenzí víceméně souhlasím. Nejedná se sice o nějaké převratné mistrovské dílo, ale poslouchá se to celkem dobře. Jen bych upřesnil, že ne všechny desky Ulver spadají do experimentální kategorie. V diskografii mají i dvě čistě black metalová alba, jedno folkové a pak taky kompilaci cover verzí popových písniček z 60. let. Ono i na těch avantgardnějších albech se najde pár skladeb, které by se daly označit jako „listener friendly“. Nicméně je to poprvé, co kapela vydala album, které je celé postavené na zpívaných skladbách, které by se daly označit jako mainstream. Nevím, co k tomu kapelu motivovalo, ale nevěřím tomu, že by se jednalo o pokus o nějaký „útok na špicu hitparády“. Kapela prostě vždy dělá takovou hudbu, na kterou má zrovna chuť. Deska se mi sice celkem líbí, ale i tak se mi při zaslechnutí jména kapely pokaždé vybaví výraz „nevyužitý potenciál“. Sice natočila plno kvalitních a originálních desek, ale většina z nich byla zaměřena pouze na úzkou skupinu posluchačů a tak úplně nesplnila moje očekávání. Já jsem prostě od podobně talentovaných muzikantů čekal něco víc. Podle mě by udělali líp, kdyby místo toho neustálého skákání z jednoho žánru do druhého soustředili svou energii na vytvoření nějakého opravdu silného nadčasového materiálu, kterým by oslovili víc lidí než jen milovníky různých obskurních bizarností.