Last Hardrock Outsider

SERPENTS OATH - Nihil

Radostné období Vánoc a nadějí Nového roku je definitivně pryč a konečně přišel čas ukojit také temné stránky vlastní duše. Kam teď sáhnout, když jsou všechny spolehlivé katalyzátory negativity přeplněny po okraj, neschopny absorbovat další dávku nahromaděné agrese a vzteku? Kde jen najít úlevu? Ruce horečně přehrabují stohy CD a vinylů hledajíc aspoň malou útěchu v černočerné hudbě. Nic nenachází. Nebo, že by snad.. kalný zrak padá na démonický obal, který se doposud schovával ve stínu svíce. Gotický font prozrazuje názvy SERPENTS OATH a „Nihil“. Třas zvrácené naděje skoro nedovoluje otevřít mechaniku přehrávače a vložit stříbrný disk. Podařilo se. Ještě stisknout „play“ a z posledních sil otočit kotoučem hlasitosti ve směru hodin, kam až zápěstí dosáhne….


Zšeřelou místností se plouživě rozeznívá hlas smrti („Vox Mortis“), který přináší chladné pohlazení levé ruky. Chvění těla i mysli se stupňuje, kázání kmotřičky začíná být srozumitelné, ačkoliv jsem žádnou ze zaslechnutých řečí nikdy předtím neovládal. Zběsilé blast beaty se rozduní hromovou silou, nad níž se nese monumentální promlouvání v jazycích („Speaking In Tongues“). Nesměle se přidávám k blasfemickým deklamacím ozářen plameny pekelných kytar, jejichž destrukční harmonie dávají vzpomenout na dávná krutá zmrzačení (MAYHEM) během zapovězených obřadů. Zdálky se ozývá srdceryvný skřek, jenž mrazí a zároveň přináší vlnu tajemného vzrušení. Očekávání roztíná infernální kakofonie, do níž vábivě hovoří Leviatan („Leviathan Speaks“) a svými litaniemi uzavírá první kapitolu bezbožného díla. Ve chvíli nervózního ticha se ozve mstivá Lilith, co přináší proroctví trojího prokletí („Thrice Cursed“). Rouhavé intermezzo se překlápí do táhlé intenzivní kletby („Malediction“), před jejímž naplněním se snažím uniknout. Není však cesty zpět a na scénu vstupují děsiví plazi z „osmi“ („Serpents Of Eight“) požírající z tmavých hlubin zbytku osobnosti mé zlověstné touhy („My Dark Desires“) vyvolané při rituálech temného pohřbu (DARK FUNERAL). S drásavým řevem se probouzí Bestie („Bestia Resurrectus“), kterou odmítám spatřit a šílený hrůzou raději zavírám oči. Navzdory smyslovému zatměni nahlíží má duše do propasti („Into The Abyss“) a ona bezedná průrva se na oplátku vkrádá do mého nitra. V hlavě tepe zběsilý rytmus a mé podvědomí zcela ovládá Anima volající prokletými verši svého milence a věčného pokušitele Mefista („Mephisto“). Blíží se morbidní finále, ohavná Šelma ožívá („The Beast Reborn“) a řítí se po zpěněných vlnách záhuby na apokalyptické lodi z nehtů zemřelých (NAGLFAR). Ďábelská síla pohlcuje kosmos, závoje mezi světy se trhají na cáry a příšery z jiných dominií spěchají k poslednímu střetu, který mezi sebou vybojují meče Noci a Dne („The Swords Of Night And Day“). Sbírám zbytky odvahy a celou svou vůlí zavírám před nevýslovnou hrůzou černé kovové dveře našeho univerza. Zpoza zaklapnuté závory se ozývají dozvuky krutého astrálního boje. Aspoň prozatím je náš svět za branami („Beyond The Gates“) a v bezpečí. Ale na jak dlouho?!



No, opusťme pro tuto chvíli svět imaginace, vraťme se zpět na zem a držme se faktů. SERPENTS OATH je nová tříhlavá blackmetalová hydra z Belgie, která se rozhodla neztrácet čas koncerty nebo demáči, ale vydala rovnou svůj dlouhohrající debut s názvem „Nihil“. Promo materiály jsou na konkrétní údaje hodně skoupé, a tak o členech kapely lze jen stěží zjistit nějaké bližší info. Připomíná mi to dávné časy, kdy byli blackmetaloví hudebníci skryti za corpsepaintem a pseudonymy, namísto producírování se na sociálních sítích a youtube. Skoro detektivním bádáním se mi podařilo zjistit, že zpěvák SERPENTS OATH vystupující pod jménem Tes Re Oth je ve skutečnosti Criz James z doom/deathových veteránů INSANITY REIGNS SUPREME. Zbylí dva parťáci Daenum (kytary) a Draghul (bicí) zůstávají i přes moje pátrací snahy stále v anonymitě. Je ale více než pravděpodobné, že mají za sebou nějakou podobnou hudební zkušenost jako jejich leader, protože nástroje ovládají přinejmenším uspokojivě.


Ačkoliv mají všichni tři zúčastnění belgické pasy, mohli by ihned obdržet čestné švédské občanství. Z jejich produkce je cítit silný obdiv ke švédské blackmetalové škole, který bohužel překrývá vše ostatní. Na originalitu a větší množství vlastních nápadů už nějak nezbyl prostor. Přesto mě hudba SERPENTS OATH jak vidno bavila. Trefila se mi výborně do noty svým konzervativním old-schoolovým podáním, které zafungovalo jako extra vodivý hromosvod pro bouři negativních emocí. Současné blackmetalové trendy se totiž ubírají odlišnými cestami, které mi v tomto směru zrovna moc nevyhovují. Skandinávská scéna dávno není, co bývala a uskupení ovlivněná francouzskými vzory jsou na mě moc avantgardní. Americká „kaskádová“ varianta zase postrádá tu správnou blackovou energii a intenzitu. Co se týče kapel z bývalého východního bloku, tak zatím skoro žádná neobstála v prověrce času. A oblíbený disonantní směr mě pak zcela míjí. S nadšením jsem tedy uvítal „Nihil“, jako starou dobrou melodickou rubanici. Kytary smaží jednu harmonickou vyhrávku za druhou, bicí střídají klepačky s hutným středním tempem, zpěvák se nepouští do žádných extravagantních výkřiků, ale poctivě skřehotá a growluje. Samozřejmě nemůžu zavírat oči před různými nedostatky, jakými jsou zmíněná neosobitost, uniformní zvuk, se kterým by stálo za to si pohrát, nebo absence sól, co by oživily občasnou jednotvárnost skladeb. Nicméně tyhle neduhy lze přisoudit začátečnickému nadšení, kdy elán a drive vítězí nad důsledností a trpělivou hrou s detaily. Tuším, že „Nihil“ je jen první zastávkou na delší potemnělé pouti a jestli nedojde k nějakému karambolu, budou následovat další kvalitní štace, ve kterých navíc přibude dostatečná plocha svébytnosti. O SERPENTS OATH rozhodně neslyšíme naposledy.


25.01.2021Diskuse (0)Hivris
riha.kamil@gmail.com