METALFEST OPEN AIR 2025 - Plzeň, Lochotínský amfiteátr, 6.-8.června 2025 - sobota (den druhý)

Druhý den metalového klání na lochotínském kolbišti se nesl ve znamení deště. Poseidon rozbouřil svůj trojzubec, takže chvílemi lilo jako z konve a celkově to byl dost vlhký a lezavý den. Přímá cesta z plzeňské polňačky okolo stanů se proměnila v bažinu už o den dříve, tak jsem to ve svých sandálech vzal radši okolo. Každopádně pod pódiem zabřednutí do bláta nehrozí, jelikož od minulého roku tenhle plácek dostal nový asfaltový přeliv. Mně se ten písek líbil víc, ale to je prostě asi jen věc vkusu. Zato cesta do kopce po „trávě“ k WC se stala kluzkým dobrodružstvím, které ne všichni dali bez úhony. Zejména ti podnapilejší… (Gazďa)

Dorazil jsem tak nějak v klídku uprostřed odpoledne, protože počasí v sobotu rozhodně nevybízelo k venkovnímu procházení. Tou dobou jsem netušil, že to bude v neděli snad ještě horší. Z vystoupení přemotivovaných hitmakerů DYNAZTY jsem si odnesl jeden poznatek a sice, že zpěvák Nils Molin stojí za víc, než mu může poskytnout omezená výrazová škatulka jeho kapely. Svůj pěvecký talent tak zbytečně utápí v naprosto jednotvárném, tupém a bodrém kolovratu pouťového charakteru, byť svým hlasovým potenciálem si jej dovedu představit spíše jako kandidáta u mikrofonu pro nejednu legendu hard rocku včetně třeba samotného Tonyho Iommiho, tedy pokud by se Iron Man ještě odhodlal rozvíjet svou diskografii. LORD OF THE LOST jsou zkrátka Němci jako poleno. Dark-rock s decentní industriální složkou mířil přímočaře na cíl, takže dojem střetu s neoriginálním kýčem z jejich setu nesmyl ani právě probíhající liják. Zaujalo zařazení coveru „Smalltown Boy“ od britských popařů osmdesátých let BRONSKI BEAT, neboť tenhle song považuji v originále za geniální. Jen škoda, že to byla jediná výrazná věc, kterou jsem si z jejich setu odnesl. (Stray)

Opět jsem dorazil až na pozdněji odpolední část setu, protože z dřívějších kapel mě ten den nic moc nelákalo (neříkám, že nejsou dobří, možná jsou, ale neznám je tolik, tak mě to do deště z útulného bytu kamarádky nevyburcovalo). Dorazil jsem tak až na německé gotické rockery LORD OF THE LOST, které jsem před pár lety viděl poprvé na Masters of Rock a pak i loni navštívil zastávku jejich headlinového turné v Roxy. Ze všech vystupujících během celého víkendu vypadají Hamburčani jako největší hvězdy. Kérky, make-up, pečlivě udržované rebelské účesy, dokonale sladěné oblečení. Vizuálně je tu cítit silná inspirace MARILYN MANSON, ze kterého si berou i dost hudebně. Jsou to prostě takoví temnější hardrockoví Depešáci, kteří se v roce 2023 nejvíc proslavili jako němečtí zástupci v Eurovizi. Skladatelsky jsou neuvěřitelně plodní a letos v létě mají naplánovánu už desátou desku za posledních patnáct let. Logicky při takovémto výtlaku není všechno zlato, co se třpytí, ale pyritu tu naštěstí není tolik. Energický dobrý set, během kterého se z běžného deště stalo posezení pod naplno puštěným kohoutem. Některé slabší kusy z publika to nezvládaly a opouštěly hlediště, pod pódiem ale zůstávalo plno a některé výbojnější typy tu spustili i jakési bratrské kolečko plesající a radující se z mokra a Poseidonovy štědrosti. Já si to užíval... Měli jsme tu čest slyšet živé debuty tří věcí z nové desky („Moonstruck“, „I Will Die In It“, „My Sanctuary“) a skvěle fungovaly také starší hitovky „Raining Stars“ nebo „Morgana“, která se po nějakém čase vrátila do playlistu. (Gazďa)

Přes hustý déšť se do svého programu znamenitě obuli AMARANTHE a svými chytlavými hymnami si přihlížející podmanili. Přestože švédské kapele není až tolik vlastní stálost sestavy, a z původních členů zde je už jen trojice Elize Ryd, Olof Mörck a Morten Sorensen, vždy se ze svých ztrát dokázala oklepat a udržet svůj standard. Sázka na trojici rozdílných hlasů AMARANTHE už roky výtečně vychází, takže v rozložení - kráska, romantik a silák - jak Nils Molin, tak Mikael Sehlin, nyní v aktuálním provedení Elize Ryd výtečně sekundují, řekl bych, že snad ještě lépe než jejich předchůdci. Co se týče repertoáru, AMARANTHE maj po patnácti letech na scéně a sedmi albech zkrátka zaručeně odkud brát. Svého osobního skladbového favorita („Boomerang“) jsem se na Metalfestu sice nedočkal, ale jinak šlo o erupci hitů, která mne, na rozdíl od předchozích dvou vystupujících kapel, nepřišla banální. Naopak mám pocit, že by AMARANTHE s tím co dělaj, mohli být už dávno ještě výš než jsou. Skvělá energická show s moderním zvukem a poctivými zpěvy. (Stray)

Cákanec po LOTL naštěstí trochu ustal a oblažoval nás už jen mírněji, což bylo velké plus, protože jsme byli úplně mokří i pod pláštěnkami. Pokračovalo se ale v plné síle. Jestliže páteční večer se nesl v modu ženského symf/prog/goth metalu, dnešní den byl jedna velká párty. V šest večer naběhli AMARANTHE. Ať už si o nich myslíte cokoliv, tak jim není možné upřít originalitu. Nikdo nezní jako oni a nemíchá tak dokonale prvky elektronického diska a metalu. Já si o nich myslím jen to nejlepší a jako vždy jsem si vystoupení hodně užil. Koncert, který doslova vlil energii do žil. Setlist prakticky stejný jako na loňských Mástrech, ale dobře poskládaný i zahraný. Z posledního alba „The Catalyst“ z loňského roku se živě jako největší pecky ukazují superrychlá „Damnation Flame“ a „Re-Vision“ s elektronickým motivem připomínajícím zlaté časy PET SHOP BOYS nebo OMD. Složením je to podivná kapela. Jedna kytara, basa bicí a tři zpěváci. Ale naživo to skvěle funguje. Děcka nepotřebujou chorální doprovody z pásku, které se bohužel u těchto kapel rozmáhají. Jedou to poctivě a naživo si vypomůžou sami. Navíc různě pobíhají a burcují publikum a je na co se dívat. (Gazďa)

Víte v čem pro mne tkví jedna z velkých výhod toho, že se Metalfest koná právě v Plzni na Lochotíně? Že když se mezi vystoupeními AMARANTHE a KREATOR skoro půl hodiny chystaj na svůj sedmdesátiminutový set skotští vtipálci z ALESTORM, můžu si jít v klídku udělat domu kafe či večeři a tu hodinu a půl strávit na gauči v obýváku u jedné epizody nějakého zrovna rozkoukaného seriálu. ALESTORM jdou úplně vším co dělaj mimo můj vkus, jakkoliv se se zájmem místních určitě nemíjejí. Otázka vkusu. Osobně si pohled na pobýhající přestárlé hipstery v zelených úborech a krátkých trenýrečkách velmi rád dokážu odepřít. Zábava? Ty bláho, pro mne ani ne! (Stray)

Hurá, přestává pršet a někdo prý dokonce viděl slunce! A přicházejí… hm… ALESTORM… skupina, kterou jsem kdysi nesnášel a doma si ji nepustil, ale na festivalech jsem ji začal nejen tolerovat, ale dokonce si ji chvílemi i užíval. Trio nafukovacích kachen přiletělo na křídlech ustupujícího lijáku v sobotu i do Lochotína, zaútočilo a přesvědčivě ho ovládlo, a to ke všeobecné spokojenosti obyvatel dobytého amfiteátru. Když to funguje, proč si to neužít… Hop hop hop. Dobrá zábavová kapela, jejímž opravdovým fanouškem nikdy nebudu (navíc mě ta pirátská stylizace nic neříká a „Piráty z Karibiku“ nemám rád 😊), ale jsou výbornými baviči a publikum to oceňuje. Plac před pódiem se zaplnil k prasknutí a všude skákala a mávala nafukovadla. „We Are Here to Drink Your Beer“… Sobotní párty pokračovala naplno. (Gazďa)

Headlineři sobotního dne KREATOR neponechali nic náhodě a na své majestátní scéně s dvěma ďábly po stranách pódia a obřím maskotem za Ventorovou bicí soupravou rozehráli obdivuhodný průřez svojí kariérou, přičemž old-school thrashový blok zabral v Plzni netradičně hned polovinu jejich programu. Po dvou obligátních jistotách na rozehřátí „Violent Revolution“ a „Enemy Of God“ to přišlo, scéna se zahalila do krvavě rudé barvy a amfiteátrem znělo intro z alba „Pleasure To Kill“, následováno serií klasických fláků. V nezkrácené podobě tak zazněly songy „Rippin´Corpse“, „Riot Of Violence“, „Betrayer“, „People Of the Lie“, „Total Death“ a vrchol koncertu v podobě skladby „Renewal“. Naprostá erupce, nadšení, nářez od začátku do konce, dost možná i nepochopení určité sorty novodobých melodiků navštěvujících pravidelně přehlídku Metalfest, protože si nejsem jist, zdali posluchači nastavení na bujaré refrény umí vůbec pracovat se songy s ostře řezaným kytarovým rejděním, kde jsou pasáže, kde mnoho desítek sekund třeba vůbec nezazní hlas, natož pak nějaký skočný refrén. KREATOR posléze zas plynule přešli ke své novější úhledné tvorbě, stejně jako Mille svými štěkavými promluvami pojal, jak sám v jednu chvíli nahlas zauvažoval, automaticky plzeňský prostor za „spíše německý“, a tak začal jakoby nic ke komunikaci mezi songy místo angličtiny používat němčinu, a koncert tak skrze jistoty „Hordes Of Chaos“, „Phantom Antichrist“, „The Satan Is Real“, „Phobia“ či „Pleasure To Kill“ dospěl k velkolepému finále. (Stray)

Ten den se ale nekončilo vůbec rozpustile. Naopak – málokterá kapela působí tak vážně jako KREATOR. Pes, který štěká, nekouše, říká se. Ale nemyslím, že to platí vždy a rozhodně ne v případě Milleho Petrozzy. To je vlk, který vyje i se dokáže zahryznout. Štěkavý zpěv, štěkavá thrashový hudba, krvelačné a temné texty. Tenhle týpek fakt vypadá zle a není s ním sranda… Lochotín tak dostal v sobotu večer pořádnou porci kvalitního ostrého thrashe ve velkolepém podání. Jestliže se IRON MAIDEN na posledním turné vzdali papundeklu a všech těch různých nafukovacích lebek a pódiových serepetiček, tak KREATOR tuhle káru táhnou dál. Rozhodně je na co se dívat. Pódium rámují dva obří čerti a vzadu je jakýsi monstrózní skřet. Všude visí oběšenci. Plameny létají o sto šest, občas se někde něco zapálí. Začali jsme „Violent Revolution“ a skončili jak jinak „Pleasure to Kill“. Překvapením – oproti jinak standardnímu setlistu z posledních let – byla smažba „Total Death“ z prvního alba. Výživný a ostrý závěr sobotního dne, i když na mě je té krvelačnosti přeci jen trochu moc… (Gazďa)

11.06.2025	Diskuse (1)	Gazďa / Stray