BASINFIREFEST 2023 - Spálené Poříčí, 22.-25.června 2023 (4/4)

Den čtvrtý nejpodivnější - neděle 25.června 2023

Spontánní a přirozený způsob pódiové prezentace nestorům osmdesátkového speed metalu svědčil. Německá trojice S.D.I. totiž jen krátce po nedělním poledni do pamětníků nasypala to nejlepší ze svých prvních dvou klasických alb. Reinhard Kruse hýřil energií, působil vtipně a přátelsky, takže šlo ve výsledku o příjemný set přibližující dobu, když byl metal pořád ještě metalem. Nechyběly hymny jako „Coming Again“, „Sign Of the Wicked“, „Alcohol“, „Megamosh“, a další. Jakkoliv mohou být pro řadu lidí švédští VOMITORY uznávanou kapelou smrtelného kovu, z mého pohledu by se dramaturgie tohoto festu mohla bez takových úkazů v pohodě obejít. Tyhle kapely totiž patří na Brutal Assault, a pokud jsou zde ve větším množství a nemají onen neotřelý nadžánrový esprit (jako třeba PESTILENCE), pak jejich zařazení působí spíše kontraproduktivně. Nic proti nabombenému death metalu, ale na můj vkus je toho pro akci, která si klade za cíl především různorodost, zde z tohoto ranku až příliš. Příště místo nich pozvěte spíš někoho jako VISACÍ ZÁMEK a výsledek bude mít určitě větší odezvu, na to vemte jed.

Osobně americké PRO-PAIN nemám moc rád, člověk si jen stěží dokáže představit obyčejnější thrash/hardcore partu z devadesátek, navíc stále stavící na valivých riffech a nasraném přístupu. Proboha, vždyť už je to třicet let, tak proti čemu pořád brojí? Kdyby to aspoň mělo po hudební stránce potenciál někoho bavit. Energie čtveřici pořízků nechybí, nějaký výraznější umělecký přesah a vývoj tvorby napříč dobou však po nich nechtějte. Neopustili by své zajeté vzorce, ani kdybyste jim zhora na hlavu mířili bouchačkou jako pouliční portorikánskej zmrd z východní strany Bronxu.

HAKEN jako únavná, nepříliš energická, pseudo-intelektuálská varianta progresivní hudby mne od začátku pořádně dopalovali. O tom, že kapela o nedělním odpoledni zaclání a zabírá místo někomu životaschopnějšímu a říznému, nebylo z mého pohledu pochyb. Něco jiného si samozřejmě myslela ta hrstka nadšenců pod pódiem, rekrutujících se z řad městské omladiny ujíždějící na všem, co působí zašifrovaněji. HAKEN pořadatelům rozhodně nenaženou na akci nové návštěvníky, když svých vlastních fans mají tak málo. A já se tomuto stavu vážně nedivím, neboť jde o samoúčelné brumlavé preludování bez cíle a jakékoliv jiskry. Statická kapela si prakticky jen tak hraje pro sebe bez náznaku nějakého pohybu, testosteronu či výraznější emoce. Koncert, u kterého by vytuhnul i sprinter a světový rekordman Husain Bolt.

Potomci SLIPKNOT říkající si VENDED jsou nasranej nu-metal pro ty, co dřív konaj než uvažují. Všechno co z nich vycházelo, mělo společného jmenovatele v nasranosti a potřebě pozornosti. Jejich frontman byl prostě drzej a hlasitej cápek, co přihlížejícím pomalu tváří v tvář nadával. Pokud by jej z davu někdo vyzval na pěstní souboj, jsem přesvědčen, že ten napumpovanej sráč by do toho šel. I obtloustlý neoholený kytarista v o dvě čísla větší kožené bundě na mne dělal dojem nepříčetného šílence. Se strnulým pohledem jednou rukou držel krk svého nástroje, zatímco tou druhou bušil do svého hrudníku, jakoby se zrovna nastřelil obzvlášť silným matrem a chtěl si to s někým na ulici vypořádat. Po stránce hudební sice energeticky výživný, ale na druhou stranu nepříliš melodický, natož pak nápaditý nu-metal. Takových kapel rozhodně existuje spousta.

Polští RIVERSIDE jsou bezesporu velmi kvalitním a dobře poslouchatelným prog-rockem, jakého na podobných akcích nemusí být nikdy dost. Na rozdíl od HAKEN jejich písně mají hlavu a patu, velmi příjemně se poslouchají a dokáží navodit určitou atmosféru, či roznítit u posluchače emoce. Hudba melancholičtějšího ražení se opírá o souhru kláves, kytary a rytmiky a i díky zpěvu Tadeusze Dudy působí nevtíravě decentním, vkusným a po vzoru velikánů PINK FLOYD vytříbeným dojmem. Těch padesát minut uběhlo jako voda a já si při poslechu jejich písní neuvěřitelně odpočinul. Krásný set.

Okamžik, kdy banda neposedných zmrdů, poskakujících kolem svého vůdce, říkajícího si jinak také REDZED, opanovala stage, dostala se úroveň vystupujících na dno letošní nabídky. Ono ani tak nejde o silný vliv hip-hopové scény, natož pak, že na rozdíl od kytar duní prostorem naprogramované samply, elektro beaty a různě zkreslené pazvuky, jde o to, že efektem prohnaný hlas hlavní figury působil na poslech nepříjemně. Tragédie s uštěkaným, pronikavým, vysokopoloženým mluvozpěvem. Tyhle už tu nechci vidět.

Pravým opakem hip-hopového úletu však byli Tägtgrenovi PAIN, kteří na Basinfirefestu předvedli ukázkově nazvučený a skvostně sehraný program. Ten se skládat ze samých prověřených dusáren a chytlavých věcí. Nezvykle metalově znějící kapela měla potenciál hodně lidí bavit. Endoramatické, moderní a po všech stránkách profi. Tak nějak by se dalo charakterizovat vystoupení kapely PAIN, které rozhodně patřilo mezi pět nejvýraznějších letošního ročníku. Z mého pohledu naprostá spokojenost s akcí, jen do příště trochu doladit dramaturgii, festival o den zkrátit a nechodit za každou cenu moc do extrému tvrdé hudby. 

Fotografie PAIN: Gapa

03.07.2023	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz