Last Hardrock Outsider

BRUCE DICKINSON - Accident Of Birth

Protože s formací SKUNKWORKS co do úspěšnosti nenavázal na svou předchozí tvorbu, hodil Bruce Dickinson na celý projekt stopku. Naopak koncem roku 1996 odjel do Los Angeles, kde začal nezávazně zkoušet se starým známým Royem Z. Výsledkem týdenní práce v Kalifornii byla celá řada skladeb v demoverzích. Ty zpěváka stylově vracely do metalového hájemství a měly v blízké budoucnosti posloužit jako náplň jeho čtvrtého sólového alba. Lidé z vydavatelství byli z materiálu nadšeni a už si mnuli ruce, kterak někdejšího slavného barda vrátí na výsluní. Jenže než se tak stalo, čekalo hudebníky i manažery ještě spousty ujednání (deska vyšla v květnu 1997 v Británii u RawPower/Castle Communications, zatímco v USA si ji vzala pod svá křídla CMC International).


Člen TRIBE OF GYPSIES, zručný skladatel a kytarista Roy Z., který na většině skladeb s anglickým zpěvákem od první chvíle spolupracoval, pro pozdější ostré studiové práce v menším studiu Silver Cloud v kalifornské metropoli přijal i post producenta. Rytmiku si vzali na starost Royovi parťáci Eddie Castillo a Dave Ingraham. Dále v těch dnech došlo i na obnovu aktivit někdejšího Bruceova kumpána od IRON MAIDEN, kytaristy Adriana Smitha, který byl s nadšením přijat do sestavy a coby zručný songwriter také přispěl svou trochou do mlýna. Do té doby působil Dickinson na své sólové dráze jako poměrně těžko předvídatelný interpret, počínaje deskou „Accident Of Birth“ již každý věděl, že od zpěvákovy tvorby může čekat výhradně moderně nazvučené Hard N´Heavy. V roce 1997 tak došlo na stabilizaci a Bruceova kariéra se odvíjela na pevně daných metalových základech.



Co na albu „Accident Of Birth“ rovněž upoutalo, byla lyrická složka písní. Bruce se zde vyzpívával nejen ze své obliby v pilotování lehkých letadel (později ještě přitvrdil a stal se pilotem velkých dopravních), ale jeho skladby v náladě sarkastického filosofování dost často opouštěly i prostor pozemský a týkaly se dost často roviny smyslu života a budoucnosti lidstva. Deska je tak tvořena zajímavou mozaikou lyrických námětů, které mají daleko do plytkosti. „Star Children“ vypráví příběh o smýšleném prvním kontaktu lidí s mimozemskou civilizací. Vzhledem k tomu, že se v dané době dost často prezentovalo podobné setkání neobvykle mile a přátelsky, Bruce překvapil a mimozemšťana zde popsal jako druhou podobu satana, který na Zemi přinese pouze zkázu. Obdobně osudové texty náleží i skladbám jako „Omega“ nebo „Ark Of Space“, které se dotýkají tématu konce světa, jenž byl tehdy, v blížícím se závěru století, velmi propírán. Zatímco „Omega“ popisuje partu smutných, melancholicky naladěných lidí, pak „Ark Of Space“ navazuje na „Star Children“ a věnuje pozornost těm, kteří věří, že na Zemi přistane něco nebo někdo, kdo planetu vyplení.


Obdobně věštecký základ týkající se blízké apokalypsy má v sobě i velkolepá suita „Darkside Of Aquarius“, díky které mnoho fanoušků oslavovalo Bruce za to, že opětovně naskočil na košatější metalovou tvorbu nepříliš vzdálenou tomu, co tvořili kdysi jeho bývalý chlebodárci z IRON MAIDEN. Byla to právě tahle píseň a kromě ní ještě několik dalších, o nichž šlo říci, že ke zpěvákovi opětovně přihrály zástupy již odešlých fans z metalového ranku. I co se týče kritiky, nemalé množství novinářů považovalo „Accident Of Birth“ jako zpěvákův velký comeback, kde dle nich Dickinson pěl snad nejsrdnatěji od časů alba „Seventh Son Of A Seventh Son“. Album mělo v metalovém prostředí starého kontientu opravdový úspěch a bez odezvy nezůstala ani účast kytaristy Adriana Smitha. Ten v Dickinsonově sestavě zůstal napevno až do velkého návratu Železné panny a byl tak nedílnou součástí tvůrčího studiového procesu i koncertování.


V případě alba z roku 1997 Adrian Smith dodal jedinou věc, svižnou, do motorkářského narativu hozenou rockovou vypalovačku „Road To Hell“. Jde o poměrně odsýpající kvapík, který zdobí chytlavý refrén. Skladba tedy přímo šitá ke koncertní prezentaci. Asi nejstarší písní na desce je skvostná epická balada „Man Of Sorrows“, kterou měl Dickinson připravenou v šuplíku již pět let. Skladba se asi nejvíce blíží jeho někdejšímu mistrovskému kusu „Tears Of the Dragon“ z roku 1994 a Bruce s ní počítal spíše na nějaký filmový soundtrack. Song vypovídá příběh, jehož hlavním aktérem je Alesteir Crowley, anglický okultista a temný mág počátku 20.století. V textu se řeší mnoho pohnutek a událostí, které utvářely jeho osobnost na cestě stát se jedním z nejzáhadnějších Britů své doby. Na Crowleyho téma Bruce později sepsal i scénář a realizoval dokonce hraný film, stejně tak této postavě věnuje celé své následující sólové album „Chemical Wedding“, které vyšlo pouhých 16 měsíců po „Accident Of Birth“. Ze skladby „Man Of Sorrows“ se brzy stala klasika jeho sólového portfolia a bezpečně jedna z nejlepších skladeb, na jakých Bruce po svém odchodu od IRON MAIDEN zpíval.



Kouzlo této nahrávky vězí i v tom, kterak přirozeně vedle sebe koexistují volnější poloakustické písně s tvrdšími kusy. Hutnější, na riffech postavený náboj má v sobě právě titulní skladba „Accident Of Birth“, týkající se nechtěného početí a nepředvídatelného budoucího vývoje těchto jedinců, jenž jsou nuceni vlivem chodu okolností stát se silnějšími než jejich okolí. Neradostné téma v sobě znovu obsahuje značné množství ironie a sarkasmu, prvků tolik spjatých s myšlením a tvorbou právě Bruce Dickinsona. Podobně tvrdou záležitostí postavenou na bytelných kytarových motivech je i „Welcome To the Pit“. Úplně první skladba na desce má název „Freak“ a je převážně z autorské dílny Roye Z., který prostřednictvím Bruce vypráví příběh o jednom svém divoce žijícím známém. Text je psán z pohledu právě onoho šílence, jak se cítí a jak reaguje na to, když se k němu lidé chovají, tak jak chovají.


Poměrně omračující, uvolněnou, až by se dalo říci snovou náladou oplývá píseň „Taking The Queen“. Ve výsledku Dickinsonův mistrovský pěvecký part. Jde o pohádku, jejíž jádro vězí v tématice nesmrtelnosti, či ve volbě mezi nesmrtelností a láskou. I tady se svou rozmáchlostí song blíží tomu, co ostatně dlouhá léta Bruce Dickinson reprezentoval v řadách IRON MAIDEN. Spolu s již výše zmíněnými songy jako „Man Of Sorrows“ nebo „Darkside Of Aquarius“ jde pravděpodobně o jeden z vrcholů nahrávky, jenž symbolizuje Bruceův návrat k heavy metalu. Svou oddanost hudebnímu žánru, jenž není pro každého, ale také celkovou magii, která jej s ním navždy spojuje, Bruce popsal ve svižné odrhovačce „Magician“.


Celkově vzato bylo „Accident Of Birth“ pestrým albem nabízejícím různé typy písní, spojujícím prvkem však byla kromě Dickinsonova charismatického hlasu i výtečná skladatelská forma a prvotřídní muzikantské řemeslo v rámci dobové Hard N´Heavy. Zpěvák tak přešel po období zajímavých experimentů, ale i neujasněností či zmatků, do další fáze své hudební kariéry. Všem pochybovačům tak bylo brzy jasné, že stojí na prahu dalších velkých věcí. Atmosféru návratu ještě více podtrhl obal díla, na kterém se nacházela podivná kresba klaunské loutky od Dereka Riggse. Tato zlovolně vyhlížející figurka zvaná Edison (jméno zvoleno ze sousloví Eddie´s Son) vyskakuje z břicha jistého nebožáka, aby se vydala vstříc své nově nabyté existenci.


20.07.2021Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
22.07.2021 17:15

Pro mě s odstupem trochu ztratilo, ale pod 80 nikdy nepůjdu, nikdy.:)

 

kuklač
21.07.2021 07:16

Neuveritelne ako ten čas letí.....a AOB nestratil na svojej kráse absolutne nič. Dickinsonov návrat k metalu ako sa patrí. Za mna 9/10 pretože topka ešte len príde......

 

Petr
20.07.2021 20:21

Souhlas s Ložou. Aktualne jedu taky na vlně nového alba, ale to co mi vadí je K Shirley, nová nahrávka a zvukově se zdá zase na … nevím prostě ten studený digitální mix se mi nelíbí.

 

KrebsKandidat
20.07.2021 11:22

Louža: A vidíš, ďakujem, za opravu (naozaj to mám z toho rozhovoru). Ako som mohol zabudnúť, že to bol Nico, ktorý "ostal verný svojej povesti vtipkára".
Ktovie, ako to bolo medzi Harrisom a Dickinsonom, ale asi nebol Steve zvlášť dojatý z toho, že Bruce na pár rokov zdrhol. Áno, od British Lion som tiež čakal oveľa viac.

 

Louža
20.07.2021 10:30

KrebsKandidat : jo tohle si pamatuju. To byl rozhovor pro slovenský Metal Hammer někdy v období virtuálu. Říkal to tam sice Harris, ale ten kdo do Bruce rýpal byl Nico a ne on, což ale na věci moc nemění. Pak se nicméně Harrise ptali jak se mu Dickinsonova tvorba líbí a on tam přiznává, že až do Accident se mu to vůbec nelíbilo. A Accident nešel sice do kolen, ale většina materiálu se mu líbí. To mě trochu zarazilo, protože mě ty desky přijdou úplně špičkový už od vydání a za dvacet let to ještě spíš nerostlo do plusu. Cením si Dickinsonovy sólové tvorby fakt hodně, zato Harrisův British Lion mi říká až na pár ala maiden skladeb poměrně málo. Od Steva bych čekal lepší vkus :-)

 

Stray
20.07.2021 10:22

pro mne jde o 3.nejlepší desku Dickinsonovo sólové dráhy. Výše mám Skunkworks a Chemical Wedding. Když jsem psal recenze na první alba IRON MAIDEN, už dopředu jsem si promýšlel hodnocení následných novějších alb, Accident Of Birth jsem měl dlouho za 90%, nakonec jsem zvolil známku o 10% nižší, PROTOŽE 1. ty dvě 90%ní desky Skunkworks a Chemical Wedding mám přeci jen trochu radši, 2. album IRON MAIDEN Fear Of The Dark, kterému jsem dal 80%, mám zhruba na stejném levelu jako Accident, 3. přes řadu výtečných skladeb deska obsahuje i nějaké ty slabší kusy - Freak, Welcome To The Pit, Magician, optimální je hodnocení mezi 80-90%, ale nechám tam nižší. Desku hodnotím jako o trochu lepší než Balls To Picasso.

 

KrebsKandidat
20.07.2021 10:04

V dobe vydania albumu som čítal rozhovor s Dickinsonom, kde vravel, že aj on je vlastne "Accident of Birth".
Druhú zaujímavosť, ktorú si pamätám povedal zase Harris. Vraj bol v Londýne na koncerte k tomuto albumu, po ňom sa stretol s Bruecom, ktorý sa ho spýtal, ako sa mu to páčilo. Steve to zhodnotil ako najlepšií Iron Maiden-revival band aký kedy počul. Dickinson sa urazil a odišiel, Smith sa na tom len zasmial.
Doska je to vydarená aj keď je trochu škoda, že nepokračoval v "experimentoch".

 

Majk
20.07.2021 10:00

Mám rád v podstatě všechny polohy Dickinsonových sólovek. Líbí se mi, jak je každá deska jiná (trochu s výjimkou Chemical a Tyranny) a přitom zpěv je pořád s podobným feelingem a pojí to dohromady i přes tvárnost materiálu.
Accident si ale živě pamatuju, jak strašně moc se mi ta deska líbila, když vyšla a proto jí mám asi na speciálním místě.

 

Louža
20.07.2021 09:44

Skvělá deska. Když se Bruce s Adrianem vrátili zpět do IM, jásal jsem. Kdybych byl tušil o co tím návratem přijdeme, asi bych tak nadšený nebyl.

 

Lord Džoudemort
20.07.2021 09:26

:) dneska jsou u nás v práci dětičky na příměšťácích vystavany Rocku z Ria. Neb na Crazy diamond bádání v discografii IM, navázal nový singl, minulej tejden MetalshopTV o IM a včera oznámení nové desky. Prostě IM universum mne opět příjemně pohlcuje. Je pravda že ty sólovky BD vlastním, ale nikdy to nebylo u mne uplně ono, ale v rámci IM happy days to prosvištím. Každopádně novinka IM má obsahovat kusy cca 10 minut ... trochu mne to děsí, vlastně hodně, a tak nějak už pánové úplně neřeší nějaký PR hype ... koukněme třeba na vlkodlady z dojčlandu ... ti nás na tu svou divočinu připravovali měsíce ... předobědnávky edicí se soškou, postupné odhalování obalu, klipy a já se rád nechávám pohlcovat :) no uvidíme co to bude za japonského eddieho