BASINFIREFEST 2023 - Spálené Poříčí, 22.-25.června 2023 (3/4)

Den třetí nejfamóznější - sobota 24.června 2023

Holandští PESTILENCE se nebáli tahal z vlastní historické pokladnice a protože v průběhu setu měli i obstojný zvuk, jejich vystoupení lze považovat za velice povedené. V areálu vlastně převládaly ročníky, které kdysi na přelomu osmdesátých a devadesátých let na této pozoruhodné deathmetalové hudbě vyrůstaly, což se samozřejmě projevilo početnou základnou fans před pódiem. Patrick Mameli drží otěže stále pevně, a tak jsme se mohli těšit z řady vypalovaček staré etapy - např. „Twisted Truth“, „Lost Souls“ nebo v závěru realizovaná „Out Of The Body“.

Bodří Germáni HÄMATOM vizuálně mohli leckomu připomenout RAMMSTEIN, ale po hudební stránce šlo prakticky i strojově rovný bigbeat, o kterém se dalo tvrdit maximálně jediné – K pivu dobrý! Kapela si kladla za cíl spíše zábavnost než stylově vytříbený výstup, a tak areál zažil celou řadu vtípků. I frankfurtští TANKARD jsou dlouhodobě klasikou thrashmetalového prostředí a svou veselou naladěností dokáží leckomu zvednout náladu, nemluvě o tom, že jim to stále velmi dobře hraje a nemají nutnost se prvoplánově podbízet. Gerre je frontmanem na svém místě, protože dokáže publiku přinést kapelu na podnose a ještě působit, že si to celé užívá. TANKARD stále kombinují nařezané songy z klasické etapy osmdesátých let („Zombie Attack“, „Empty Tankard“, „Chemical Invasion“ nebo „The Morning After“…) s aktuálnější tvorbou („Exfluencer“ či „Girl Called Cerveza“).

Angličtí zasmušilci z PARADISE LOST překvapivě excelovali a vystřihli před početným davem přihlížejících takřka dokonalý set, který se převážně skládal z osvědčených hitovek devadesátých let. Zvuk byl velmi povedený a forma kapely k dokonalosti vyladěná, takže to opravdu byli především oni, kdo se stal nejvýraznějším tahákem celé akce. Gotické kytarové vyhrávky od dua MacKintosgh/ Aedy tak zněly areálem a nesly se dál do zvlněné krajiny. Chris Holmes do toho zpíval v naprosté pohodě a zněl velmi solidně. Řada „Hallowed Land“, „As I Die“, „True Believe“, „Forever Failure“, „Soul Courageous“ a „The Last Time“ fascinovala. Skvělý výstup od zkušených borců.

VILLE VALO po všech stránkách překvapil, neboť jsem čekal unylého a blbě zpívajícího pózírka a dostal solidní rockový koncert halený do vkusné temnoty, kterému navíc nechyběl skvělý zvuk, obstojný hlasový projev hlavního aktéra a skladby, které jisté kouzlo naživo opravdu měly. Spíše rockový než metalový výstup byl proveden s patřičným vkusem a svědčil o oprávněnosti další cesty bývalého zpěváka od HIM. Ačkoliv ten zde představil převážně songy ze svého aktuálního sólového debutu, došlo i na velký šlágr jeho bývalé kapely – famózní temně romantickou hymnu „Join Me In Death“, jež kdysi na přelomu milénia zaplavila rozhlasový éter. Povedený set.

Australští AIRBOURNE jsou mnohými nazýváni kopírkou AC/DC, je sice pravdou, že z hudby svých předobrazů a rock´n ´rollových legend neoddiskutovatelně vycházejí, ale to mě osobně vůbec nevadí, jejich set si při dobré konstalaci hvězd dokážu prostě užít. Ostatně těch kapel, které nějakým způsobem souvisí se zvukem AC/DC běhá po světě daleko víc. Kritikům, kteří AIRBOURNE řadí mezi kopírky bez vlastního ksichtu a duše, bych poradil, ať si vyčistí uši a sundají máslo z hlavy. Takhle esenciální rockový koncert jako zde předvedli AIRBOURNE, se jen tak nevidí. Bylo tam prostě vše, co příznivec hard rocku může od kapely žádat. Nasazení, poctivost, kapela neustále ve sprintu, elektrizující kytarový sound, vyřvávané slogany a hradba Marshallů po obou stranách vyvýšené bicí artilérie. Kritizovat AIRBOURNE za to, že vycházejí a jsou podobní AC/DC, a zároveň poslouchat řadu vzájemně si podobných deathmetalových kapel, v tom pro změnu nevidím žádnou logiku já.

Fotografie PARADISE LOST: Gapa

01.07.2023	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz