Last Hardrock Outsider

GRAND MAGUS - Triumph And Power

Netřeba připomínat, že Janne JB Christoffersson již patří na severské heavy metalové scéně k zavedeným osobnostem. Vždyť s jeho kapelou GRAND MAGUS právě letos v lednu vypouští již sedmou řadovou desku. Té se navíc dostalo pořádně bojovného názvu - „Triumph And Power“. Nemluvě o jeho pětiletém působení v řadách Amottových SPIRITUAL BEGGARS, kde se poprvé výrazně blýskl a v průběhu minulé dekády u nich zvěčnil svůj sytý hlasový projev a sice na dvou povedených řadovkách. Kdo je tedy obeznámen s jeho tvorbou, toho rozhodně nový materiál nemůže zaskočit. Vše navazuje na minulá alba. Dle mého je novinka návratem k dobré formě a sice po krátkém skladatelském výpadku, jaký dle mne představovala právě minulá nahrávka „The Hunt“.


 

Znovu tedy dostáváme typicky skandinávsky rozmáchlý vzorec heavy metalu, majícího kořeny až někde na úsvitu osmdesátých let v době metalového pravěku. Chlapácky namakaný projev této trojice Švédů musí vyloženě lahodit většině příznivců starých pořádků. Tedy těch, jenž tíhnou k metalovým bájím o válkách, hrdinství a mytologii. Právě těm fanouškům tvrdé hudby, jenž přijali veškerá heavy metalová klišé, včetně oděvů z ocvočkované kůže, za svá. V textech nechybí podobná témata, jaká jsme mohli v tomto stylovém ranku slyšet již stokrát. Skladby však navzdory této skutečnosti nezní vůbec špatně a vyčpěle, ačkoliv kapela vlastně vychází z třicet let starých předloh, protože si zkrátka udržuje jistou dávku osobního kouzla a nadčasové nápaditosti. Nové album, mající podobu jakési hrdinské jízdy krajinou na válečném oři, jenž cválá v rozličných tempech stále vpřed, se zkrátka velmi dobře poslouchá.

 

Nechybí památná sabbatovská klišé („Fight“), bujaré metalové pózy („Steel Versus Steel“), rozohněný vokál, nějaká ta staromilsky vřeštivá sóla a tradiční dunivé riffy, ani příběhy o dávných časech. Z toho důvodu bych do pozice nejvýznačnějších vzorů pro tuhle partu dosadil právě dvě britské legendy, a sice RAINBOW a BLACK SABBATH (obě kapely z dob kdy u nich pěl R.J.Dio), a pak samozřejmě ještě první alba profláklých Američanů MANOWAR (ti inspirovali zejména titulní song). Všechny tyto předlohy však GRAND MAGUS opracovávají k obrazu svému, takže nelze říci, že jde o partu zas až tak podobnou těmto slavným formacím. Je zde navíc poznat jistý prvek severské epičnosti, stejně jako se v aranžích skladeb objevuje několik folklórních elementů a nástrojů příslušnících ke zdejšímu historickému nebo oblastnímu původu. Rozhodně tedy jde o nahrávku, která sice není nijak objevná, ovšem zároveň vám náladu určitě nezkazí, právě naopak. Povinnost pro tradicionalisty.


04.02.2014Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

myšák max21.07.2014 21:08

75%