SORCERER - Reign Of The Reaper

70%

Novinka „Reign Of The Reaper“ od švédských válečníků SORCERER již platí za jejich čtvrtou řadovou desku a může být rovněž zahrnuta do vyvolené skupiny právě těch letošních nahrávek, které nějakým způsobem v roce 2023 metalovým prostorem zarezonovaly. I když já sám nejsem úplně přesvědčen o její nenapodobitelnosti a nedostižném potenciálu, svěřenci mentora Johnnyho Hagela zde potvrzují vysoké ambice. Kapela svým notně patetickým výrazem totiž zachází bez potřeby šetřit síly a staví vlastní opevnění někde na území majestátního heavy/power metalu a melodické obdoby skandinávského doomu. Je třeba hned zkraje říct, že si deska vydaná Metal Blade Records vede u fans velmi dobře, byť asi nejsem tím pravým, kdo by dokázal opakovaně poslouchat třičtvrtěhodinové hutné metalové album opatřené mocnými mnohohlasými chóry a dramatickou závažností, tu zde hledejte za vším již od rozjezdu válečně znějící „Morning Star“.

Pro fanoušky té části kariéry legendárních BLACK SABBATH, kdy za mikrofonem působil Ronnie James Dio a posléze také Tony Martin, však materiál, zaznamenaný ve špičkových studiových podmínkách a nahraný kvalitními muzikanty, může značit záležitost, která si zaslouží neuspěchanou pozornost. Na můj vkus se zde až příliš tlačí do popředí ona zveličená dramatičnost a to nahrávce vlastně ubírá jistou dávku vnitřní lehkosti a nutného jiskření, což je brzy patrné v malé diferenciaci mezi skladbami, které působí vzájemně si podobným dojmem a posluchače, pokud nejsou epickými fanatiky, tak jejich poslech spíše vyčerpává.

Asi nejsem příznivcem vyloženě závažného nastavení, takže onen nepříliš rychlý, majestátně usazený heavy metal s rozmáchlým a školeným vokálním projevem Anderse Engberga a precizní instrumentací vedenou kytarovou dvojicí Kristian Niemann (byl před lety rovněž součástí krajanů THERION) a Peter Hallgren, ne až tak jednoznačně umím docenit. Oba sekyrníci jsou navíc slušnými staviteli majestátních vyhrávek a leckdy umí rozčeřit prostor nějakým tím bravurním sólem. Do osudovosti a temnoty třeba takových CANDLEMASS této kapele ještě něco schází a to tvrdím i před nadějně znějící umrlčí titulní pochod „Reign Of the Reaper“ či výtečnou ornamentální jízdu „Thy Kingdom Will Come“, které obě mají k doomovým pošmourníkům asi nejblíže.

Srovnávat s milníky kariéry třeba legendárních BLACK SABBATH se zdejší skladby dají jen s velkou opatrností, jakkoliv jsou i zde osvěžující místa při kterých posluchač pookřeje. Tak třeba když se z pomalé akustické fáze rozjíždí „Eternal Sleep“, což je song, který má silně romantickou atmosféru a skoro až pohádkové kouzlo. Jako protipól můžeme chápat třeba „The Underworld“ vyzařující divočejší nastavení. Posledně zmíněný song udivuje natlakovanějším pojetím fantasy power metalu. Exotikou a dobrodružstvím jiskří nadýchaná „Curse of Medusa“, která patří k nejlepším momentům nahrávky, ať už je to kvůli velkolepé kytarové vyhrávce, nebesko-pekelnému Engbergovu nápěvu, či trilkujícím kytarám v rámci sólového představení. Pro fanoušky epického, hutného patosu a rozmáchlých melodií v podstatě slušná hudební potrava, ne každý někým podobným ale za každou cenu je.

20.12.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz