Last Hardrock Outsider

DORO - Raise Your Fist

Blonďatá bojovnice Doro Pesch platí jak známo za jednu z nejpevnějších stálic ocelové germánské scény, vycházející z útrob pravěkých osmdesátých let. Dnes se však nacházíme v době, kdy se na její komerčně nejúspěšnější období, osazené průlomem s poslední řadovou deskou jejích mateřských WARLOCK („Triumph And Agony“), již čtvrtstoletí se slzou v oku vzpomíná. Nechci tím říct, že její hudba již nemá opodstatnění, to ani náhodou, protože jak je dobře známo, Doro právě tehdy nastartovala svojí dlouhou a poměrně dobře udržovanou sólovou dráhu, jen se zkrátka jaksi málo pohnula z místa. Komu z jejích fanoušků to však vadí? Doro moc dobře ví, co se od ní čeká a v čem je zhruba nejsilnější, a tak nás zásobí téměř každé tři roky poměrně solidní sbírkou nových heavymetalových hymen, zhotovených v nejlepší tradici metalu osmdesátých let. Já osobně oceňuji skutečnost, že ten pomalu a nezadržitelně plynoucí čas, se na její chuti do hudby a životní vitalitě, s jakou jde do dalších a dalších koncertních štací, příliš nepodepsal.


 

Její styl plný hrdinského patosu se zkrátka za tu dobu měnil pouze minimálně, a tak i letošní zápis „Raise Your Fist“ vykazuje veškeré atributy klasického heavy metalu. Znovu tedy převažují razantní vypalovačky, stavící na heroicky podávaných refrénech. Ty jsou v průběhu alba sice občasně doplněny nějakou tou baladou, ale v rámci celé sólové tvorby Doro Pesch, bych i tuhle novinku nazval jako velmi tradiční. Nečekejte tedy žádné novinky, DORO se totiž nikdy (snad s výjimkou průběhu druhé poloviny devadesátých let) nepouštěla do přílišných experimentů, takže její fanoušci opětovně dostávají sadu, kde naleznou vše na svých místech. Album dobře nakopne trojice důraznějších songů „Raise Your Fist In the Air“, „Coldhearted Lover“ a „Rock Till Death“, aby se posléze všechno plynule uklidnilo a dostaly prostor také balady, prostřídávané s méně výraznými položkami svižnějšího ražení. V jedné z pomalejších věcí („I Still Hurt“) si vystřihl duet s hlavní aktérkou dokonce Lemmy Kilmister, jiná je nazpívaná v mateřské němčině („Engel“). Nejpovedenější z nich je však „Free My Heart“, která patří k vrcholům celé nahrávky. Album „Raise Your Fist“ je další z klasicky pojatých nahrávek německé legendy, které to pořád zpívá báječně.

 


20.03.2013Diskuse (14)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
07.03.2017 20:23

To Imothep: jediný co o něm vím, že to byl jeden z filmů, na který jsme šli se ženou, když jsme ještě jen randili a podle toho to asi nenajdu, tzn. bylo to docela starý zřejmě na konci osmdesátek nebo na začátku devadesátek a dopadlo to špatně, ta zpěvule, co se mi líbila, skončila na drogách a v pekle

 

Imothep
06.03.2017 09:42

Bluejamie65: co to bylo za film o tech sestrach?Stray: cece, asi bych se nepoustel do uvah, jestli by mel hudebni publicista nutne umet hrat na nastroj nebo mit hudebni vzdelani. Jiste, byla by to pro nej vyhoda. Nicmene pak uz se dostaneme do uvah, na jake urovni by ten nastroj mel zvladat v zavislosti na tom, jak slozitou muziku recenzuje apod. Znam vcelku dost lidi bez hudebniho vzdelani, kteri na nic nikdy nehrali a jejich nazory jsou vcelku dost relevantni a vyhodou je, ze jsou nezatizeni praktickou strankou muzicirovani.

 

Stray
04.03.2017 15:11

Mě podobné věty jako "To je taková nádhera" přijdou mimo mísu a jako nějaký "šmankote babičko, čaruj" :-), především když jsou součástí třeba jen dvojvětné charakteristiky nějakého hudebního díla, v případě jejich přítomnosti v delším textovém útvaru samozřejmě nevadí. Ale taková ta jejich samozřejmost určo z dnešního pohledu fascinuje.:-)

 

Bluejamie65
04.03.2017 14:33

V jeho případě ale nešlo o bohorovnost k Mišíkovi a jeho tvorbě, ale spíš podcenění Mišíkovy pevné vůle a vytrvalosti, psal to z toho důvodu, že zřejmě nevěřil, že astmatik má jako zpěvák budoucnost.

 

Bluejamie65
04.03.2017 14:29

Tím směrem nemá cenu dumat, pan Černý je člověk z jiného času, tzn. většinu aktivního pracovního života prožil v době, kdy se mínění muzikantů, publicistů, fanoušků i (západních)vydavatelů o tom, co je dobré a kdo je hvězda shodovalo...,

 

Stray
04.03.2017 12:49

Mě by hlavně zajímalo, zda-li pan Černý má nějaké hudební vzdělání nebo zda-li umí aspoń průměrně zadrnkat na kytaru nebo zahrát na piáno skákal pes, když jej tak občasně sleduji a zvláštně bohorovné a informačně nedotažené vedení jeho kritiky, které je v obsahové složce naprostro odlišné od toho, co tu provádím já, protože s větami typu - "To je taková nádhera." - bych velmi pravděpodobně neuspěl.:-)

 

Bluejamie65
04.03.2017 12:22

a ještě jednu věc k atmosféře... viděl jste někdo tohle: http://www.postavy.cz/svet/11-22-63/ seriál, ve kterém je jedno, jaký je děj, protože atmosféra konce amerických fifties vám prostě urve hlavu...

 

Bluejamie65
04.03.2017 12:14

Jo, jo s tím Rejžkem je to složitější. Vždycky jsem měl takový intelektuální trauma z toho, že se nechám doběhnout atmosférou. Tzn. že se nedokážu vystihnout progres, přínos nebo instrumentální výkon, pokud je to v rámci celku alba, koncertu, filmu nebo videa překryto silnou atmosférou. Vždycky si u toho vzpomenu na jeden film, který porovnával život dvou sester, z nichž jedna se cíleně připravovala na kariéru zpívající hvězdy a druhá žila a zpívala s punkovou kapelou. Hlavní myšlenou toho filmu bylo ukázat, jak poctivou přípravou, vzděláním a úsilím se talentované zpěvačce v podstatě na každém vystoupení a albu daří dosahovat pokroku takřka mílovými kroky a jak se naopak v kontrastu s tím ta její punková sestra propadá do pekel a zpívá stále hůř. A já se po celou dobu toho filmu divil, proboha co mi to tu tlačí za klíny do hlavy. Proč mi říkají že ta sterilní vzorňačka, která se ke konci téměř nedala poslouchat má být lepší než někdo, kdo skoro po celou dobu filmu/života zpívá parádně pak jsem si to přebral tak, že někomu asi příliš ležela v žaludku Joan Jett). No a právě případ Rejžka mi umožnil přestat brát ten můj nedostatek tak tragicky, protože jsem viděl, že ta posedlost hledáním úplných novot nebo soustředění pozornosti na progres u už existujících kapel pak může způsobit, že někdo přistupuje s takovou bohorovností i k těm lidem, kteří v rukách a hlasu mají tu magickou schopnost, že po prvním tónu a první sloce ti okamžitě ze vrušení naskočí husí kůže. Díky Rejžkovi jsem pochopil, že to vlastně někdy může být dobře, že se nechám tak snadno doběhnout atmosférou. Na druhou stranu v rámci spravedlnosti je třeba uznat, že Jiří Černý uváděl jako jeden z největších omylů svého života to, že na počátku Mišíkovy kariéry o něm psal jako o bezperspektivním...

 

Stray
03.03.2017 22:07

Bluejamie: Jak je možné, že mně a těm mým dojmům někdy skrytým mezi řádky, ze všech čtoucích lidí rozumíš zrovna právě ty, čéče? "Stray si zas naběhl tím, že do pregnantně přesné recenze vpašoval filozofický podtext takového typu, že to samozřejmě nejednoho ortodoxistu nadzvedne nebo pořádně nadzvedne" :-)))haha, tohle je věta, kterou bych si nejradši přišpendlil na klopu jako bigotní vojevůdce sovětskou medaili (znovu můj způsob vpasovávat se do rolí lidí, kterým se vysmívám). :-) Tuhle jsem viděl rozhovor s panem Rejžkem a taky mne tento divno-pán nadzvedl, protože tvrdil něco neuvěřitelného, a sice, že - pro názornost, jednalo se o sdělení týkající se Vladimíra Mišíka a znělo: "Povýšil BANÁLNĚ ZPÍVANÝ TEXT na čisté umění!" -)) A co jako čekal od rockového zpěváka? Aby ten text odchrochtal? :-)

 

Bluejamie65
03.03.2017 21:11

Klasika, Stray si zas naběhl tím, že do pregnantně přesné recenze vpašoval filozofický podtext takového typu, že to samozřejmě nejednoho ortodoxistu nadzvedne nebo pořádně nadzvedne. Dalo by se říct, že s ním souhlasím do písmene, až na to, že k těm kapelám, které prověřený model napumpují energií i poctivostí a v podstatě se vykašlou na progres, jsem ještě mnohem shovívavější... I má duše je schopná rezignovat na progres a průběžnou změnu, protože stejně je cenné především to, že je tu stále ještě někdo, kdo neoblbujícím způsobem vrátí zpět atmosféru osmdesátek a v tom se Doro vlastně skoro nikdy neplete mašina2nemašina... nostalgie je sice svině, ale násobí autenticitu, takže vždycky bude otazníkem, zda na ni hrát nebo ne...