MASTER´S HAMMER - Naše hudba se bude měnit (rozhovor s Frantou Štormem)

Už je to pár let, co se kapela MASTER´S HAMMER vrátila na scénu ve studiové podobě. Nezastírám, že jejich letošní album nazvané „Vagus Vetus“ mne natolik zaujalo, že jsem většinu rozhovoru s Frantou Štormem věnoval jeho důkladnému rozboru a tématům od něho odvozeným. Bez tak autor sám tvrdí, že minulost je pro něho uzavřená věc, takže povídání se obrací ke staré etapě této black metalové kapely jen velmi málo. Zde je tedy výsledek mého snažení.

V průběhu nové etapy MASTER´S HAMMER si asi nikdo nemohl nevšimnout přesunu zaměření vašich textů od okultních a řekněme i historických témat k těm „více ze života“, byť jsou tyto podávány specifickým způsobem na vlnách černého humoru, ironie a cynismu. Jak se vlastně stavíš k tomuhle přesunu?

Cynismus má pokaždé vážné jádro, stejně jako každá vážná myšlenka může být v jistých souvislostech cynická. Okultní předivo bylo zábavné ve své době, momentálně nás baví jiné věci. Život sám je dost pestrý na bizarní výjevy, proto mi teď připadají zbytečné exkursy do nadpřirozeného tajemna. Morosní témata se vytrácejí hlavně během stárnutí, dřív jsem třeba nesnášel jaro a modrou barvu, dnes mi to nevadí.

Jaký máš vlastně vztah k oněm „xenofobiím misantropickým zrůdám“ zmíněným ve skladbě „XMZ“, která vaší novinku parádně rozjede a vrhne tak nebohého posluchače ihned do centra dění? A nebo, jaký je Tvůj postoj k stále se rozmáhajícímu trendu politické korektnosti?

Správně, je to píseň o politické korektnosti. Jsem rád, že je takto i chápána. Koukám, že v otázkách se objevuje skryté laudácio na tázaného, tož to mám pak tendenci to tlumit na rozumnou míru. Za prvé vůbec necítíme potřebu pronášet nějaké moudré věci a už vůbec není nutné, aby nám někdo věřil naše postoje. Jsou to jenom pitomá slova, která momentálně zapadají do nějakého rytmu, stejně jako když se klohní nějaká veršotepecká kluzkost.

Tvé texty prozrazují nemalou schopnost obrazotvornosti. V tomhle směru považuji song „Panuška“ za jakýsi pomyslný vrchol. Skladba je však zajímavá i svou gradací, výstavbou a melodičtějšími zpěvy. Jak vůbec vznikal tento song a jaký máš k němu vztah? Stejně tak bych se chtěl zeptat na Tvůj vztah k dílům akademického malíře Jaroslava Panušky?

Jaroslava Panušku považuji za autora námětu, já jsem jenom popsal, co vidím na jednom jeho obraze. Ten námět nosím v hlavě už dvacet let, teď jsem to jenom sepsal a složil dohromady. Překvapilo mě, že spousta lidí tohoto malíře neznalo, já jsem ho vždycky považoval za čítankový zjev české kultury. To se nám to skládá pokleslá hudba, když nám Mistři předkládají takové Obrazy. Podobně jsme spolupracovali s Martinem Vranou, autorem obalu k albu „Mantras“. Od něj mám pár dalších myšlenek na zhudebnění, ale ještě jsem se k tomu nedostal. A též podobně šťastně je na tom UMBRTKA - mají Kudrnu, což je takový psycho-Mařák s dostatečnou obrazotvorností. Občas padá hranice mezi obrazem a zvukem, což je dobře.

Jsou vůbec texty tím prvním, co je pro nahrávku hotové? Vzhledem k jejich barvitosti si říkám, že tomu tak musí být a mám za to, že až na ně je pak nalepována instrumentální složka. Jak vlastně pracují MASTER´S HAMMER?

Většinou skládám sám a pak to pouštím ostatním. Oni mi polovinu zkritizují nebo rovnou vyškrtají a pak si lámu hlavu dál, dokud souhlasně nepokývají. S demem to ale nekončí, spoustu aranží a harmonií dělá Necrocock osobně, pak dost dlouho mícháme, masterujeme a vymýšlíme obal. Teď nedávno jsem si uvědomil, že skladby které nebyly pracné, složené třeba během jednoho víkendu, se líbí víc než složité kompozice, na kterých se potím půl roku - několik jich skončilo i v koši. Nemáme žádného producenta ani dramaturga, všechno řešíme na poradách, po mailu i ve studiu.

V poetice některých skladeb cítím nápadný vliv Necrococka. Tím konkrétním případem je třeba skladba „Na kanibalských jatkách“ (dost možná i „Receptura“). Co můžeš říci o těchto gastronomických chuťovkách?

Možná jsem to skládal pro něj, ale kanibalské řeznictví je i námět jedné Lovecraftovy povídky, když pomineme naší slavnou Knovízskou kulturu. Kanibalská jatka mám v hlavě už od singlu s Transgalaktickým řezníkem. Ovšem Recepturu jsme vymýšleli se spisovatelem Viktorem Faktorem, když jsme byli zhulení a ožralí pod obraz na pláži Agonda Beach v Goe. To není Necrocockovo gusto, ten jezdí radši ještě kousek dál na východ k těm šikmookým krasavicím.

Dost mne zaujal i vtipný text skladby „Prďák“. Jaký máš vůbec vztah k podobnému typu lidí?

To je o jakémsi neurčitém demiurgovi, jde asi o vůbec nejabstraktnější text na Vagusovi, jinak nemám moc rád abstraktní náměty. Nejlepší na téhle skladbě je závěr, poslední dvě strofy textu.

Prožitek a podání textů je rovněž kapitolou samou pro sebe. Je těžké pro téměř padesátníka naladit se na ten správný přednes a dostat tak do skladby onu emoci, kterou si žádá?

Můj hlas zraje, cítím, že k téhle hudbě patří, začal jsem pracovat s lampovým preampem a jsem velmi spokojen s celkovým soundem – samozřejmě v rámci možností. Bez emocí to nejde, nejsem normální zpěvák co intonuje, takže to nahrazuji emocemi, jako v éře němého filmu museli herci děsně přehrávat, aby vyrovnali absenci zvuku.

Na novince je stejně jako na albu předcházejícím patrná aranžérská propracovanost skladeb. Hudba MASTER´S HAMMER mi dnes přijde rozmanitější. Kdo na tom má největší podíl? Respektive kdo je tím muzikantem, který ve studiu při nahrávání pozná, co ještě nedodělaný song potřebuje? Kolik lidí se vůbec podílelo na „Vagus Vetus“?

No to díky, já tam slyším spoustu chyb, jednak protože jsem to celé vymýšlel a míchal a jednak mám takový ten odpor k vlastním novým věcem, musí se to „usadit“. Teď nejsem objektivní k jakýmkoli komentářům. Poslech ve studiu děláme všichni (oba) s Necrocockem, on má lepší odhad na to co „projde“ a co je klišé.

Jaký je vlastně v reálném životě Tvůj vztah k evoluci a moderním vymoženostem současného světa? Ptám se kvůli skladbě „Špacírka“. Považuješ se i ty za člověka hájícího staré pořádky, s despektem přistupujícího k rychle se rozvíjející konjunktuře?

Takzvané „staré pořádky“ známe všichni pamětníci z té horší stránky z doby před rokem 1989. Konservatismus je ale chvála osvědčených, tradičních hodnot, ne propaganda zkostnatělosti, jak by se někdo mohl mylně domnívat. O pořádek tu nejde už vůbec, chaotičtí psychotici mívají doma úzkostlivě uklizeno a naopak lidi s vyvinutou logikou myšlení se vyznají v neskutečném bordelu. Mě zajímá v textech úpadek lidstva, který se projevuje v jemných, zcela konkrétních každodenních detailech, ne v globálních katastrofách - ty jsou vymyšlené, aby zastřely opravdové průsery: když například nemají moje oblíbené doutníky a namísto toho mi nutí horší značku, tak to je pro mě milionkrát větší katastrofa než globální epidemie nějaké eboly nebo jiné žurnalistické kraviny.

Ptám se, protože už ze starých alb bylo poznat vaše zapálení pro témata mystická a historická. Jak dnes vůbec nahlížíš na starou tvorbu?

Minulost je uzavřená věc, ale názor na ni se mění. Někdy mám pocit že si to rád poslechnu, jindy se mi to hnusí, to je normální. Témata mystická jsou přítomna skoro v každé hudbě. Jak jsem říkal, mám tolik pravých zážitků, že si je teď nepotřebuji ředit literární mystikou. Už ani nic nečtu, jen se procházím po světě, pozorně se koukám a užívám si to.

Co pro tebe dnes znamená black metal? Jaký máš vztah k norské black metalové scéně, jenž prožívala největší rozmach v průběhu devadesátých let? Na tento rozmach, jak jsem se někde dočetl, jste měli údajně se svými staršími nahrávkami velký vliv. Sledoval jsi tamější dění tenkrát a co pro Tebe tahle hudební oblast znamená dnes? Jak se zpívá v songu „Pod vrstvou prachu“, byl jsi s těmi muzikanty v kontaktu?

Ty kontakty byly pouze korespondenční, nikdy jsme se tehdy osobně nesetkali s nikým významnějším ze Severu. Tak jsem zhudebnil jen ty dopisy, i s vědomím, že můj zpětný pohled je zkreslený. Severské kapely mají takové to minimalistické zvukové spektrum, občas si to pustím.

U minulého alba „Vracejte konve na místo“ mne zaujal zejména song „Šumava“, protože prostředí Kašperských Hor a jejich okolí velmi dobře znám, takže v textu zmíněná místa si můžu hned vybavit. Nedávno jsem tam týden relaxoval a se zaujetím na vandru naslouchal v oblasti za Liščím vrchem potencionálnímu tlumenému „žuch“. Z textu bylo poznat, že i ty máš k této oblasti větší než banální vztah.

Ano. Je tam krásně. Oslava krajiny. Nic lepšího nemáme. Miluji divokou přírodu. Dovedu se sám celé odpoledne toulat lesem, dělá to prý i Necrocock.

Na této skladbě mne rovněž zaujal lehce industriálně rockový nádech. Přijde mi, že tento trend pokračuje na novince. Songy na „Vagus Vetus“ mi přijdou srozumitelnější, čitelnější a pokud člověk není ortodoxní black metalista, lépe se mu i poslouchají. Osobně mi vaše nová tvorba přijde ve všech směrech bližší. Je tohle „otevírání se“ vaše budoucnost?

Čitelnost je velmi důležitá v jakémkoli uměleckém projevu, dnes je poněkud vzácná, takže moderní umělci potřebují vykladače - kurátory, kteří by nám popsali co to vlastně vidíme. To se v naší muzice rozhodně nesmí stát, každý musí slyšet a vidět to, co jsme tam dali. V budoucnu bych každopádně nechtěl opakovat některé chyby a klišé. Naše hudba se bude měnit, to je jisté, jenom dopředu nevím přesně jak. Momentálně mám rozpracovanou takovou „bokovku“, úplně nesouvisející s metalem, tak se těším, že mě to někam „nakopne“ a možná ovlivní i příští desku MASTER´S HAMMER.

Co koncerty? Definitivně ne? Vyslechl jsem na Radiu Beat nějaké vaše odpovědi ve smyslu: „Jsme starý, kdo by byl zvědavý na nějaký dědky?“ Osobně si myslím, pokud by jste cítili zápal a dali tomu nový modernější „look“ (něco jako šedé ostře střižené uniformy, rajtky a vysoké holinky na místo směšných mušketýrských košil ze staré éry), bylo by to dobré. Jak to tedy vidíte? Motivace opravdu není?

To je dobrý nápad, vždycky jsme byli příznivci uniforem. Vystupování má ale jeden háček - nastudování repertoáru a jeho obstojné provedení na pódiu, jednak by mě nebavilo, pořád se opakovat (i když se říká že stejná skladba se nehraje pořád stejně) a jednak bych to asi technicky nezvládl. Na desce jsem si vymyslel spoustu pitomostí, které by naživo nevyzněly.

22.08.2014	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz