APLAUS PRO DVA - Stačí se jen potkat a nechat unášet (rozhovor)

Krása, prostě krása. Od úvodního akordu až po závěrečnou ozvěnu. Neotřelými melodiemi natlakovaná akustika v podání dvou mimořádných hudebníků má k folku jen o něco blíže než k metalu. Právě v tom je také jedinečná, velmi trvanlivá, a hlavně zábavná. Otázky jsem se tentokrát snažil připravit tak, abych co nejvíce osvětlil cestu, která ke zmíněnému výsledku vede. Samozřejmě, že vše zas stojí „jen“ na lidech, jejich kreativitě, píli a skromnosti, nicméně onen tvůrčí proces mě nepřestává fascinovat.

Nejprve bych měl pár dotazů na Deseda. Kdybych ti někdy kolem roku 1992, ještě jako zpěvákovi deathmetalových DARK, řekl, že za třicet let vydáš akustickou desku plnou folkových balad, co by sis pomyslel?:-) Cítil jsi něco takového v sobě už hodně dlouho, nebo jsi k takové poloze musel dozrát?

DESED: V roce 1992 bych si myslel, že ses zbláznil. V té době jsem potřeboval mít hudbu rychlou – to bylo docela zásadní, všechno pomalé jsem tituloval slovy sračka…apod. – nebo velmi technickou, s hodně zvraty, čím složitější, tím lépe. O rok později bych ti už možná malinko věřil, nebo bys mě tou myšlenkou nahlodal. Pokud bych Juna potkal dříve a dali jsme se do kupy, tak by mohlo být album klidně dřív. Otázka je, jestli bych byl v minulém století schopen zazpívat album tak jako v současnosti. Myslím si, že ne. Neuměl jsem tak pracovat s hlasem, naslouchal jsem nesmyslným radám různých „odborníků“. Až s příchodem Stanislava Valáška v kombinaci s Tomem Šlápotou, uvědoměním si určitých věcí, vybudováním vlastního nahrávacího studia (pokoje) a neustálým každodenním nahráváním a posloucháním toho, co jsem nahrál, jsem našel současnou podobu mého zpěvu. Cesta byla dlouhá a ne vždy správná. Použil bych kus textu od TRNŮ & ŽILETEK „dělám víc chyb, než se dá zapomenout “.

Asi je zbytečné ptát se na to, zda by podobné akustické album mohlo vzniknout s jiným kytaristou. Mohlo?:-) A kdo z vás čekal na toho druhého delší dobu?:-)

DESED: Hudebně určitě ne, myslím si, že Junova hudba, volba tónů, harmonie jsou jedinečné. Nicméně myslím si, že určitě existuje kytarista, jehož hudba by mě mohla oslovit, šikovných lidi je hodně. Třeba takového Tima Hensona (POLYPHIA) bych k šípku neposlal, ale v DARK GAMBALLE, TRNY & ŽILETKY a APLAUS PRO DVA s sebou nesou neuvěřitelnou porci hudby a s ní spojených činností. Na nic dalšího opravdu nemám čas. Otázka je, jestli by byl on ochotný mi ušít písně na tělo a ustoupit ze své techniky, nebo ji umět ochočit ve prospěch písně, což dělá Juno naprosto přirozeně. Co se týká čekání, tak já jsem jednoznačně čekal na Juna. Velmi jsem chtěl s ním album dodělat. Moje trpělivost byla sedmiletá, to je na mě opravdu hodně dlouhá doba.

Sehrála v celém tom vývoji nějakou roli tvá účast na magicko-přírodním debutu CALES? Předpokládám že ne, ale zeptat jsem se musel.:-) Ostatně s Blackoshem by se svého času a zřejmě i dnes něco akustického možná také podniknout dalo...

DESED: Co se týká „folkového“ nádechu možná ano, ale jen velmi lehce. Mimo jiné, Blackhosh je taky nezaměnitelný, snadno rozpoznatelný kytarista, to je jeho velká devíza. Ohledně zpěvu na mě vliv určitě měl, směřoval mě do zákoutí, do kterých bych si sám netroufnul, a hlavně mi představil vrstvení vokálů a druhých hlasů. Býval jsem takové hovado, že jsem ani nevěděl, že je to možné. Bavíme o minulém století. Jsem vděčný za možnost být na chvíli ve světě CALES. Byli jsme tehdy oba na začátku cesty, já na té k opravdovému zpěvu a on na té produkční. Pravda, moc nám to tenkrát ještě nešlo, točilo se rychle a na pás, což je už dnes způsob používaný většinou jen v legendárních studiích, drtivá většina jede do PC, nebo MAC. Na nějaké kejkle a triky nebyl čas ani prostor, pokud teda nepovažujeme vrstvení vokálů za trik. Dnes bychom spolu pravděpodobně udělali album jako kráva (Myslím si totéž, pozn. Pekárek).

S vynikajícími muzikanty vlastně pracuješ pokaždé. Podle čeho si je, resp. jejich projekty vybíráš? Přijde mi totiž, že máš ideální čuch na rovnováhu mezi schopnostmi a kreativitou. Kdy přichází inspirace a konkrétní vize, až se „sparingy“? Jinak řečeno, dokáží ideálně provést tvoji vizi, nebo tě osloví tou svojí?

DESED: Někdy si muzikanti najdou mě, jindy jim jdu naproti. Pracuju na hudbě, která mě stoprocentně osloví, není čas ani chuť dělat na hudbě, která by se mi úplně nelíbila, neuměl bych na ni totiž reagovat tak, aby s mým přispěním rostla. V drtivé většině jsem u spolupracujících hudebníků měl štěstí, že si naše ega nešly po krku, ale vzájemně se respektovaly a inspirovaly. Musím cítit, že mě jejich hra chytá za srdce a pak už jen poslouchám a nechám se unášet. Tuhle část procesu mám na hudbě nejraději. Jako první se objeví melodie, následuje příběh a nakonec slova. Pokud už dotyčný k hudbě příběh má, tak je pro mě tvoření o krapet jednodušší, ale to se děje vzácně.

O Junovi nevím vůbec nic kromě toho, že má ukrutně zmáklou hru na barokní kytaru. Kde leží jeho kořeny? Co poslouchal v patnácti a jak to má s metalem?:-)

DESED: Juno je neobyčejně zajímavý člověk, přesto, že mu není ještě ani 40, tak kdyby jeho životní příběh někdo natočil, nikdo z diváků by se nenudil. Pokud bude Juno chtít, tak ti třeba kus příběhu prozradí.

JUNO: Především chci se vši pokorou a úctou poděkovat, že se mnou někdo chce dělat rozhovor. Nejde o planá slova, nesmírně si toho vážím. Jsem vesměs člověk, co se cítí nesvůj, když se o něj zajímají. Ve zkratce bych řekl, že jsem synem operní zpěvačky, jež mi předala hudební geny, z čehož v muzice těžím celý život. Uvedené musím prostě připsat pouze chromozomálnímu přenosu. Vystudoval jsem v zahraničí konzervatoř na piano a fagot, kytary jsem se chytil jako puberťák. Koupil jsem si levnou klasickou kytaru Raimundo v Brně v hudebním obchodě poblíž Moraváku. Cvičil jsem jak mourovatý, protože jsem měl minimální sebevědomí a myslel si, že sbalím na kytaru nějakou samici. Nesbalil.:-)

Formovali mě uskupení jako DROWNING POOL, DARK GAMBALLE, OFFSPRING, PAIN OF SALVATION, GREEN CARNATION, CYNIC, TOOL, EMINEM, IRON MAIDEN, LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, SATYRICON, IHSAHN a mnoho dalších. Miloval jsem třeba i ACE OF BASE, ABBA, MR. PRESIDENT, proto jak vidíš, nemám nej kapelu, ta pro mě neexistuje. Když ke mně promlouvá hudba, je mi jedno, o jaký styl se jedná, avšak holduji spíš stylům tvrdším, protože nemají žádná omezení. V jádru věci ale fandím všem muzikantům a stylům. Po klasické kytaře jsem měl kytaru elektrickou, Aria Strat, a snažil jsem se naučit vše od Malmsteena, Vaie, Satrianiho, Becka, Hendrixe etc., transponoval jsem do kytary Paganiniho, v počátcích pro mě byla technika vším. Pak jsem dospíval a kladl spíše důraz na píseň, skládal rockovou a metalovou hudbu pro různé kapely, jako kytarista působil ve skupině ZYLWAR. Byly to krásné roky, kdy jsme nahráli desku „Ozvěny plamenných slov“. Děkuji kapelníkovi Pavlosovi za vše. Nikdy jsem se necítil ani necítím být dobrým kytaristou, proto bohužel nemohu konstatovat, že akustickou kytaru mám zmáklou, ale doufám, že někdy ve Valhalle ji pro sebe dostatečně ochočím.

Po hudební stránce, byť ve skromném obsazení, jste dali dohromady velmi pestrou skládanku. Které hudební vlivy se na vašem debutu odrážejí, se už párkrát řešilo, které připouštíte vy sami?

DESED: Poslouchám fascinovaně hudbu každý den prakticky celý život. Která mě ovlivnila, je otázkou. Co se týká mimohudebního ovlivnění, tak bych určitě nevynechal filmy a knížky. Mohlo by se zdát, že s hudbou nesouvisí, ale u mě hrají velkou roli. Ne všechno okolo mě bylo vždy metalové, ale řekněme, že 70 % metal urval, pak nějaká rocková hudba, alternativa, elektronika, folk občas taky, ale fakt jenom drobně, hlavně kvůli českým textům. Momentálně poslouchám jenom jednu píseň a tou je „Granite“ od SLEEP TOKEN. Nemůžu s tím přestat. Kvůli textům občas poslouchám i českou a slovenskou rapovou scénu.

JUNO: Nevím, neumím přesně odpovědět. Miluji všechny žánry, možná je to směsice všeho, co jsem za roky slyšel a viděl. Nemohu ani popsat, jak těžké je udělat píseň ve dvou s akustikou, tak aby nebyla prázdná a zároveň nezněla jako předváděčka kytarové techniky, či žlutý zpěvník (zřejmě velmi oblíbený zpěvník „Já, písnička 2“ primárně určený pro II. Stupeň ZŠ /5. – 9. třída/, pozn. Pekárek). Myslím si, že největší vliv na mě má víno.:-)

V případě APLAUSU se evidentně jedná o čelní srážku dvou výrazných osobností a působení mocné chemie. Jak rychle jste si její existenci uvědomili, jakou má podle vás povahu a jak se konkrétně projevovala? Nemohl jsem si třeba nevšimnout vokálních linek šitých na tělo, na oplátku krásně otextovaných a prožitých....

DESED: U spolupráce s Junem nedochází k žádným třenicím, nebo tlaku, vše probíhá naprosto přirozeně a vlastně velmi lehce. Nemusíš kolikrát nic říci a všechno se děje samovolně. Není třeba prosit múzy, aby ti ukázaly cestu, stačí se jen potkat a nechat unášet. Juno mi mimo jiné vymyslel nějaké linky zpěvu, myslím, že tohle velice prospělo barevnosti alba.

JUNO: Roky obdivuji Desedův hlas. Totiž pracovat a skládat pro jeho hlas je dar z nebe. Pracovat pro jeho osobnost je dalším darem. Takový hlas na naší scéně prostě není. Zvládne každý žánr, a to nejen talentem, ale i brutální pílí. Pracovat se mnou je však darem danajským. Jsem snílek, bohém, tryskomyš. Mám v hlavě vždy dvě, tři, deset myšlenek, proto obdivuji jeho klid, že moji osobnost zvládá. Avšak hudebně je to mezi námi velmi jednoduché. Nahraji základní motiv a ptám se: „Blbost?“ On na to: „Je to dobré,“ nebo „je to špatné.“ Není-li motiv dobrý, předělám a bez řečí. Desed totiž ví, je starej, chápeš, ne?:-)

Předpokládám, že jste chtěli něco nahrát už od počátku. Na druhou stranu skladby nepůsobí vysezeně, ale dost spontánně, a hlavně inspirovaně. Tak jak to bylo?:-)

DESED: Vlastně ony spontánní jsou, většinou si sedly na první dobrou. To, že album trvalo nahrát sedm let, nebylo tím, že bychom tak mohutně pracovali na aranžích, ale Juno prostě neměl čas, a tak jsme se nepotkali. Když už k tomu došlo, tak byla účinnost dech beroucí. Bude to znít divně a samožersky, ale my jsme si vzájemně velkými fanoušky.:-)

JUNO: Nějakým způsobem mé skladby v Desedovi otevřely jeho nerozpoznané komnaty a jsem za to rád, žádné výrazné úpravy nebyly nikdy třeba.

Nabízely se básně ke zhudebnění, nebo se texty podřizovaly vyznění? Byly nutné zásadnější úpravy obou složek či některé z nich?

DESED: Texty se nenabízely, dopředu nebylo napsáno ani slovo. Juno průběžně posílal písně a já k nim hledal texty. Pravdou je, že zejména ty starší doznaly textově drobných změn. Měl jsem opravdu hodně času a potřebný odstup. Žádné zásadní změny se ale neudály, jak hudebně, tak i textově. Vždy šlo pouze o drobnosti a detaily.

Některé texty působí osobně, některé vyprávějí příběh odlišný? Z čeho bereš inspiraci ke psaní těch druhých? Které české básníky napříč časem máš vlastně nejradši?

DESED: S texty se to má tak, osobní zkušenosti jsou tak 20 % a zbytek jsou příběhy postav vytvořené v mé hlavě. „Aplaus pro dva“ je album, které se obsahově točí okolo dvojic, dvojčat, prostě okolo dvou, nebo číslovky dva. Jak už jsem psal, inspirací jsou filmy, knihy a pozorování příběhů, které se dějí okolo. Co se týká básníků, tak to tě zklamu, vlastně čtu básně jen okrajově, mnohem víc se zajímám o texty k písním. Připadají mi civilnější a příjemnější pro moje oči, víc jim rozumím, daleko víc se mě dotýkají.

Došlo k nějaké významnější proměně materiálu a stylu během komponování a nahrávání, nebo vše stoprocentně odráží prvotní záměr?

JUNO: V pozdějších fázích, kdy jsem více zakomponoval perkusivní kytaru, tak jsem modernizoval aranže, ale nic zásadního.

Zvažovali jste i jiné varianty, např. poloakustickou či zapojení někoho třetího na perkuse (bicí?), nebo třeba akordeon, dechy apod.

JUNO: Rád bych hrál ve dvou. Nemám dostatek času na stabilní zkoušení a domluvy s dalšími členy by pro mě osobně byl problém. Do dalších písni jsem se po čase rozhodl zakomponovat klavír, ten si nahraji sám. Můžete se těšit.

DESED: Diskuze nad zapojením dalších osob, nástrojů proběhla několikrát, ale nakonec jsme vždy dospěli k závěru, že takhle je nám dobře, zůstaneme jedineční, jakkoliv je hloupé se ohánět jedinečností, když nás zatím zná 100 lidí dohromady. Bylo nám nabídnuto i několik spoluprací od šikovných lidí, ale zatím necítíme, že by angažování dalších nástrojů zvedlo hodnotu AP2. Spíš mě láká udělat některé další album pouze o klavíru a zpěvu. Juno je totiž mimo jiné i klavírista. To by mě určitě bavilo. Nechci pracovat na standardní hudbě, potřebuju si myslet, že přináším něco ze sebe a že je to svojské.

Finální záznam neváhám označit za perfektní. Kdo z Vás měl z hlediska produkce hlavní slovo či důvěru, a tedy i odpovědnost? Panovala tvůrčí idylka zachycená na desce i ve studiu, nebo bylo nutné činit i nějaké významnější kompromisy? Zakázali jste si něco apriorně?

DESED: I ve studiu panovala naprostá symbióza. Zvuk dostal na starosti Stanislav Valášek a vlastně se nebylo, o čem bavit, diskutovat, nechali jsme vše na něm. Jediné, co jsme po něm chtěli, aby záznam zněl syrově. U prvního nahrávání jsme měli pochybnosti, jestli písně obstojí v sestavě kytara a zpěv. Ale ty Staňa rozmetal, když řekl, že ještě neslyšel, aby samotná akustika obstála pouze se zpěvem, ale tady mu nic nechybí. Tohle je pro Juna pochvala jako prase, protože jestli něčím Mistr zvuku šetří, tak je to pochlebováním a chválou. Jediná pře vznikla u písně „Valentýn“, kde Juno ve studiu přidal tuším španělskou synkopu. Já nejsem moc příznivcem vylepšování písni ve studiu. Synkopa sice byla rytmicky v pořádku, ale ucho mi neoblomně říkalo „ne, tohle vylepšení zní krkolomně a vůbec ničemu neprospívá“. A tak jsme to demokraticky udělali po mém.:-)

JUNO: Bože, studio bylo úžasné. Pracovat se Staňou Valáškem je sen a názory Deseda člověk nebere na lehkou váhu. Když něco řekne, tak to udělám. V jeho případě se nejedná o ego, ale o dobro pro píseň. Ze své práce jsem vnitřně naučen pracovat v týmu a každý názor se počítá, proto jsem naopak šťasten, že někdo umí přidat dobrý názor. Pracovat v týmu schopnějších tě jednoznačně posune dopředu!

Stala se některá ze skladeb během natáčení výzvou či oříškem, co třeba „Lžičky“?:-) A vznikla některá z nich až ve studiu? Předpokládám tedy, že jste zde alespoň po nějakou dobu pracovali společně....

DESED: Zase tě zklamu (To neva:-), pozn. Pekárek), „Lžíčky“ nám šly jako po másle, vlastně pravděpodobně nejsnadněji ze všech písní. Společně jsme si samozřejmě písně před nahráváním přehrávali, lehce dolaďovali, ale to už šlo jen o drobné detaily. Jen malinko jsem se sekl u frázování na konci písně, kdy probíhá opravdu slovní a rytmický kulomet. Ve studiu nevznikla žádná píseň, všechny nahrál Juno za pouhé dva dny. U prvního nahrávání šel doslova až na krev. Před posledními dvěma písněmi potřeboval ošetřit krvavé prsty, kytara vypadala jako po hraní SLAYER.

JUNO: „Lžičky“ jsou jeden z jednodušších songů, co jsem složil ohledně kytarové hry, ale zní efekně. Nešlo o žádný problém.

V jaké fázi se zrodily hity „bOUře“, „Bratství“, „Jedna i druhá“? Nebyla by v souvislosti s nimi nějaká zajímavost?:-)

DESED: „bOUře“ a „Bratrství“ patří k těm novějším písním, rodily se ve znamení radosti, že jsme dokázali pokračovat po roční přestávce. „Jedna i druhá“ pochází z roku 2015 a byla druhou písní, kterou jsme jako AP2 společně složili.

JUNO: „Jedna i druhá“ je jedna z prvních písní, další písně vznikaly velmi spontánně. Jen jsem zakomponoval nějakou z klasických technik kytary a vložil do ní melodii. Jednoduché.

Ačkoliv je hudba nedělitelná, mohli byste stručně charakterizovat, čím by mohl debut APLAUSU zaujmout právě folkaře, a naopak metalisty? Přeci jen, z hlediska obojího jde o určitý atyp....:-) Měli jste už nějakou reakci i ze scény folkové, resp. alternativní?

JUNO: Nevím o tom, nesleduji… Upřímně, skládali jsme písně pro naši duši a směr nás nezajímal.

DESED: Tak to, kamaráde, vůbec netuším. Myslím, že v globále jde o písně, které netrpí přílišnou složitostí, ale přece jen chtějí otevřeného posluchače, protože mu zase až tak naproti nejdou. Ortodoxní lidi z obou táborů asi neosloví; ale víš co, nikdy nevíš. Tak jak nikdo nepozná definici hitu a spousta lidí tvrdí, že ano. Album se líbí i mojí mámě, což bych u metalu považoval za varující znamení a známku toho, že je něco špatně. Tady jsem ochoten připustit, že je to v pořádku, anebo že mi máma chtěla udělat radost.

Máte doma něco z konvenčního folkového základu, např. debut Wabyho Daňka, Žalmana – Lohonky či AG FLEK? Kdo z českých folkařů/folkařek je vám vlastně nejbližší a může jít i o aktuální jména, typu Niesner, Urza, Člověk krve, Göttlichová, Trchová, aktuálně Puttnerová...

DESED: Doma žádný folk nemám, poslouchám občas jen písničkáře Kryla, Nohavicu, tak jako každý, já vlastně netuším, jestli hrají folk, nebo ne. Kdysi jsem měl „Rosu na kolejích“ od Wabiho Daňka, Mertu, Plíhala, Hutku. Taky si občas poslechnu Záviše, ten mi připadá neskutečně vtipný a je mistr v tom, jak použít vulgarismy, tak aby z boje vyšel jako vítěz a vůbec píseň nevyzněla významově blbě. Z nové generace nikoho neznám, byť věřím, že by bylo určitě co poslechnout, jenomže moji kamarádi mi posílají k poslechu metal a jeho barevné odnože a ani všechno nedokážu poslechnout, tak jak by si zasloužilo.

Album zdobí nádherná grafika. Motiv použitý na obálce mi trochu připomíná „Disconnected“ od FATES WARNING, který je ovšem podstatně odlidštěnější. Jaká je vaše interpretace příslušné kresby a co ji spojuje s vaší hudbou?

DESED: Když jsem ve Florencii na kresbu natrefil, tak mě okamžitě napadlo slovní spojení „aplaus pro dva“. Kresba mi evokuje lásku, takovou tu zamilovanou, kdy nemůžeš myslet na nic a nikoho jiného než svého partnera. A ty potápěčské brýle evokují samotný vztah a život, se vším tím dobrým i špatným. Autor kresby je fantom Blub. Nikdo neví, kdo to vlastně je. Ke kresbám se nevyjadřuje. Někdy prý řekl, že těmi kresbami přidává městu krásu – což teda můžu podepsat – a to je všechno. Oproti FATES WARNING mi AP2 přijde o kus pozitivnější, má v sobě víc naděje.

Už jste si vyzkoušeli, jak APLAUS funguje živě? Je eventuelně něco v plánu?

DESED: Zatím ne, momentálně pracujeme na nových písních a tři už máme hotové. Jakmile budeme mít hotových 4-5 písní, pojedeme opět do studia Šopa, kde jim dáme finální podobu. Pak budeme mít už dostatečný arzenál, abychom mohli mít alespoň hodinový koncertní set. Než půjdeme před lidi, budeme pilovat program a přemýšlet, jak jej udělat pro lidi zajímavý.

Při poslechu jsem si po čase začal klást otázku, kam se vlastně můžete posunout? Budete spolupracovat i nadále a skládat další tvrdě folkové balady v onom dokonale přesvědčivém a vypointovaném modu, nebo se můžeme dočkat i překvapení? Teď mě napadá, umí Juno stejně brutálně vydrtit i elektriku?:-)

DESED: Minimálně těch pět nových písni bude ještě v našem tradičním znění. Dáme je na běžné platformy k poslechu. Překvapení bych nevylučoval, velmi často se s Junem bavíme, jakým směrem můžeme jít. Juno hraje na elektriku s podobným fortelem, jako na akustiku. Jeden ze záměru průběhu těch sedmi let byl i osmistrunná kytara a zpěv. Dokonce proběhly i nějaké pokusy. Možná tento záměr někdy vyslyšíme, ale jak jsem psal, mnohem víc mě láka klavír.

JUNO: Budeme i nadále skládat písně tak jednoduché, aby byly zapamatovatelné a vždy hratelné u táboráku či u kašny. Elektrickou kytaru vydrtím, mnoho toho bylo složeno na 8 strunnou kytaru, ale bez efektů a samplů nemá to nedává smysl a nejde ani o záměr AP2. Akustika, byť neodpustí ani tón, nabízí možnost perkusního hraní, zatímco s elektrikou veškeré beaty dlaní a palcem odpadají. Navíc nemám dostatek času na oba světy, proto jsem odložil elektriku a trsátko, alternative a selective picking a veškerý volný čas věnují pouze cvičení prstů. Bez pravidelného cvičení naše hudba na barytonovou kytaru není hratelná. Totiž hrát bez trsátka flamenco, klasický styl atd. na struny 18-76 bez pravidelného cvičení není možné. Odpor strun je tak obrovský. Historie se však neptá jak, ale jestli. Nevymlouvám se ani nechci zmíněnou náročnost stavět na odiv jako něco, co by posluchač měl vnímat, ale je to sakra dřina.

Nejen ve „Valentýnovi“ mi Desedův projev připomíná dramaticky-hereckou dikci. Nezkoušel jsi někdy i divadlo (film) a lákalo by tě vůbec něco takového?

DESED: Divadlo jsem nikdy nezkoušel a vlastně mě nikdy nic takového ani nenapadlo. Mě by lákalo být za kamerou a pracovat na hudebních klipech, o což se taky pokouším. Dělám to způsobem dítěte, které přišlo poprvé do cukrárny. Pracuji s radostí, zápalem a nadšením; k dokonalosti je ovšem velmi daleko.

Debut APLAUS vyšel už před nějakým časem a nějaký čas už je natočen, jak se vám na něj dívá s odstupem? Mě tedy teď, po dvou měsících od recenze, znovu citelně zasáhl...

DESED: Odstup ještě nemám, bude ještě chvíli trvat, než ho získám. Zatím mi album dělá dobře na oči i uši, doufám, že mu to vydrží. Dle reakcí, které zatím jsou, by si mělo vést dobře. Budu se opakovat, ale tohle album má u mě splněno tím, že vůbec vyšlo. Jsem za to velmi vděčný.

JUNO: Jsem pyšný na každou píseň. Teď bych některý song zahrál třeba jinak, něco bych přidal atd., ale s takovým přístupem k hudbě by muzikant nikdy nic nedokončil. Učíme se a pokračujeme dál. Děkuji za rozhovor a každému posluchači, který si nás poslechl.

15.05.2023	Diskuse (4)	Pekárek hackl@volny.cz