Last Hardrock Outsider

HYPNOS - Příchod s pozitivním poselstvím (rozhovor)

Jelikož česká death metalová stálice HYPNOS vypouští koncem března své již páté řadové album, připadalo mne tudíž zajímavé položit pár otázek tomu nejpovolanějšímu. Bruno s rozhovorem souhlasil a velmi pohotově a vstřícně odpovídal na otázky týkající se současného dění, ale i minulosti kapely. Samozřejmě jsem se v závěru rozhovoru nevyhnul menší odbočce ke kapele KRABATHOR, nicméně celý rozhovor byl dělán s cílem probrat zejména HYPNOS. Zde je tedy výsledek.


V březnu 2017 vychází HYPNOS další, v pořadí pátá řadová deska. Mohl bys jí hned zkraje rozhovoru nějak představit?


„The Whitecrow“ je víceméně monotematická deska, jejíž hlavní poselství se točí okolo zaměření se na pozitivno a na fakt, že kvalitu vlastního života máme z velké části ve vlastních rukách. Stylově bude asi rozmanitější než naše předchozí nahrávky, asi se jen stěží bude dát zařadit do škatulky „old school death metal“. Současně je to nejdelší deska v naší historii, má padesát minut.



Kde se nahrávalo? Jak dlouho materiál vznikal a kdo všechno byl u něho přítomen? Čím bude deska vyjímečná?


Materiál vznikal asi jeden a půl roku od konce léta 2014. Základy se nahrávaly v bzeneckém studiu SHAARK, kam přiletěl norský zvukař Børge Finstad – stejně jako minule. Mix, mastering a nějaké dotáčky probíhaly v Børgeho studiu TOPROOM, kam jsem pro změnu přiletěl zase já. O nějaké vyjímečnosti mluvit nemůžu, to bych si honil vlastní triko, snad jen uvedu, že album bude zajímavé například tím, že je na něm i největší počet hostujících hudebníků, jaký jsme kdy na deskách měli, například Christopher z KRABATHOR, Martin Missy z PROTECTOR, Victor Santura z TRIPTYKON a DARK FORTRESS, Paul Speckmann z MASTER, Skuny ze SHATOON, Igor Hubík z ROOT nebo Zuzana Jelínková z DYING PASSION.


Můžeš nové skladby nějak charakterizovat? Že půjde o další deathmetalový počin je více méně jasné, mám na mysli třeba rozdílnosti oproti minulému albu „Heretic Commando – The Rise Of New Antichrist“.


Přestože těžiště je podle mě pořád v death metalu, tentokrát jsme materiál nepodřizovali stylovosti, ale šli jsme po jednotlivých skladbách a jejich náladě, bez ohledu, jak nakonec dopadnou. Proto se na něm budou dát nalézt prvky jak třeba black metalu, tak i například doom metalu, deska je celkově pomalejší než Commando….



Právě předchozí deska „Heretic Commando…“ na mne působí mohutným, organickým a zvukově cizelovaným dojmem. Jak tento materiál s odstupem pěti let vnímáš a slyšíš mezi albem z roku 2012 a novinkou jistou spojitost?


Rozhodně to je důstojná deska kapely, která se probrala po šestileté pauze, a sami jsme tehdy říkali, že byla do té doby naše nejlepší. S tím pořád mohu souhlasit, byla nejlepší jak zvukově, tak kompozičně a aranžérsky, z dnešního pohledu je stylově hodně sevřená, těch odboček od death metalu tam tolik nebylo. Spojitost mezi Commandem a Whitecrow je určitě zvuková, použili jsme stejný tým zvukařů i stejná studia, taky základní rukopis změnit nejde a ani by to nebylo dobré, kapela by měla mít své charakteristické postupy, které ji činí originálnější a hlavně rozpoznatelnější v záplavě jiných kapel.


Když jsem projížděl vaše starší nahrávky, zaujala mne zejména nařezaná dvojka „The Ride Revenge“ z podzimu roku 2001. Tam byl v průběhu necelých dvou let od debutu „In Blood We Trust“ poznat velký posun. Jak tedy zpětně hodnotíš ono období prvních dvou řadovek? Na mne ta alba působí hodně nespoutaně a krom death metalu zde slyším i prvky přicházející z thrashe, nebo vokál tak trochu ovlivněný black metalem.


To máš asi pravdu. Debut „In Blood We Trust“ byl hodně spontánní a vezl se na euforii mého odchodu z KRABATHOR. Pokud bych z KRABATHOR neodešel, určitě by se hodně skladeb z debutu objevilo v jeho repertoáru. Jen je poznamenaný trochu horším zvukem, který ale nepřičítám jen studiu. Myslel jsem si, že když jsme muzikanti s jistými zkušenostmi, uděláme pokračovatele KRABATHOR. To byl velký omyl, byli jsme kapela, která spadla hodně dolů a musela si projít spoustou dětských nemocí, které se na prvním albu projevily. Byl to docela pohlavek, který nás vrátil na zem a řekl, že jsme pořád amatéři a musíme začít pořádně pracovat a cestu nahoru si znovu vyšlapat. Předchozí zásluhy neměly zas takovou váhu. Druhé album „The Ride Revenge“ jsme odjeli nahrávat do Německa k Harrisovi Johnsovi, což byl vždycky můj sen, on stál za deskami mých idolů jako SODOM, KREATOR, PESTILENCE nebo CELTIC FROST. Deska hraje o třídu líp než debut a je z ní cítit větší síla i sebevědomí. Měli jsme v té době navíc vynikajícího kytaristu Davida Menšíka, byli jsme parní válec, který šlo jen těžko zastavit. Ta stylová rozmanitost, kterou zmiňuješ, je logická. K metalu jsem se dostal v osmdesátých letech, kdy se agresívní metalové styly daleko více mísily a kdy nebylo úplně jednoduché určit, co vlastně která kapela hraje, navíc to bylo i docela jedno. Byli jsme jedna rodina a drželi spolu. Dnes se styly řeší daleko více a jednotlivé větvě metalu i jejich příznivci se daleko více selektují.



Ad metalové osmdesátky. Kdesi jsem četl, že jsi velkým fanouškem PROTECTOR a byls tenkrát i na jejich koncertě s KREATOR na počátku roku 1990 v Praze, jak na celou akci vzpomínáš? Martin Missy je ostatně mezi hosty nové desky HYPNOS, jak k oné spolupráci vůbec došlo?


To jsi četl správně, v té době byli snad mojí vůbec nejoblíbenější kapelou. Do Prahy na koncert jsem jel na černo jako voják, utekl jsem z kasáren v Týně nad Vltavou a ukecal kamaráda s autem, aby mě tam odvezl, druhý kamarád z Prahy mi půjčil civil. Byl to pro mě obrovský zážitek, i KREATOR byli neskuteční, žil jsem z toho koncertu ještě dlouho.


Já jsem PROTECTOR sledoval po celou dobu jejich existence i neexistence a doufal, že je někdy ještě uvidím. Poprvé nám je pustil Big Boss na vinylu (debut „Golem“) a mě ta deska uhranula. Líbily se mi všechny sestavy, dokonce i ta, ve které paradoxně nebyl nikdo ze zakládajících členů (album „Heritage“). Věděl jsem, že se Martin přesunul někdy v devadesátých letech do Švédska a po čase začal s kamarády hrát písně PROTECTOR pod názvem THE PROTECTORS. Ti se později a naprosto správně převtělili do skutečných obrozených PROTECTOR. Jejich bubeník Carl mě kontaktoval přes Facebook s tím, že je fanoušek KRABATHOR a HYPNOS, tak jsme si vyměnili nějaké Cd a trička a já ho pak poprosil i o kontakt na Martina, abych ho oslovil ohledně hostování. Martin bez vytáček souhlasil, natočil svoje party v profi studiu a dokonce mi dovolil reminiscenci názvu skladby „Germanophobe“ z jejich debutní desky. Proto se ta skladba HYPNOS, ve které Martin hostuje, jmenuje „Germanophobe II.“.


Na podzim jste odjeli turné spolu s DEBUSTROL po Čechách a Slovensku, co můžeš o této akci říci? Slyšel jsem sice, že košický koncert byl zrušen a přesunut kvůli čemusi jinam, ale jinak, soudě dle momentek, šlo o dobré tažení.


Nabídku k tomuto společnému turné jsme dostali od Kolinse už někdy v lednu 2015 a jsem rád, že nás oslovil. Bylo to dobré spojení, chodilo docela dost libí, atmosféra byla super a taky lidsky jsme si sedli. Docela nás mrzelo, když turné končilo. Co se týče těch Košic, tam došlo k tomu, že pořadatelé z tamního klubu Collosseum byli opakovaně kontaktováni aktivisty z místní scény, kteří obviňovali DEBUSTROL z rasismu a xenofobie kvůli klipu „Zakuklenci“. Celá záležitost se poněkud hrotila a tak se pořadatelé rozhodli neriskovat problémy a koncert přesunout do nedalekého Humenného. Nejenom koncert v Humenném, ale celé turné proběhlo bez jakéhokoliv incidentu a to je jen důkaz toho, jak naprosto zbytečné a vlastní ego honící tyto pseudohumanistické aktivity byly.


Když poskytuješ rozhovor, pravděpodobně jen stěží kdy nezazní dotaz na KRABATHOR. Vzhledem k tomu, že před lety vyšla tvá kniha „Revoltikon“, kde je vše detailně popsáno, zeptám se jen na událost, se kterou mám právě minulost této kapely sám nejvíc spojenou. Myslím, že to bylo na podzim (snad listopad) roku 1993, kdy jsem byl přítomen na plzeňském koncertě KRABATHOR + JUDGEMENT DAY (určitě tam bylo ještě několik dalších kapel, dost možná i DARKSIDE), pamatuješ si ještě na tohle turné?


Já si pamatuju i na ten koncert, jak vypadal sál atd. :-)! Čekalo se dlouho na JUDGEMENT DAY, jejich zpěvák Jeroen zpíval v černé paruce. Akorát si už nevzpomenu na název sálu, ale Svornost to nebyla. Bylo to turné k albu „Cool Mortification“.



Koncert se konal v kulturním domě DAS v Plzni na Slovanech a budova v minulých dobách sloužila hlavně pro různé večírky socialistických organizací. Na druhou stranu jsem tam dva roky před vámi viděl i MASTER´S HAMMER a naopak v roce 1995 tam hráli dokonce KREATOR, což byla do té doby snad největší metalová kapela hrající v Plzni. Ve vašem případě se ten večer hrály songy z debutu a premiérově i některé věci („Faces Under The Ice“ atd.) z druhé desky „Cool Mortification“ a pod pódiem se nadšeně pařilo a celkově na té akci byla přítomna ona euforie dávných dob. Jak na tyhle časy, kdy na deathmetalové koncerty jezdily plné tramvaje fanoušků, vzpomínáš?


No jak asi…jak se dá vzpomínat na doby, kdy na koncerty chodily stovky lidí, klipy běžely na veřejnoprávní televizi a v motorestech za námi chodili s pamětními knihami kvůli podpisům :-)? Bylo to úžasné, byli jsme mladí a nadšení, ale já mám rád každé období, protože přináší spoustu skvělých a neopakovatelných věcí. Jsem moc rád i za HYPNOS i za to, jak vypadá naše současnost a těším se na budoucnost. Mám pořád spoustu plánů a jejich naplňování mě dělá radost.


A ještě poslední otázka, chystá HYPNOS na jaře nějaké koncerty?


Ano, 24.3. nám vychází album a my ho potřebujeme podpořit i na pódiu, konkrétně náš jarní ferman vypadá následovně: 


17.3. Wr. Neustadt (AUT), 18.3. Dolní Němčí (u UH), 24.3. Praha, 25.3. Brno, 8.4 Ostrava, 26.5. Lesnice u Zábřehu, 27.5. Hradec Králové.


Pak máme nějaké letní festivaly a od září jedeme Česko/Slovenské tour, jméno druhé kapely je ještě v řešení. Snad se povede něco i v zahraničí, pracujeme na tom.



11.01.2017Diskuse (30)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
21.01.2017 12:19

Zakázanej koncert kvůli místním aktivistům ? To už vážně zůstává rozum stát... ten neomarxismus je fakt naprosto přesnej pojem...

 

Valič
19.01.2017 17:55

S tím Luďkem Munzarem to samozřejmě nebylo myšleno vážně, ale teprve až když jsem ten příspěvek odeslal, jsem si uvědomil, že mezi ním a Krabathorem určitá spojitost existuje. Jeho hlas doprovází film Čarodějův učeň, jméno jehož hlavního hrdiny Krabata údajně inspirovalo kapelu při vymýšlení názvu. :-)

 

Edge19.01.2017 14:16

Valič: A číst to bude, světe div se, Bruno. Stačí si vygůglit pár info.

 

wuxia
17.01.2017 18:22

A lahvičku kmínky.

 

Bluejamie65
17.01.2017 15:33

To Stray: uplně v normě, prostě OK, pošlu ještě bačkůrky,

 

Valič
17.01.2017 11:01

Stray: Myslel jsem v normě ve srovnání s jinými sběrateli. Pokud si někdo kupuje CD, protože se mu ta hudba líbí a chce ji poslouchat v nejvyšší možné kvalitě, tak je to určitě normálnější než když si někdo kupuje originály na kila, aby se s nimi pak mohl chlubit na svém Youtube kanálu a víc než hudba samotná ho zajímá barva vinylu, kvalita obalu a počet vydaných kusů.

 

Stray
17.01.2017 10:43

V normě? Tak to je dobré! Sice pevný křeslo časem asi vyměním za houpací, opatřím si kostkovanou deku, fajifku, čepičku a budu se kochat dál a přijímat netové vzkazy "Miluji váš blog, mistře." :-) Je ještě tohle v normě?

 

Valič
17.01.2017 10:37

Stray: Já jsem měl na mysli spíš takové ty blázny, kteří si stejný titul koupí třeba sedmkrát na vinylech v různých barvách a navíc vlastní všechny existující CD verze včetně těch pirátských odněkud z Ruska nebo Brazílie. To, co popisuješ, je ještě celkem v normě. :-)

 

Stray
17.01.2017 10:24

Valič: Já jsem co se týče CD svým způsobem taky sběratel, ale nejsem ten typ fanatika, co potřebuje mít titul jak v CD verzi, tak samozřejmě LP popřípadě i nějaká další limitovaná vydání, mě prostě stačí mít zkompletovanou kapelu na normálních verzích CD. Na začátku 90.let to začalo nevinně a teď už dalece překračuji 2000 hranici originálů :-) , nicméně mě chybí taková ta posedlost, že něco jakože mám já někdo jinej ne, tohle v sobě nemám, mě jsou ostatní u prdele, já se chci z křesla dívat na svou knihovnickou stěnu, případně něco si někde přehodit, posunout, možná i poslechnout. :-) Když jsem byl únoru 1994 na koncertě CARCASS v Praze v Pyramidě na výstavišti, tak mě bouchla přes nos palička Kena Owena, říkal jsem si super úlovek a když mě za to někdo ještě na tom koncertě nabízel pětikilo, tak jsem ho odmítl, samozřejmě že to byla kravina, protože o té paličce dnes nevím, nemám prostě ten sběratelskej zápal pro podobný nesmyslný předměty.

 

Valič
17.01.2017 09:34

Stray: To, že je to 2CD ještě po třech letech běžně k dostání, jen dokazuje, že ten náklad 500 kusů (je uveden na Metal Archives, jinde jsem si to neověřoval)odpovídal zájmu o tento titul. Myslím, že Bruno s tím vydáním v omezeném nákladu udělal chybu, ale ono bylo asi dost těžké předem odhadnout, jak se ta kniha bude prodávat. Co se týče sběratelů čehokoliv, podle mě jsou to většinou totální magoři. Někde jsem dokonce četl o člověku, který vlastnil dva kusy jedné z nevzácnějších známek na světě a jednu z nich spálil, čímž několikanásobně zvýšil hodnotu té druhé. Tak to už je vážně případ pro Chocholouška. :-)

 




 

 

 

 

 

TOPlist