DARK GAMBALLE - O existenci musí u nás bojovat každý jeden tón (rozhovor)

Řada dalších poslechů alba „Dobrý lhář“, které jsem si dopřál po napsání recenze, mě jen utvrdila v tom, že Vyškovští nejenže přišli se skvělým materiálem, ale ani nestagnují. Kytarista Deady a Desed se pak se mnou podělili o svou interní perspektivu. Jasně, kapela šlape a všichni v ní dokáží bezpečně nahmatat jak reflexní body temnoty, tak svérázu. Dámy a pánové, vítejte ve světě Dark & Gamballe, zkráceně DARK GAMBALLE.

Nové album je už nějakou dobu venku, proběhl křest. Jaký máte z dosavadních reakcí pocit? Jde o něco jako obvyklou „uznalou rutinu“, nebo je dopad a ohlas o něco či kvalitativně trochu jiný?

Deady: Já mám z reakcí fanoušků radost a určitě to jako rutinu neberu. Mám pocit, že se nacházíme v době „singlů“, a když si někdo udělá čas poslechnout celé CD, tak je to super.

Desed: Reakce fans i publicistů jsou až překvapivé, neboť čím jsem starší, tak tím víc nic nečekám. Vím, že žiju ve svém světě a moje představy jsou zkreslené, a tak nad reakcemi už moc nepřemýšlím. Někdy mi fanoušci píšou úplné romány. Rutinérsky je určitě nevnímám, taky jsme mohli narazit na lhostejnost, nezájem, nebo nás mohli poslat k šípku. Poprvé za existenci jsme realizovali předprodej alba v CD, LP a trika s motivem „Dobrého lháře“ a to, co se strhlo, bylo velice příjemné překvapení. Chvílemi jsme s Jaykayem mysleli, že budeme bydlet na poště nebo na pobočce Zásilkovny. Bavíme se opravdu o velice krásném počtu nosičů a triček. Rád bych poděkoval fanouškům za podporu.

Moc neprožíváme nějaká výročí, křesty apod. Křest byl nicméně divácky úspěšný, zvukově si pěkně sedl, energie byla elektrizující a mě potěšilo, že jsem stihl pokecat po koncertu s mnoha lidmi, kteří na koncert přišli. Někdy bývám po koncertě tak unavený, že se prostě nezmůžu vůbec na nic, pak si to trochu vyčítám. Tentokrát se konstelace sešla a všechny kolečka do sebe správně zapadly, a tak je spokojenost na místě.

Mohli byste stručně popsat proces vedoucí ke vzniku novinky. Něco ve stylu, kdy jste si uvědomili, že devět skvělých autorských skladeb bude stačit?

Deady: Těch písní či jejich nástřelů bylo mnohem více, ale vždy prochází nějakým kapelním sítem, kdy si narovinu řekneme, čemu budeme chtít společně věnovat další energii. Někdy je to poměrně bolestivé, protože na některé věci máme jiný názor, ale v tomto má většinou poslední slovo Desed, protože na konci skladatelského procesu píše text a dává písni svůj příběh. Těmi nepoužitými písněmi si postupně plním svůj pomyslný šuplík a už je poměrně obsáhlý…

Desed: Co se týká alba samotného, tak rozhodnutí, že je album hotové a půjde k lidem, přišlo dříve, než jsme původně zamýšleli. Chtěli jsme ještě dopsat 3 až 4 písně – takže by jich bylo 14 – a pak vybrat 10 finálních, které půjdou na album. Nicméně poté, kdy jsme obdrželi mix devíti autorských písní a jednoho coveru, jsem poskládal písně tak, jak se mi to zdálo nejlepší, a pak si sestavu několikrát poslechl. Došlo mi, že nejsem schopen vybrat žádnou píseň, která by na albu neměla být, každá měla své místo. Tak jsem psal klukům, jestli chtějí dál pracovat na písních, nebo album považují za hotové. Názory nebyly jednoznačné, což je u DG téměř pravidlo, ale nakonec jsme se přiklonili k variantě album uzavřít a poslat do světa.

Minulé desky zas tak dobře poslechnuté nemám. Z některých recenzí však vyplývá, že mustr jste na posledních několika albech nijak zvlášť neměnili. Podobně striktní bych nebyl. Vaše hudba se stále proměňuje a „Dobrý lhář“ není výjimkou. Řešíte ještě takové věci?

Deady: Řekl bych, že žádný „mustr“ neexistuje. Jsme takoví, jací jsme, a děláme to nejlépe, jak dovedeme. Někdy mám pocit, že jsme udělali na naše poměry něco opravdu netradičního, ale pak si člověk například přečte nějakou recenzi a tam zjistí, že je to vlastně ten klasický DG a nic nového se nestalo. Pak si říkám, že ten člověk tomu buď nevěnoval náležitou pozornost, nebo že já sám prostě žiju ve své bublině a nejsem schopný to rozlišit. Ať to je, jak chce, ta diverzita názorů je zajímavá a jsem za ní ve výsledku rád. Každopádně mám svůj vlastní mikrosvět a jsem vděčný, že se v něm mohu realizovat.

Desed: Myslím, že máme za sebou hotové evoluční veleskoky a že nás už nic podobného pravděpodobně nečeká. Ale věř mi, že o existenci u nás musí bojovat každý jeden tón, snažíme se rozšiřovat hranice v rámci „Gamballského světa“, ale s tím, že ctíme jakousi kontinuitu z předchozích alb. Pokud zůstane sestava taková, jaká je, tak bych nějaké stylové veletoče neočekával. Tohle je trochu mimo otázku, ale osobně velice často přemýšlím, jestli mě model celých alb bezvýhradně těší. Obyčejně dáme do koncertního setlistu max 3 až 4 nové písně a pak mi je líto, těch stovek hodin práce na písních, ze kterých se nestanou singly, na které se prostě nedostane. Jestli prostě není lepší pracovat na jednotlivých písních, kterým dopřát klip a další promo? Každopádně moje názory se mění a nechám rozhodnutí uzrát.

Z hlediska zvuku a výrazu se však styčné prvky najdou. Přijde mi, že se zvuk vašich posledních dvou alb na novince tak trochu promnul. Zůstaly v něm aktuálnost, tvrdost, chlad, ale i život s jeho emocemi. Našli jste ideální polohu či styl právě teď?

Deady: O náš zvuk se už velmi dlouho stará lipovský Rick Rubin, náš kamarád Staňa Valášek. Troufám si tvrdit, že to je v našem zvuku hlavní styčný bod. Jinak na každé nahrávání s sebou bereme spoustu různých aparátů a kytar, aby každá píseň dostala to, co si myslíme, že potřebuje. Jinak zvuk poslední nahrávky podle mě není poslední přístav, ve kterém chceme zakotvit. Rád bych, kdybychom se s novou tvorbou opět vydali hledat na širé moře a zase to někam posunuli, protože neradi stojíme na místě.

Desed: Zvuk jako takový byl pro mě v minulosti megadůležitý a hodně jsem do něj kecal, samozřejmě mi není lhostejný ani dnes. V současnosti mi více než kdy jindy záleží na obsahu a hudebních nápadech, nemám puzení, že by bylo nutné zvuk nějak extra kontrolovat, a tak jej nechávám na Stanislavovi a klucích, důvěřuju jim, dělají to skvěle.

Dá se v naznačené spojitosti hovořit o nějakém poločase, či dokonce završení určité etapy, nebo budete pokračovat v něčem jako náladotvorné a písničkové evoluci na kytarách? Nedostatek evolučních skoků vám určitě nikdo vyčítat nemůže a máme tu i vedlejšáky, takže pro ně vlastně není ani důvod…

Deady: Pro mě je každé CD završením určité etapy, životního cyklu apod., protože každá z písní má svůj příběh a vychází z toho, co v něm člověk prožívá, resp. já to tak mám. Co se týká další tvorby, tak uvidíme, kam nás to zavede. Už se na to těším…

Desed: Myslím, že poločas mám už dávno za sebou.:-). Doufám, že mě neopustí chuť pracovat na dalších písních, taky že mi budou múzy nakloněny a že v tom celém nadále uvidím smysl a hudba mě bude stále fascinovat.

Tipuju, že rozdíly prostě tak nějak vyplynuly, jakmile se začaly rodit nové skladby psané jinou rukou. Jak byste vlastně vymezili leitmotiv nového alba po hudební stránce? Něco ve stylu spousta kytar, moře melodií a jinak žádná omezení...?

Deady: Každý z nás má jiný rukopis, nicméně vždy je to ve výsledku společné dílo a v tom si myslím, že je i naše síla. Každý je jiná osobnost, má jiné životní zkušenosti a pohled na svět, přitom průsečík toho všeho je společná píseň. Leitmotivem po hudební stránce je podle mě nebát se dělat hudbu autenticky, přesně tak, jak ji cítíme a věnovat pozornost i drobným detailům, aby to výsledné dílo bylo co nejblíže naší představě, příp. ji i překonalo.

Desed: Až na výjimky se písně nerodily snadno, měli jsme mnoho „nástřelů” většinou z dílny Deadyho, ale ne na všechny se povedlo adekvátně zareagovat, což vyvolávalo názorové třenice, a několik písní se nepovedlo realizovat. Deady dokonce dospěl k myšlence, že pokud vyhodíme nějakou jeho píseň, tak si ho nevážíme jako autora, což je opravdu naprostý nesmysl. Nakonec sám pochopil, že tomu tak není a že songy, které neprošly sítem, si realizuje ve svém osobním projektu. Důkazem brutální účinnosti takového přístupu budiž šest znamenitých autorských písní z jeho pera, které jsou na „Dobrém lháři“. Každému z nás záleží na tom, aby byly písně co nejlepší, a tak se někdy srazí odlišné přístupy, názory, cítění, tohle jiskření má taky lví podíl na tom, že jsou DG rozmanití a široce rozkročení.

Co je pro vás při tvorbě a nahrávání absolutně nejdůležitější?

Deady: Pro mě je zásadní tzv. „být v tom“, teď je módní mluvit o přítomném okamžiku, v angličtině se pro to používá např. výraz „flow“. Pro mě je důležité následovat ten proud a neunikat myšlenkami jinam. Někdy to dopadá tak, že uplyne noc, ptáčci začnou cvrlikat a já si jdu teprve s dobrým pocitem lehnout, protože čas pro mě plynul úplně jinak. Jindy si začnu brzy ráno něco hrát nebo broukat, a tak si vezmu dovolenou a dodělám to. A někdy to zase nejde vůbec….

Desed: Dobrý riff, krásná melodie, pohlcení hudbou a taková ta dobrá husí kůže při realizaci písně. Takové to, že ti chvíli mává vesmír a má z tebe radost.

V recenzi jsem uváděl spoustu argumentů a pořád kolem toho kroužil, aniž bych použil ono klíčové slovo. V některých momentech zní „Dobrý lhář“ vlastně dost progresivně. Souhlasíte?

Deady: To já neumím posoudit (viz výše).:-)

Desed: Já souhlasím, „Dobrý lhář“ je svým způsobem velice progresivní album, nebál bych se zmínit pocity, jako když poslouchám některé z alb A PERFECT CIRCLE. DG melodie rozhodně nejsou hudbou do výtahu ani na výstavu králíků ve Švábenicích.

Mám pocit, že kdykoliv se ozve nějaký klasičtější motiv nebo riff, je podán trochu jiným způsobem. Snažíte se o něco takového v nějaké míře programově, resp. snažíte se vyhýbat klišé?

Deady: Já mám rád, když jsou např. klasické akordy obohaceny o další tóny a ve výsledku potom vznikají nevšední harmonie. Řekl bych, že to nedělám programově, ale spíše podprahově…

Desed: Ano, to jsme skutečně my a klidně se přiznám, že dokonce programově. Jakmile se trochu něco podobá, nebo je tradiční, tak je u nás odsouzeno k zániku. Jednou mi Martin Zeller z COCOTTE MINUTE napsal, že určitými nápady a rytmy velice stěžujeme uchopení písní lidem. Akorát my jsme si mysleli, že v tu samou chvíli pracujeme na největším gamballském hitu, chápeš, prostě máme jiný úhel pohledu, žijeme ve vlastním akváriu.

Po textové stránce se upadá do neveselých pocitů, byť světélko na konci tunelu existuje „...a strach nás opustí...“ Z čeho máte momentálně největší obavy? Válka, náboženský fanatismus, klima, technologie (AI), rozpad demokratických struktur, akcelerace nenávisti mezi lidmi atd.? Sakra, nabídka je v poslední době dost široká, ale lze se držet při zemi. Vidíte pak někde také ono světélko?

Deady: Dokud dýcháme, tak tu světlo vždy bude, jenom ho chtít hledat, i kdyby se schovalo hluboko pod zemí. Více v písni „Ztracené světlo“…

Desed: Jak už jsem psal v minulosti stokrát, jmenujeme se Dark Gamballe a zvláště slovu temný děláme čest.:-) A řekněme, že Gamballe by mohlo být synonymum pro „svojsky bláznivé“. Myslím, že tentokrát je na albu často přítomna naděje, a dokonce i humor, např v písni „Třetí dech“, ale tak to bylo asi vždycky u DG. Z čeho mám strach? Mám obavy z nemocí, nebo v jaké kvalitě, kondici bude můj další život. Děsí mě diskuze komenty na soc. sítích, nebo internetu obecně. Bojím se lidí, kteří jsou nezvratní odborníci na všechno. Ale na druhé straně se těším z nové písně, textu, z chycené ryby, ze dne stráveného u vody, nebo v lese na kole, filmu, knížky, z toho, když se někomu z blízkých daří.

Budu-li vycházet z dokonalého propojení nálad mezi hudbou a texty, nedá mi to se nezeptat, co vlastně nejvíc platí na strach či temné životní pocity autorů takové hudby? Pro inspiraci nabízím poměrně podivnou osu na bázi: tvorba – pařba – turistika – četba – jídlo – vztah. Desed už mi vlastně odpověděl...

Deady: Já se mám vlastně pořád dobře, jen to někdy nevidím. Když se tato slepota právě děje, tak skládání je pro mě osvobozující v tom smyslu, že právě strach nebo temné pocity, které zmiňuješ, jdou přetavit na něco pozitivního, v ideálním případě na novou píseň. Vždy se mi potom uleví, resp. dost často se mi děje, že když se mám skvěle, vše je zalité sluncem, tak potom nemám takovou potřebu tvořit. Jinak blbou náladu kromě hudby zaháním s partnerkou a svými přáteli, četbou, cestováním a občas i sportem.

Novinka každopádně přináší hodně pestrý a štědrý proud nápadů a poloh, který však co do nálad působí velmi sevřeně. Výsledek je proto natlakovaný. Přijde mi jako byste před očima pořád měli něco jako červenou nit spředenou z vědomí reality a ozvěn svědomí. Jako by něco takového hudbou totálně prosáklo a dotklo se vás všech. Na nové desce působíte prostě dost kompaktně a kolektivně...

Deady: Vždycky už to asi bude trochu „Dark“, protože nás ta temnota něčím přitahuje. Tebou zmiňovaná kompaktnost asi plyne z toho, že každému v kapele jde hlavně o to, aby byla daná píseň co nejlepší, nikoli aby ukázal „své hráčské schopnosti“.

Desed: Opět souhlasím, lépe bych album nepopsal. K tomu vlastně není co dodat, trefil jsi hřebíček na hlavičku.

Teď něco konkrétnějšího. V kytarách cítím poměrně často další verzi moderního švédského (death)metalu říznutého kytarovým a metalově-kytarovkovým uměním Gregora Mackintoshe. Nevyhýbáte se však ani opravdu tvrdým riffům, ostatně ten úvodní ze skladby „Obyčejný příběh“ odkazuje až někam k PANTEŘE. Můžete prozradit, čí hra vaše kytaristy formovala a co mají dotyční v poslední době ve sluchátkách?

Deady: Přiznám se, že death metal není až na výjimky můj šálek kávy, ačkoli některé kapely určitě respektuji. To platí i o PARADISE LOST nebo HOST, kde vím, že zmiňovaný Greg Mackintosh působí. PANTERU mám moc rád, byl jsem na jejich pražském koncertě, kde hráli místo bratrů Darellů Zakk Wylde a Charlie Benante. Byl to slušnej nášup…

Co se týká kytaristů, kteří mě nejvíce ovlivnili, tak kdybych měl vybrat tři, tak to budou asi Jimmy Page, John Frusciante a Gary Moore. Nemyslím ohledně techniky hry, protože tito pánové jsou jinde, ale spíše, co se týká jejich nápadů a jejich okamžité rozpoznatelnosti po pár tónech, a to na všem, kde hráli.

Dost si užívám krasné nahallované sólo v titulní skladbě. Předpokládám, že ho nahrál autor skladby. Je na něj Deady hodně pyšný?:-) A za jak dlouho při nahrávání takhle krásně „zazvonilo“?

Deady: Tohle sólo vzniklo cca někdy ve tři ráno v mém trochu temnějším období, kdy jsem si nahrál podkladovou kytaru, která tam původně byla (teď už není), udělal jsem z toho smyčku a stále dokola něco improvizoval a měl zapnuté nahrávání. Když jsem to zahrál tak, jak to teď slyšíš, tak jsem nahrávání zastavil a řekl si, že tohle je ta správná verze. Ve studiu jsem pak Staňovi řekl, že se mi to takhle líbí, tak to v písni nakonec i zůstalo.

Desed: To sólo jsem miloval a miluju od prvního poslechu, a to nejsem přílišným zastáncem sól.

V titulní skladbě mě ovšem odrovnala i závěrečná mezihra se španělkou. Vznikají takové zpestřující momenty zpravidla dodatečně, nebo máte před vstupem do studia vše hotové do puntíku.

Deady: Závěrečná mezihra právě vychází z původní podkladové kytary pod sólem, kterou jsem zmiňoval v předchozí odpovědi. Záměr, aby ta mezihra byla na „španělku“, jsem měl od začátku, protože jsem věřil, že bude dobře fungovat dohromady s klávesami, které jsem tam v taky v pozdní noční hodinu nahrával. Tolik hudby už vzniklo díky panu Baldwinovi, který vynalezl sluchátka, jinak by mě sousedi rozsekali na kusy.:-) V předprodukci jsem to zahrál na čistý zvuk elektrické kytary a před studiem požádal Deseda, zda by mi půjčil svojí, resp. Junovu (APLAUS PRO DVA, pozn. Pekárek) akustickou barytonovou kytaru, protože klasická „španělka“ by naše ladění neutáhla.

Když k neutuchajícímu kytarovému ohňostroji připočtu vynikající klávesy, resp. sampling, a mladou krev za bicími, vychází mi, že je aktuální sestava DG stabilní a enormně silná. Vnímáte to podobně?

Deady: Já mám upřímnou radost z toho, že je v kapele dobrá nálada, vzájemně se respektujeme a společně děláme to, co nás naplňuje. Snad to takhle vydrží co nejdéle…

Desed: Jakkoliv není můj názor objektivní, tak myslím, že nám to hraje tak, jako nikdy předtím, kapela dobře šlape i vypadá, tým okolo je perfektní a je radost hrát za takové konstelace. Odměnou budiž to, že žádný z koncertů za roky 2023-24 nebyl špatný. V minulosti se totiž vždycky našly 2 až 3 koncerty za rok, které pořádal člověk, jenž neměl páru o tom, jak se taková věc dělá, nebo byl špatný zvuk, atd. Jasně, není to vyprodaná O2 aréna, ale moje pocity jsou dobré, nebylo tomu tak vždy.

Vraťme se ještě k textům. Netušíte, co by mohlo lidem vadit na tom, když se zpívá o onanování?:-) Přiznám se, že skladba „Nikdy“ mě oním „pohledem do zrcadla“ vcelku strhla. Na úvod docela síla. Bavili jste se o první skladbě a jejím textu dlouho?

Deady: Nepamatuji si, že by kolem něj byla nějaká zvláštní debata. „Onanoval přece každý, a kdo říká, že ne, dělá to dodnes“, jak pravil Jaroslav Dušek ve filmu Pupendo. Píseň je však ještě trochu o něčem jiném, k tomu ti asi více poví Desed.

Desed: Na to, že bude píseň „Nikdy“ vyvolávat reakce, bych si vsadil hned ze startu. Současně vyvolává nadšení i reakce opačné, znechucení, nikoho nenechá chladným, to je o moc lepší, než kdyby byla ignorována a nikoho nezajímala. Nesmyslím, že je „Nikdy“ sprostá, a taky si nemyslím, že je hloupá. Taky není jen o onanování, ale o vztahu k Bohu, lásce, strachu ze smrti, hrdinských prohlášeních, retrospektivě, a především o pohledu do zrcadla. Úplně rozumím tomu, že mnoha lidem není příjemné, co tam vidí, a tak o tom nechtějí ani slyšet.

„Obyčejný příběh“ je fakt pecka. Zpočátku na měl působil text až příliš baladicky a „sociálně kriticky“, ale nakonec mi hodně sedí a poslední dva verše míří fakt na komoru, skoro až šokují. Nebyl ten baladický příběh napsán právě až po těch dvou klíčových verších?:-)

Deady: Vnímám to podobně, téměř pokaždé, když DESED zpívá: „Někdy se zdá být peklo na zemi, ale jsou to jen obyčejné příběhy“, tak mám husí kůži.

Desed: Věty, o kterých píšeš, vznikly až na úplný konec. Na těch pár slov na konci jsem čekal několik týdnů, psaní mi až na výjimky nejde snadno. Na mě působí velmi emotivně a to mi dělá radost.

Když teď poslouchám mohutný nástup „Guru“ a jeho refrén, říkám si, tohle je nářez jak hovado, finále, jak má být, a vrchol, na kterém stojíte. V takových chvílích by se mělo pomalu bilancovat, a to nejen v textech. Takže na závěr prosím nějaký alespoň trochu bilanční vzkaz na téma DARK GAMBALLE...

Deady: Ačkoli jsem v kapele 16 let, tak jsem druhým služebně nejmladším členem, takže bilancovat by měl za kapelu asi někdo jiný. Za sebe můžu jen říci, že je to pro mě velký kus života, kterému jsem toho spoustu obětoval, ale ještě více dostal a jsem za to vděčný. Přál bych si, abychom udělali ještě spoustu dobrých písní a neohlíželi se zpět, ale dívali se před sebe a dělali si naší hudbou vzájemně radost.

Desed: Upřímně, poslední dvě odpovědi mi daly nejvíc zabrat. Napsal jsem mnoho odpovědí, ale vše smazal, zněly totiž jako esoterikův výron. Ať bilancují jiní, mě to nejde. Děkuju za tvůj čas, buď dobrý a jeď po cestě.:-)

05.06.2024	Diskuse (3)	Pekárek hackl@volny.cz