THE ATAVISTS - Naše písně musí fungovat i akusticky (rozhovor)

Na nedávném koncertě v plzeňském Divadle Pod Lampou jsem si domluvil rozhovor s kapelou THE ATAVISTS, která u nás v Čechách v ranku alternativního rocku, garážového retra či stoneru, patří vůbec k nejlepším a nejoceňovanějším. Přesně rok od vydání jejich třetí a dle mého nejlepší nahrávky „Prettier Than You“ jsem tak dostal příležitost vyzpovídat lídra čtveřice z Hradce Králové, kytarového fanatika Adama Krofiana. Zde je výsledek.

Od vaší poslední řadovky „Prettier Than You“ uběhl již rok, jak jste s odstupem tohoto období s albem spokojeni? Je něco, co byste dnes na něm udělali jinak?

Osobně mám vždy trochu problém, co se týče odstupu od práce na deskách – většinou je to pro mě velmi intenzivní období a následná deska je pro mne pak amalgam vzpomínek na práci ve studiu a okolnosti jejich vzniku. S deskou jsem spokojený, jestli bych něco udělal jinak momentálně nedokážu přesně říct, vždy se dá něco zlepšit nebo změnit :)

Jak vůbec novinku slyšíte ve srovnání s vašimi staršími dvěma alby? Můžete zde charakterizovat i je?

První deska vznikala ve sklepě na jeden čínský mikrofon a dvoustopou zvukovku. Bubny nehrál živý bubeník, nýbrž jsou všude naklikané ze sekvenceru, a celé to mělo hodně DIY vibe. Mám tu desku ale rád, všechno jsme měli před sebou a líbí se mi ta surovost. Druhou desku jsem chtěl naopak udělat co nejlépe a „co nejméně DIY“. Na zkoušku jsme natočili skladbu „Wrong“ ve studiu u Amáka a mně se tamní zvuk a Amákův přístup zalíbil natolik, že jsem se tam pak rozhodl udělat celou desku.

Jak dalece se do výsledného provedení a zvukové stránky promítly studiové podmínky a osoba producenta? Mám pocit, že z Amákova studia v poslední dekádě proudí ty nejlepší kytarové nahrávky alternativního ražení u nás.

S poslední řadovkou „Prettier Than You“ jsme se tedy opět vrátili k Amákovi, jelikož pro mě je to prostě nejlepší studio v ČR na tenhle typ hudby. Navíc se tam vždy těším, protože se mi s ním velmi dobře pracuje - Golden Hive je pro mě vždycky taková dovolená :) Poslední deska navíc vznikla v rekordně krátkém studiovém čase, celkem jsme byli ve studiu asi 10 dní, a to včetně mixu. Tentokrát jsme natáčeli postaru skoro vše dohromady, tj. všichni čtyři ve studiu a posléze se dělalo jen pár dohrávek.

Dokázali byste se v souvislosti s některými vašimi písněmi ztotožnit s výrazem „futuretro“, který využívám k identifikaci hudby, která působí zároveň staře a oprejskaně, ale jsou v ní k slyšení i bláznivé zvuky budící dojem modernosti? Je to patrné u skladeb jako třeba „Fool´s Gold“.

Haha, asi ano. Futuretro beru jako kompliment. „Fool’s Gold“ je zrovna jediná píseň na desce, která byla z většiny nahrána v našem studiu Skládka. Také je to jediná píseň THE ATAVISTS, kde hraju na bubny. Specifická nálada zvuku a performance se nám natolik zalíbila, že jsme to nechali i na desce.

Líbí se mi, že s aranžemi pracujete s citem a zachováváte si ve všech směrech ráz dřevního kytarového bandu. Jak zásadní je pro vás především přímočará rocková píseň? Co vaši tvorbu vlastně nejvíc ovlivňuje?

Každá písnička musí fungovat i jen s akustickou kytarou a zpěvem, to je takové základní pravidlo, které se snažím dodržovat všude. Přímočarost je tím pádem do jisté míry determinována tímhle pravidlem. Co se vlivu týče, liší se to píseň od písně – někde mám jasnou inspiraci hned a v hlavě mi hraje úplně hotová písnička včetně textu, komplet aranže, zvuku atd. Jindy začínám pouze od riffu nebo patternu bicích a postupně se to nabaluje. Občas má výsledná píseň naprosto odlišnou aranž a formu, než měl první demáč.

Na koncertě zazněla skladba „Suicide“ z novinky, která je hozená více do country, co mi o ní můžete prozradit? Co THE ATAVISTS a country?

Čím jsem starší, tím víc k němu tíhnu. Dokonce jsem začal hrát i v country kapele (je to spíš happening než kapela) LUFŤÁCI. Miluji odjakživa Johnnyho Cashe, jeden z mých nejoblíbenějších kytaristů vůbec je Danny Gatton. Plánovaně ale nikam country úplně necpu, spíš se to někdy prostě stane.

Skladba „Time“ naproti tomu vlastní onu pozitivní náladu raných šedesátek, hostuje v ní dokonce Lenka Dusilová, svým způsobem jde o song, který se trochu vyjímá a je velmi bezstarostný a melodický, co k němu můžete říct?

„Time“ vznikla jako úplně první věc na desku. Chtěl jsem programově napsat něco, co zní úplně jinak než dosavadní tvorba THE ATAVISTS. Taky jsem ji napsal jako jedinou celou na klávesy, které také v aranži hrají prim a celou píseň táhnou.

Dalším chytlavým válem je třeba „Repetition“, song stojí na charismatickém hlasovém projevu a bláznivých klávesových zvucích, jak se k němu stavíte?

„Repetition“ byla jedna z prvních věcí, které jsme zkoušeli v nové sestavě. Vznikla spontánně na jedné z prvních zkoušek a náš klávesák Max Andrews v ní hraje doprovodnou kytaru – klávesových zvuků v ní je ve skutečnosti minimum, to hlavní synťákové téma, které máš asi na mysli, hraju na kytaru přes krabičku Deffects Zničení.

Je podle tebe singl „It´s All Over“ nejlepším songem vaší novinky? Vlastní vokály nepodobné projevu Joshe Hommea z QOTSA a ve slokách je postupně krájen reggae riffy ve stylu THE CLASH. Navíc byl k této skladbě nahrán i pozoruhodný a velmi vtipný videoklip, můžeš se tedy trochu vyjádřit i k němu?

To nedokážu říct, ale srovnání s QOTSA a THE CLASH mě těší! V tom hlavním basovém motivu jsem skutečně chtěl trochu „London Calling“ evokovat. Klip k „It’s All Over“ jsem si doslova vysnil, jsem hrozně rád, že nám náš kamarád a mimochodem geniální kytarista Albert Baxa kývnul na hlavní roli a celé to do sebe tak perfektně zaklaplo.

Začátek alba na mne působí docela energicky a rockersky, titulní flák v úvodu i druhá „Backstabber“ jsou stonesovské hymny, jaký máte vztah k této britské legendě a dnes v podstatě nejstarší rockové legendě světa? Stejně energický je posléze u vás ještě song „Hot Mess“ z druhé poloviny desky.

THE ROLLING STONES miluji, nejraději mám jejich období v sedmdesátkách, kdy u nich hrál Mick Taylor. „Prettier Than You“ měla dokonce pracovní název „Pěstouni“. Tuhle věc jsem měl rozepsanou několik let, povedlo se mi ji konečně dokončit až někdy těsně před nahráváním. Refrén odkazuje na jednu Maxovu vtipnou historku s opilou přítelkyní jeho kamaráda ve Státech. U „Backstabber“ osobně tolik Stones neslyším. Ale i tato píseň pochází z jedné z prvních zkoušek v nové sestavě a je to takový náš pokus o disco.

Byla závěrečná skladba „In Limbo“ zamýšlena jako podkres spánku posluchače, vyčerpaného předcházejícím poslechem vaší desky? Zpěv mne trochu evokuje Mikea Pattona (ex-FAITH NO MORE).

Mike Patton je jeden z mých největších hudebních vzorů vůbec. :) Nikdy by mě teda nenapadlo ho napodobovat, jelikož to je bytost z jiné galaxie. „In Limbo“ vznikla jako úplně poslední píseň na desku, pamatuji si, že proces nahrávání byl trochu krkolomný, ale nakonec jsme to úspěšně nahráli celá kapela dohromady během několika málo náběrů. Je to takový zhudebněný sen o tom, jak upadnu do kómatu, přičemž ale stále vnímám okolí.

Kolik kytar během koncertu používáš? Všiml jsem si, že jich máš ve stojanu přichystaných docela dost. O jaké kousky jde a čím jsou specifické?

Hromadění kytar je můj koníček hraničící s chorobou. Sestavu koncertních kytar různě obměňuji, nicméně poslední dobou se to celkem ustálilo. Většinou s sebou na koncerty THE ATAVISTS beru 4 kytary, protože používám několik rozdílných ladění. Dvě kytary (Gibson Flying V a Gibson Les Paul Deluxe z roku 76) mám v otevřeném ladění CGDGHE, kvůli kterému musí být jinak seřízené a přelaďovat je do standardu by zabralo hrozně času a způsobilo víc škody než užitku. Další dvě kytary (Jolana Hurricane z roku 64 a modifikovanou Jolanu Grazioso z roku 61) držím ve standardním ladění a drop D. Ten Hurricane jsem dostal vloni k narozeninám od kamarádů, kteří se na ni skládali a nechali ji perfektně zrestaurovat u Wolf Guitars v Kolíně. Grazioso s telecaster snímači jsem dostal darem od sběratele jolan pana Jíry, vždycky jsem po Graziosu toužil a teď ho mám, navíc modifikované tak, aby obstálo na podiu. :)

Jsem příznivcem fotky na coveru vaší poslední desky. Vlastně si udržujete u vizuální složky svých děl jednotný směr. Jak je pro vás důležitá vizualizace nahrávek? Co můžeš o vašich coverech blíže říct?

To jsem rád. Snažím se, aby všechna alba měla nějaký jednotný styl, aby ta kolekce vypadala koherentně, když si ji dám vedle sebe. Taky je pro mě důležité, aby obsah korespondoval s obalem jako takovým. Mám takovou složku nejrůznějších fotek a obrázků, kterou si držím už hrozně dlouho a stahuji do ní cokoliv mě inspiruje. Jednou za čas z ní vzejde inspirace pro obal.

Co chystáte na rok 2024? Na co se můžou fanoušci těšit? Máte už nějaké nové skladby?

Moc rádi bychom vydali nové album ještě letos, ale po všech událostech a průtazích spojených s tím posledním jsem na sliby a odhady datumů vydání raději opatrný. Nové skladby postupně vznikají a řekl bych, že jsme tak v půlce alba. Již jsme dokonce natočili dvě skladby v Belgii s jedním tamním producentem.

09.01.2024	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz