DIRTY OLD DOGS - Nutnost nekonečného hledání (rozhovor)

Olomoučtí zatracenci DIRTY OLD DOGS se pro mne stali zjevením počátku letošního roku. Na to, že jde o kapelu poměrně mladou a neznámou, jejich aktuální počin „Let´s Heaven Burn Again“ nabízí velmi ujasněný výraz a kvalitní songwriting, opírající se neotřelým způsobem o indicie přicházející z amerického hudebního tradicionalismu a temného country. Motivy, co v sobě rovněž nesou prvky alternativního rocku, stoneru, gotiky, ale i westernovou atmosféru, se zkrátka dokáží dostat pod kůži a jsou výsledkem dvouleté práce této kapely. Podstatný pro DIRTY OLD DOGS je autentický feeling, bez kterého by nebylo možné podobné nahrávky vůbec docílit. Nejen o aktuálním materiálu jsem si tedy povídal s frontmanem Tommem Prochazkou.

Než přejdeme k aktuální desce „Let´s Heaven Burn Again“, můžeš v krátkosti nastínit historii vaší kapely, zastavit se u jejího složení a všech nahrávek, jaké máte dosud za sebou a které novince předcházely? Proč zrovna název DIRTY OLD DOGS?

Vyšli jsme z těšínské psychedelic rockové kapely AMORFIA. Byla to doba plná jammování, experimentování, hledání se. Tohle období se datuje do roku 2013. Poté se kapela AMORFIA rozdělila na dvě kapely: GREYNBOWNES a naši bandu DIRTY OLD DOGS. V té době jsme měli kapelu jako projekt. Od roku 2016 jsme již působili v plné sestavě, což byl začátek naší koncertní éry. Nejdéle jsme vydrželi ve stejném složení čtyři roky, od roku 2016 do roku 2020 a sice: Vojtěch Pietr (bicí), Tomm Prochazka (zpěv, kytara), Tomáš Tofik Lakota (kytara) a Roman Romero Konečný (basa). Přes rok 2021, kdy jsme vydali naši desku „Let’s Burn Heaven Again“, jsme byli jen v trojici Tomm, Tofik a Romero. Jako hosty na koncerty jsme si přizvali Petra Koštura na bicí, Veroniku Hložkovou na violoncello, Marii Hroudovou na klávesy a Martina Fišera Fiedora na perkuse a zpěvy. Od nového roku 2022 jsme se stmelili do sestavy: Tomm Prochazka, Tomáš Tofik Lakota, Roman Romero Konečný, Petr Koštur, Marie Hroudová a Martin Fišer Fiedor.

První deska „Morning Wave“ byla trošku takový pokus. Celé album jsme si točili sami, bez jakýkoliv technických znalostí, možná je to trošku při poslechu znát. :D Avšak nadšení bylo tehdy velké.

Druhá deska vyšla tentýž rok, byla jí „These Odd Records“. Jde spíše kratší album, které jsme opět dělali sami. Víc temné, experimentální.

A nakonec naše aktuální třetí deska „Let’s Burn Heaven Again“, která vznikala něco přes dva roky, je plná našich důležitých těžkých změn. Nebyla to lehká cesta, ale jsme spokojeni. Spojil se náš um nahrát si to sami, s mírnou technickou pokročilostí a profesionálním přístupem - mix a master mistra Amáka z pražského studia Golden Hive.

Náš název psů vzešel z westernových názvů a country vnímání. Spojením dvou názvů písní od Johnnyho Cashe: „Dirty Old Town“ a „Dirty Old Egg Suckin Dog“.

Stylové zaměření se u vás pohybuje v intencích rockové alternativy, a jde o spojení prvků garážového rock´n ´rollu, s prvky country i gothického rocku. Dost často se píše i o vlivech jako grunge nebo stoner rock. Jak to vlastně cítíte vy samotní? Co vás v prvé řadě po zvukové stránce ovlivňuje? A byl směr DIRTY OLD DOGS od začátku daný?

Od počátku kapely byl základ směru, kterým jsme se chtěli ubírat, tedy dark country spojený s bluesem a stoner žánrem. Grungeové vlivy jsou znát už od dob AMORFIA. Grungeová syrovost se projevovala od našich prvních singlů a demo nahrávek, těsně před vydáním první desky „Morning Wave“. Dost taky lidi můj zpěv spojovali se seattleskou scénou. Takže i když to nebyl záměr, lidi nás označovali za grungeovou kapelu. Stačí si poslechnout na YT, např. neakustickou verzi „Wreckage“, „Stuck“ nebo rovněž neakustickou „Black Horse“.

Je to vývoj a stálé hledání. Jsme milovníci hudby různých žánrů. Osvobodil nás pocit, že nemusíme mít ustálený styl. Stačí když tam bude autenticita a uvěřitelnost. Prostě srdíčko. :D Potom se už správní lidé připojí. Lidé hledají celý život stále něco, stejně tak jako my se v kapele budeme stále hledat. Ale veřím, že v našem případě je hledání zároveň nalezení. Něco ve stylu cesta je cíl.

Novinka „Let´s Burn Heaven Again“ vznikala v domácím Bišop studiu, o co se vlastně jedná? Byl proces tvorby spíše rychlý a spontánní, nebo se jednalo o pozvolné tvarování výsledných skladeb během delšího časového úseku?

Trošku poupravím. Bicí nástroje se nahrávaly v Bišop studiu v Třinci. Potom veškeré nástroje včetně zpěvů v naší zkušebně/domácím studiu v Olomouci. Jak jsem zmínil, točilo se pomalu něco přes dva roky, kdy jsme se piplali s každou aranží, zvukem, zpěvem atd. Byl to opak tvorby albumu „Morning Wave“, které bylo nahráno za necelý měsíc. Je dobré procvičovat si trpělivost a tady jsme si ji procvičili dosyta. Dost písní se nepoužilo, některé se dokonce ztratili. :D Byl to celkem boj, stejně jako téma samotné desky.

Jak moc se do zvuku promítl vliv americké kytarové hudby, jaká se nachází například ve filmech Quentina Tarantina jako „Pulp Fiction“? Jste příznivci něčeho podobného? Osobně zde pozoruji v rámci stylizace díla jisté styčné body právě se soundtrackem k tomuto filmu.

Tarantino má hudební vkus, který je nám moc blízký, ale to si myslím, že většině lidí. Máme rádi western, americano atmošku, retro oldskúlovky. Stačí mrknout na „Tenkrát na západě“. Ty barvy, ten voňavý smrad, který z toho srší a hlavně skvělá hudba mistra Morriconeho. Tarantino ze všech cool filmů a soundtracků udělat skvělý výběr. On je takové síto, přes který se sypou veškerá stará filmová umění a vychází z toho libový set. Plus jsme filmovými fanatiky.

Mix a mastering probíhal v Praze v Amákově Golden Hive studiu. Jak se Ti s ním pracovalo a můžeš nějak charakterizovat tuto finální část prací? Myslíš, že právě on značnou měrou ovlivnil výsledek, který mně přijde neuvěřitelně autentický a zároveň profesionální.

Důvod, proč deska trvala tak dlouho, je i známkou toho, že jsme si dost hráli se zvuky a aranžemi. Každou drobnůstku jsme pečlivě řešili. Občas to bylo i frustrující a vyčerpávající. Ve výsledku jsme Amákovi poslali stopy už trochu smíchaný, tak aby už to znělo jako píseň. Píseň, která má tu podobu, jakou jsme chtěli aby měla. Takže producentská práce jde z naší strany. Amák poté píseň vynesl víc nahoru, hlavně v technickém směru. To je vždy lepší nechat profesionálům a lidem znalým. Taky jsme chtěli pohled jiného a zkušeného člověka, což Amák bezesporu je. Plus je velmi pracovitý, takže vše potom krásně rychle plynulo.

Skladby jako „Sleeping Town“, „One Day“ a titulní „Let´s Burn Heaven Again“ tvoří nejsilnější trojlístek úvodních vypalovaček. Jde o poměrně pozvolné, nicméně charismatické záležitosti, ze kterých prýští atmosféra desperátství na všechny strany. Můžeš přiblížit vznik a background právě těchto tří písní, které vaši novou desku táhnou a byly k nim nahrány i videa?

„Sleeping Town“ je jedna z prvních písní, která vznikla pro novou desku. Základem všeho byl bicí loop. Menší minimalistická rytmika naloopovaná spíš jako podklad pro jam. Přes PC nahraná kytara, pořád opakující se postupka, poté přidaná basa. Když byl základ rytmiky, kytary a basy hotov, jen se odebíraly pasáže, aby to vytvářelo určitou dynamiku skladby. Poté přišel zpěv a zbývající aranže a bylo na světě demo. Píseň zněla dobře, tak jsme do ní hodili živé bicí (minimalistický bicí loop tam zůstal hezky v pozadí), různá štěrchátka a přezpíval se hlavní vokál. Basový zvuk je inspirovaný kapelou BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB. Videoklip je inspirován filmem „Dracula“ s Gary Oldmanem.

„One Day“ je jedna z nejčistších skladeb desky. Vznikala sama, bez tlaku. Jako pozorovatel jsem sledoval vývoj. Mezi přechodem noci a rána jsem zkoušel jeden pedál efekt (SD Vapor Trail Delay) a do toho jen brnkal klasickou postupku e, c, d. Krásný zvuk. Text vyšel ze mě jako nic. Byla to opravdu krásná tichá noc. Ještě ten den jsem potom tuhle skladbu zahrál v Kabinetu múz. Následné aranže, atmošku a filmové cítění přišly posléze. Hektické údery jsou inspirovány písní „The Real Thing“ od FAITH NO MORE. Videoklip je inspirován poetikou filmů od Tarkovského, převážně filmem „The Sacrifice“.

„Let’s Burn Heaven Again“ je odpočinkový odkaz na staré atmosférovky. Taky kombinace gotiky z písně „Love You Like I Do“ kapely HIM a např. „Sorrow´s Child“ a „Loverman“ kapely NICK CAVE AND THE BAD SEEDS. A taky odkaz na v té době čerstvě zesnulého Ennio Morriconeho. Videoklip je inspirován Tarantinovou závěrečnou scénou z filmu „Kill Bill“. Hitchcockovy filmy samozřejmě taktéž. No a to vše zabaleno do synthwave 80´s vizuálu.

Jak bys popsal hudební či umělecký postoj vaší kapely, zkrátka to, co bylo vetknuto právě do drážek vaší poslední nahrávky? Jak moc jste s výsledkem vlastně spokojeni?

Naše poslední deska je výsledek zkušeností, jak hudebních, tak i osobních. Samozřejmě že tam cítíme i přes kladný ohlas nedostatky. Není to žadný masterpiece, ale zaznamenává určité období a to je pro nás nejdůležitější. Posuzování a hodnocení je jen pro reklamu. Jde nám o rozšíření hudby, za kterou si stojíme. Jinak je to hodnocení, očíslování a případné oceňování až na uspokojení ega úplná blbost. Ale zase bez ega se moc tvořit nedá že? :D

Možná je to právě Nick Cave a jeho kapela THE BAD SEEDS, co považuji za vám zvukově a stylově nejbližšího známého zahraničního interpreta. Jaký máte vztah k jeho tvorbě? Sledujete jej? Případně co se vám na jeho produkci líbí?

Velká inspirace, nejen hudební. Je to právě ta žánrová svoboda, od punku, rocku, jazzu, country, sladkého popu až po filmovou hudbu. Jde o velmi romantické věci, které však jsou opravdu autentické a i když bude v jeho písních milionkrát jen love you love you, tak je na tom něco poeticky nádherného. Umí se držet krásně v hranicích, nikdy to nepřejde linii patosu, i když to k tomu má blízko. Je to láska.

Máte nějaké další hudební vzory? Co vás v poslední době hudebně zaujalo?

Vzory jsme měli nejvíc v začátcích našeho hudebního vývoje. Jako dítě a dospívající jsem osobně já potřeboval hrdiny nebo chcete-li idoly, kterých bylo nutné se držet. Teď nás zaujme hodně kapel, ale už je to spíše otázka inspirace. Ale když zahrabu v hlavě, tak tam vzadu najdu třeba mé dávné vzory jako: Lisa Gerrard, Ville Valo, Peter Steele, Jack White, BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, Jim Morrison, Janis Joplin nebo Jimiho Hendrixe.

Vím, že doba je složitá, ale stejně se musím zeptat. Co chystají DIRTY OLD DOGS do budoucna? Plánujete na rok 2022 také nějaké koncerty a akce?

Myslím, že už jsme si na dobu, která nás obklopuje, zvykly. Ten tlak už je menší , než byl před rokem, dvěma například. Březen, Duben koncerty. Čekají nás i nějaké vystoupení v Polsku po velikonocích. Pár festiválků v létě. Vše se bude pomalu zaplňovat a obeznamovat na našich sociálních sítích. Ale hlavně chceme začít dělat další desku. V ideálním případě bychom ji příští rok chtěli vydat. No, ale kdo ví, jak všechno bude, kam nás co zavede. Překvapení, nečekanost. Strach se kloubí nadšením, láska s nenávistí. To je asi život. :D

16.02.2022	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz