Boomer Space

DUBEN V PEŠTI - O sobě, o chybách a tak... (rozhovor)


Po recenzi na jejich poslední desku jsem si řekl, dáme nějakou pauzu, nechám ten „DUBEN“ uzrát do listopadu a pak zaútočím. Pořád jsem tak nějak doufal, že se mi pomocí přívalu takových těch inteligentních otázek podaří zamaskovat eminentní zájem po bulvárním rozkrytí příběhové linie „Niny“. Nakonec jsem pohořel. Kytaristu Pavlína jsem drobátko podcenil, nedal se. Vytýčit, a tím pádem i omezit, prostor pro fantazii posluchače gentlemansky odmítl. Zároveň však nabídl celou řadu postřehů a zajímavostí ze zákulisí přípravy desky a fungování kapely, které mohou leccos osvětlit. Když už ne příběh samotný, tak alespoň cestu vedoucí k natočení a vydání kytarového alba, jakých není nikdy dost.


„Nina“ už je nějaký ten pátek na světě, jaké máte reakce? Standard?


Zatím, i při té všeobecně panující mizérii bez koncertů, docela dobré. Když deska v červenci vyšla, ocitla se ve výběru ceny Vinyla za měsíc červenec (doufáme, že se porota ještě pochlapí a alespoň nominaci za celý rok 2020 nám to hodí:-), pak jsme si užili legraci s CZ/SK hitparádou Rádia 1, Velká sedma, kde se píseň „Olga a ptáci“ udržela celých maximálně možných sedm týdnů a s příchodem podzimních plískanic se deska zalíbila hudebním redaktorům křesťanského rádia Proglas, což je opravdu něco mezi nebem a zemí.:-) Kluky v kapele ale potěšila i tvá recenze. Zatím nikdo to takhle do hloubky nerozebíral.:-)



Projevilo se pozitivně zapojení renomovaného vydavatele Polí5? Jak vlastně k vaší spolupráci došlo? Kolik do vás napumpoval peněz?:-) Teď vážně, v čem dnes spočívá podpora takto orientovaného vydavatele?


Dokopal nás k tomu kamarád Pišta. Už s nějakou předchozí deskou, podle mě to bylo „Štěstí“ z roku 2015, se řešilo vydání u Polí5, ale my v DvP jsme dost laxní v otázkách prezentace naší tvorby, tak jsme se za Josefem Jindrákem v Polí5 ani nezastavili. Letos bylo na všechno kvůli tomu viru víc času, a když se na jaře nehrálo a padlo každoroční slovenské tour, tak jsme se alespoň domluvili na vydání desky pod labelem. Naše spolupráce s Polí5 není primárně založená na penězích. Výrazně se nám zjednodušila výroba jak CD, tak vinylu a být v katalogu specifického vydavatele, jakým Polí5 je, znamená hlavně to, že se o kapele můžou dozvědět lidé, kteří aktivity labelu sledují.


Přiznám se, že vaši diskografii naposlouchanou nemám, co bys označil za leitmotiv vaší hudební evoluce?


Těžko se mi v těch šesti albech za dvacet let existence DvP hledá leitmotiv. Vždy se asi jednalo o pokus zachytit to, co nás v té které době naplňovalo. Podle mě snaha jít na dřeň. Ze začátku kapely v emocích, poté například ve výpovědích o sobě, o chybách a tak.


V čem se „Nina“ odlišuje od zbylých alb? Mělo jít o další krok na totožné cestě, vzhůru, nebo jinam, či dokonce nějaký zlom či průlom?


Na „Nině“ jsme k našim obvyklým ingrediencím přidali takovou nějakou hravost. Bavilo nás pohrávat si s různými tématy toho příběhu a vytvářet celou desku tak trochu postaru.


Mohl bys daný koncept více rozvést? Něco mi však říká, že spíš nemohl ... .:-)


Chtěli jsme v tom mít „literaturu“.:-)


Co bylo dříve hudba, nebo koncept? Nakolik se kvalita propojení mezi příběhovou linií a písněmi pilovala. Existovaly třeba i jiné verze, popř. rovnou písně, které nakonec šanci nedostaly? Kdo z tvůrců a hráčů musel „na oltář konceptu“ nejvíc obětovat?


Myslím, že celý nápad vyšel z jedné skladby – „Dieter potkává Ninu“, která se dávala dohromady před třemi lety na pravidelným letním „kapelním soustředění“ na chalupě rodičů našeho basáka. Nálada téhle písně nás pak už nějak vedla dál. V tom krátkým textu to je schovaný. U několika písní existovalo vícero verzí. Textu i třeba hudební formy. My se většinou snažíme nahrávat až písně, které si zahrajeme nejdřív na koncertech a to nejednou přináší i zjištění, že něco nesedí. Na „Nině“ se k tomu přidaly i změny v textech, jak postupně krystalizoval ten příběh. Pak jsme se snažili, aby ty skladby byly co možná nejkratší. Spíš než vyhazovalo, se tak stříhalo nadbytečné. „Na oltář konceptu“ padly housle. Ale myslím, že to Péťovi, kterej na ně hraje, nevadilo. Alespoň nemusel po letech cvičit a oprašovat smyčec. Nahráli jsme sice jednu linku houslí ve skladbě „Zavřel zas oči“, ale nezapadalo to, takže střih. Na piano a klávesy hraje stejně radši :-) Nakonec se nikam nepoužila ani pro nás dosud typická akustická kytara.



Jde o vaše první koncepční album? Bylo to tak, že přišel Broňa se story a řekl: „Natočíme koncepční album!“? Jak jste reagovali na nápad s koncepčním albem a jeho (retro)ideu?


Textově byly vlastně koncepční už předchozí dvě desky „Anna“ a „Štěstí“. Broňa se často v textech snaží držet nějakého tématu. Teď jsme se ale navíc pokusili i o propojení v hudební rovině. Ber to s rezervou, nikdo z nás není hudební skladatel. No, a že to tentokrát bude právě tenhle příběh, vzniklo v rámci toho, jak si s Broňou vzájemně posíláme mailem „nástřely“ nápadů. Jak už jsem říkal, nabalilo se to na ten první text o Nině a Dietrovi. V kapele se ale jinak všechno řeší společně. Je to už pár let, tak si přesně nevzpomenu, ale určitě byli všichni nadšení.:-)


Hudba na novince působí spontánně, přesto je doslova narvaná důležitými detaily, které musely být určitě vyjasňovány a komunikovány? Jak probíhala tvorba, distančně? Došlo i k nějakým sporům?


To jsem rád, že to jako spontánní vnímáš. Většinou to je tak, že na začátku každé písně je nějaký prvotní nápad někoho z nás a ten by neměl být vycucaný z prstu nebo „vysezený“. Nápad pak musí oslovit zbytek kapely, jinak se na něm dál nedělá. Když se něco uchytí, tak se snažíme tomu dát nějakou fazonu. Sloka, refrén, nálada. Poslední roky děláme občasná víkendová soustředění, kde to, co dáme dohromady, nahrajeme a pomocí „demonahrávek“ se to piluje. Při přípravě „Niny“ jsme si ještě navíc, jak říkáš distančně, v počítači dali dohromady téměř finální verzi toho, co se nahraje, takže jsme měli celkem přesnou představu, jak bude deska vypadat. Sporů bylo dost. Diskuse v kapele bývají nejenom plodné ale i bouřlivé. Asi nejvíc ohledně zařazení písně „Olga a ptáci“.


Jak se na faktu, že na albu nic nechybí ani nepřebývá, podepsala pětiletá pauza? Týkala se i koncertní činnosti?


Pauza v koncertování nebyla. Desku ale nahráváme, až když se nám zdá, že to má cenu. V podstatě pokaždé když dáme dohromady aspoň třicet minut nové muziky.:-) No je to asi tak, že se snažíme v nějakých intervalech nahrávky vytvářet, protože kapela, která nenahrává, skončila. Na druhou stranu nás vůbec nic netlačí něco vydat. Když se nám zdá, že už máme pár věcí, které stojí za zachycení, jdeme do studia.


Jak jste spokojení s prací Golden Hive studia a přístupem Amáka? Dolaďovaly se nějaké věci ještě při nahrávání? Kolikrát se nahrávalo třeba výborné kytarové sólo v písni „Okres je zasněžený“.


Amák je skvělej. Má obrovský zkušenosti a s ničím se moc nepárá, zároveň tě ale neztrémuje. A díky epidemii na nás měl asi nečekaně víc času, což byla velká výhoda při finálním míchání. Navíc má spoustu kontaktů, díky kterým jsme stihli i lisování vinylu před naplánovaným křtem.:-) Ale i jeho kolega Ondra s jeho nenápadným postrkováním k opakovanému nahrávání dalších a dalších verzí byl super. My se i dřív snažili nahrávat co nejvíc „live“, ale vždycky došlo na spoustu dohrávek. U Amáka tyhle dohrávky tak nějak samy od sebe:-) odpadly. Při nahrávání samotném se toho už moc nedolaďovalo. Jak už jsem říkal, spíš se stříhalo a vyhazovalo. Minimální opravy, únosné chyby nechat. Všechno až na zpěvy je v podstatě na živo a na jeden zátah, včetně toho sóla v „Okresu“. Bylo to tak, že se nahrála celá píseň a pokud to nebylo ono na poprvé, tak se to zopakovalo. Lepší verze je na desce.


Řešíte nějak programově zvuk, třeba ve smyslu nové album bude tvrdší/měkčí? Jak měla tedy znít „Nina“, jak zněla studiová „objednávka“?


Objednávka byla na „špinavější“ zvuk. Zvuk řešíme, ale spíš postupně než nějak programově. Začínali jsme s víceméně akustickým obsazením a bez bicích. No ale dvacet let tě nebaví hrát pořád v těch samých aranžích. Nejsme AC/DC.:-) Tentokrát jsem třeba i spokojenej s tím, jak se podařilo vzájemně skloubit obě kytary a basu.



Jakou náladu má „Nina“ vůbec vyvolat v intervalu nostalgie – mrazení, resp. na ose nostalgie – melancholie – mrazení? Napadá tě jiný interval?


Já bych asi použil celou tu tvoji osu „nostalgie – melancholie – mrazení“. Nebo možná nostalgie s mrazením. Není všechno takové, jako se zdá.


„Nina“, tuším jako vaše první řadovka, vyšla i ve vinylovém formátu. Řešili jste uvedený formát komplexněji, tj. i stran jiných zvukových parametrů? Jaký máš(te) vztah k tomuto typu hudebního nosiče?


Když jsme se rozhodli tuhle desku udělat, tak poměrně záhy jsme dospěli k tomu, že formát vinylu se k tomu příběhu hodí. Při vytváření, míchání a masteringu nahrávky jsme už s tímhle formátem počítali jako s hlavním, byť vyšlo i CD. Takže jsme vzpomínali, co měly naše oblíbené desky. Domýšlely se detaily typu zrcadlení intra na obou stranách desky a „odskočený“ závěr, ale i samotné rozdělení na jednotlivé strany desky, což nebylo vzhledem k nutnosti zachování linie příběhu snadné. Na vinylech jsme všichni v kapele vyrostli a třeba já si chtěl splnit svůj pubertální sen natočit elpíčko. Škoda jen, že už na tom nejsme vizuálně tak, aby bylo možné k desce přidat i plakát kapely.:-)


Plánujete nějaké CD či vinylové reedice svých starších desek?


CD reedice asi ne. Vinyly by se mi líbily, ale už teď mám plnou garáž.:-)


Mohl by si říct něco k Vašim hudebním kořenům, popř. vlivům, které se ve vaší muzice přímo, nebo nepřímo promítají?


S kořenama to je těžký, je nás šest, to už je hromada kapel a desek. Hodně z nás to mělo tak, že srdcem jsme tíhli k ostrý muzice (např. na elektrickou kytaru jsme se učili podle raných desek METALLICY) a k tomu nám rodiče doma vyhrávali desky Wabiho Daňka, Johnnyho Cashe, Neila Younga :-) Broňa by ti jmenoval asi hlavně JOY DIVISION.


Jak stabilní je vlastně vaše sestava? Prošli jste v poslední době, tj. mezi dvěma posledními deskami personálními změnami? Koho řadíš ke tvrdému jádru?


Sestava je stabilní. Stabilnější už má asi jenom U2.:-) Kdysi v roce 2004 odešel před nahráváním třetí desky původní kytarista Roman, přezdívaný Buddha, se kterým jsme ještě s basákem Bobem hráli v jedné předchozí kapele, a pak v roce 2011 proběhla změna na postu bubeníka, když místo našeho zapomětlivého Stefana přišel kapelní otloukánek Kája. Pokaždé ale zasáhly spíš rodinné důvody. Asi budu patetickej, ale tvrdým jádrem kapely je podle mě kamarádství. Někteří se známe už od dětství. No a od desky „Štěstí“ se k nám přidává u některých písní Mižu, která nám, jak ona tvrdí, to štěstí i přinesla, protože prý od té doby, co je v kapele, do který ji vzít nechceme, tak se nám daří.



Jak dlouho už spolu komunikují Vaše dva kytarové pilíře? Cítíš, že mezi nimi stále prohlubuje chemie?

S Hajčusem se znám z gymplu, pokud nepočítám to, že jsme proti sobě nastupovali v žákovským fotbalu :-) Hrával v kapele s mým bráchou a Bobem. Takže mraky let. Jsme na sebe zvyklý a možná, kdybychom víc cvičili, tak to i někam dotáhneme.:-) I když Hajčus asi ani cvičit nemusí, má to prostě „v ruce“.


Co na koncertech, snažíte se o studiovou doslovnost při live zvuku, nebo se odvážete, např. v kytarových vazbách, plochách, apod.? V jakých skladbách k tomu „Nina“ dává nejvíc prostoru?


Jako skoro všechno, tak i „Ninu“ hrajeme stejně, jako je na desce. Samozřejmě s větší mírou „chybovosti“, ale zase s větším randálem. V těch hlukových plochách je asi největší rozdíl. „Okres“ na živo bývá docela jízda. To závěrečné provalení zadržovaných emocí gradující v Hajčusově sóle máme rádi. Uspat a zabít, jak o nás kdysi někdo napsal.:-)


Stihli jste alespoň nějakou koncertní podporu? Budete hrát „Ninu“ celou?


16. září jsme stihli křest alba v Kaštanu na Břevnově, kde jsme „Ninu“ myslím celou a v kuse hráli. To byl asi poslední povolený koncert uvnitř. A 18. září ještě koncert ke dvaceti letům kapely v našich původně domovských Litoměřicích, což pro změnu byl jeden z posledních povolených koncertů open air. Pak už se vše jen přesouvalo a nakonec zrušilo. Až se koncertování obnoví, tak se na „Ninu“ určitě ještě dostane. Zatím stejně nic čerstvějšího nemáme.:-)


Jaké jsou post-covid plány? Doufám, že nekončíte a že se ke mně v tomto směru donesly jen fake news …?


DvP nekončí. Zkusmo jsme už nahodili pár nápadů na příští desku. I když zkoušet, když víš, že si v nejbližším půlroce nezahraješ, nás moc nebaví. Jak se říká, ten, kdo cvičí, nástroj ničí :-)


Zapomněl jsem na něco?


Určitě ne. Díky!


21.11.2020Diskuse (0)Pekárek
hackl@volny.cz