Stoner-rocková škatulka, jejíž největší baštou jsou dvě země - Švédsko a Spojené státy americké, už třetí dekádu po sobě vyvrhuje do světa nejrůznější zajímavosti a pozoruhodné kapely hlásící se k odkazu halucinogenních tripů a k rockovým tradicím z let šedesátých a sedmdesátých. Předně bych zde rád přiznal, že švédské WITCHCRAFT, kteří se právě teď přihlásili se svou pátou deskou „Nucleus“, mezi tyto pozoruhodnosti vůbec nepočítám. Považuji je totiž za kapelu, která si zkrátka se sebou neví moc rady a úmyslně si to dělá moc složité (nebo neví Více

Na čem vlastně v dnešním hudebním a dosti přeprodukovaném světě závisí skladatelova genialita a jaké vlastnosti rozhodují o neobyčejnosti díla? Je to snad vrstevnatost nebo dokonce nástrojová bohatost skladeb? Jejich forma, ať už je tedy jakákoliv? Neotřelý přístup a myšlenka v textech dosud neslyšená? Emoce, atmosféra nebo snad stylově bezbariérový přístup? Těžko říct, na tyhle otázky není tak lehké odpovědět a to si o sobě můžu myslet, že prvky vedoucí k trvanlivosti a později i legendárnosti nějakého metalovéh Více

Nová nahrávka od německých veteránů EXUMER je příkladným vzorkem nářezového metalu osmdesátých let a zdůvodněním, proč všichni ti, kteří nikdy nepodlehli kouzlu thrash metalu v jeho otevřenějších a širších souvislostech, mají tento styl navždy spojen s monotónním mlácením hlavou, s metalovou formou bez špetky nadhledu a bez nějaké více obohacující hudebnosti. Kapela, která vešla ve známost v polovině osmdesátých let albem „Possessed By Fire“, vrhá na pulty po čtvrtstoletí spánku už svou druhou návratovou desku, která je v rámc Více

Z rozkolu v sestavě norských krkavců IMMORTAL se tedy první otřepal Abbath, který právě v těchto dnech vrhá na pulty svou velmi zdařilou debutovou placku. Tvrdím velmi zdařilou právě proto, že ačkoliv stojím svým posluchačským cítěním spíše vně oné blackmetalové škatulky, musím zde bez rozmyslu potvrdil, že jeho materiál má v sobě (v rovině pozitivní energie) přesah, který bude velmi brzy akceptován v širokém záběru odběratelů jakékoliv metalové hudby, nikoliv jen té blackmetalové. O norském hudebníkovi už se toho před lety napsalo mno Více

Patnácté album kalifornských thrashových veteránů MEGADETH patří k nejsledovanějším událostem na metalové scéně současnosti. Není divu, vždyť kapela svými posledními alby mnoho lidí zrovna nenadchla a jméno Davea Mustainea stále budí patřičný rozruch. Tudíž je každá novinka z tábora nespokojeného zrzouna vždy podrobena rozličným proudům názorů. A album „Dystopia“ rozhodně bude patřit k momentům, jenž dokáží značně hnout emocemi, zvlášť když před rokem do sestavy nastoupili hned dva nováčci: kytarista Kiko Loureiro z řad brazilský Více

Je vlastně těžké psát cokoliv o téhle definitivní řadovce. Poslouchám jí skoro celý měsíc, už od dne vydání, a stejně na ní každou chvíli objevím něco nového. David Bowie byl naprosto výjimečným umělcem, jedním z těch, co si vždy mohli dovolit tvořit bez kompromisů a přesně podle toho, co vlastně cítili. Nešlo však jen o songy, ale o mnoho dalších věcí, silnou estetickou složku, náladu daného díla a myšlenku do něho vloženou. Nikdy nebyl svázán jednou formou, procházel žánry a posouval hranice jakoby nic. Styly pod vlivem jeho starších alb se různ Více

Letos se po delší nucené odmlce vracejí na scénu BARONESS. Kapela ze Savannah v Georgii, která se před lety zapsala mnohým do paměti, případně řadě lidí vyloženě učarovala a to díky svému neortodoxnímu pojetí sludge/ stoner rocku/metalu, tak i svými pestrobarevnými obaly připomínajícími kresby Alfonse Muchy a rovněž také konceptuálními názvy alb vztahujícími se vždy k nějaké barvě. Dnes už předposlední dvojalbová sbírka „Yellow And Green“ z roku 2012 může být pokládána za dosavadní vrchol jejich hudebního snažení, ať už kvalitativní nebo komerční, protože ka Více

Švédové GRAVE jsou vlastně spolu s UNLEASHED jedinou old-schoolovou deathmetalovou kapelou ze severu Evropy, která na scéně přežila do dnešních dnů a to bez výraznějšího úpadku potřebné kvality, a ještě k tomu ze zanícení do svého směru neuhnuli ani o píď. Pravda, i jim se nevyhnula jistá krizová období, kdy se spíše hledali nebo dokonce uložili své hudební počínání úplně k ledu (druhá polovina devadesátých let a přelom milénia byl pro mnohé kapely z jejich generace hodně složitým úsekem), ale to nic nemění na faktu, že se z nejhoršího dokázali otřepat a ve Více

Když se kalifornským thrashovým matadorům podařilo přežít svá nejtěžší léta, poznamenaná především dlouhou pauzou, v průběhu které se zpěvák Chuck Billy zotavoval z náročné léčby zhoubného nádorového onemocnění, záhy stanuli na prahu svého dalšího velmi úspěšného období. Svou připravenost nejprve otestovali sérií turné, na kterých si vzájemně sami sebe prověřili a rovněž odzkoušeli, zdali na to celé ještě stále mají. Kapele dost pomohl i návrat dvou ztracených synů Alexe Skolnicka a Grega Christiana, čímž demonstrovala semknutost a odhodlání započít další sv Více

Kdo roky zná můj hudební vkus, ten tuší, že jsem nikdy neměl důvod této známé finské metalové partě přicházet na chuť a opěvovat jí. S novou deskou se však věci alespoň trochu posouvají, protože tuhle novinku počítám k těm jejich několika deskám, které se mi vlastně vcelku líbí. Aniž by kapela nějak zásadně obracela stylovým kormidlem, rázem působí jaksi svěžeji a uhlazeněji. Mám pocit, že CHILDREN OF BODOM po nějakých osmnácti letech na scéně nemohli přijít s lepší, souhrnně působící a dospělou nahrávkou, která by jejich tvorbu charakterizovala v tom nejt Více