Last Hardrock Outsider

HOUSE OF LORDS - Saint Of The Lost Souls

Američtí melodici HOUSE OF LORDS jsou dle mnohých spjati zejména s vzestupem načechrané hair-metalové hudby druhé poloviny osmdesátých let, která tehdy s pověstnou samozřejmostí ovládala zaoceánské rockové žebříčky. Když už tehdy zkušený klávesák Gregg Giuffria soubor v roce 1987 zakládal, měl na svém kontě již několik zdařilých alb s bandem, který nesl název podle jeho příjmení, tedy GIUFFRIA. V roce 1988, díky aktivitě Genea Simmonse a vydavatelství RCA, vystřelila do éteru bezejmenná debutová deska jeho nové kapely HOUSE OF LORDS, jenž brzy proslula muzikantským umem, nonšalancí a uvolněností a to vše se v jejich případě snoubilo se schopností skládat nadpozemské songy s aurou žádaného bombastu, vedené navíc pod závojem křesťanské víry a příběhů o hrdinství. Přes dřívější Giuffriovi muzikantské zkušenosti se brzy stal hlavní persónou čtveřice frontman James Christian, jenž ovládal krom svého nakřáplého a školeného hlasu také hru na kytaru, a později k tomu ještě přidal baskytaru a klávesy. Kariéra tehdy nadějné formace, jejíž debut vystoupal v roce 1988 na 78.místo žebříčku Bilboard200, pokračovala a na počátku devadesátých let se HOUSE OF LORDS podařilo nahrát ještě další dvě desky, byť obě úspěšnosti ani statusu debutu nedosáhly a soubor se záhy na deset let rozpadl. Díky dnes klasické vydavatelské stáji pro všechny uvadající hvězdy osmdesátých let (Frontiers Records) již přes deset let můžou HOUSE OF LORDS nahrávat a šířit své řadovky a to také činní. Pod vedením právě lídra Jamese Christiana, a dnes už s dlouholetou absencí Gregga Giuffrii, patří mezi nejpilnější včelky a aktuální album „Saint Of the Lost Souls“ je v jejich nové etapě už šestým materiálem.


 

 

Přiznávám sice, že jejich dráhu nějak detailně nesleduji, ale o to více jsem byl při poslechu nové desky příjemně překvapen. Album totiž obsahuje kvalitní porci středněproudého rocku a nepůsobí v žádném případě jako nezáživná blbost pro starší a pokročilé, jakkoliv si udržuje charakter hudby hrané hrdiny vlasovité generace tvořící v osmdesátých letech komerční proud metalové scény. Samozřejmě že nejde o nějakou divočinu, s tím se ani nepočítalo, ale jejich skladby mají v sobě stále potřebné nápady, jsou melodické a zvukově výtečně ošetřené, jejich poslech zkrátka příznivce podobné hudby musí bavit. V jejich případě nemůže být totiž řeč o nějaké unavenosti nebo vyčichlosti, neb z novinky slyším odevzdání se věci ve prospěch stadiónové Hard´N ´Heavy, která má už na první poslech pro fanoušky osmdesátkové scény dosti poutavý charakter, což deska dokazuje už od vpádu své úvodní hymny „Harlequin“. Tento strhující otvírák je uveden gargantuovským zvukem kláves, zásadním to znamením hudby HOUSE OF LORDS, aby se song brzy z vláčného úvodu rozjel ve velkolepém stylu a představil výtečné zpěvy, bravurní kytaru, celkovou skladatelskou vitalitu generující nápady i drive. Druhá „Ocean Divide“ už je poněkud šablonovitější, byť i ona vlastní hitový potenciál a rovněž patří k ozdobám současné AOR produkce, jakkoliv je tento styl pro mnohé nehodný detailního studia a přežitý.

 

 

Skladbu „Hit The Wall“ je možné chápat jako song s největšími komerčními ambicemi, ale přes její úhlednost a líbivý ráz je třeba uznat, že jde opět o povedenou záležitost. Takhle by se dalo pokračovat skladbu po skladbě, ale to zde dělat nebudu a spíše zmíním, že se v mnoha položkách čtveřice doslova a do písmene dotkne nebes. I když v závěru kapela poněkud poleví, pořád si myslím, že jde o velmi slušné album někdejších komet amerického melodického metalu, které proslula nezanedbatelná pozice kláves v jejich zvuku, a to aniž by vzaly kytarám jejich prostor. HOUSE OF LORDS touhle tajemnou deskou opět vysílají, že jsou stále při síle a jejich nové skladby se určitě dají směle přiřadit ke klasikám. Tohle potvrzují další hitůvky viz.zdejší balada „The Sun Will Never Set Again“, ale i ráznější vypalovačky jako jsou snad tři nejlepší položky „New Day Breakin´“, „Concussion“ , „Reign Of Fire“ a nebo téměř powermetalový titulní kvapík. James Christian už je přes deset let doprovázen sestavou, kterou tvoří bubeník B.J.Zampa, kytarista Jimi Bell, ale od loňského roku i baskytarista Chris Tristram. Z mého pohledu velmi zdařilá kolekce vznosného Adult Oriented Rocku, přesně taková, jakých za rok 2017 opravdu moc nevyjde.


23.03.2017Diskuse (14)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
25.03.2017 14:04

A ten Christian je příbuznej Fletchera Christiana z Bounty? Koncert je síla a vokály jsou nebeské:-)

 

Bluejamie65
25.03.2017 13:38

Nelson jsou králové, americká dynastie, top ten ve třech generacích a ve třech žánrech.

 

spajk
25.03.2017 12:41

A další plus těchto debat, jsou doporučení kapel a desek, které člověk ve své hudební pouti minul. Protože to nejde, znát a slyšet vše, speciálně u kapel mimo hlavní proud. Třeba ted Arc Angel resp Cannata. To jméno pro mě není neznámé, vím o něm, ale nikdy jsem ho neslyšel, natož nekoupil desku. U AOR to mám hodně kus od kusu, něco se mi líbí, něco už je mimo a to třeba i u kapely v rámci diskografie. Hlavně AOR kapel bylo obrovské množství, to jsou kvanta desek hlavně z 80. let. A to jsme se ještě nedotkli podžánrů jako Westcoast nebo White Rocku resp. kapel opěvujících Krista. Nelson nejsou pro každého viz Stray, ale to nic nemění na tom, že první deska je majstrštyk. Svého času to bylo nejpůjčovanější CD v půjčovně u Ing. Hampela za Kotvou, takže i u nás by to mělo znát dost lidí. Já si tam chodil kupovat vyřazené desky po stokoruně. Takto jsem levněji sehnal pár kousků včetně třeba Mane Attraction.

 

Down
25.03.2017 11:35

Nelson ...první deska je výborná, pak jsem je nějak přestal sledovat. Za ně jsem si to od kámošů celkem schytal, prý jsem moc vyměknul. Pro milovníky AOR bych rád upozornil na kapelu "ARC ANGEL" v níž má hlavní slovo jistý Jeff Cannata. Solí fošny jak na běžícím pásu ...od roku 1983 vydali už tři (Ovšem co deska to pecka)! ...House Of Lords jako vždy výborní. Za jedinou "slabší" desku od nich bych možná vybral The Power and the Myth, ale to jen proto, že jedna prostě nejslabší být musí :)

 

Stray
25.03.2017 00:24

Devízu výsledků těchto stránek vidím jednoznačně v tom, že se sem stahují a diskutují Hard´N´Heavy fajnšmekří, tohle mě baví, protože to jinde v podobné míře není, dám příklad: jinde se řeší novej CITRON, LIMETAL a ALKEHOL, a tady se pastují luxusní videa koncertu HOUSE OF LORDS z roku 1991 a rozebírají se detaily, skvělé! P.S.: NELSON jsem se vždycky smál, možná neoprávněně (ve vztahu k muzikantským kvalitám), ale tak nějak mě ty blonďatý bráchové přišli děsně uhlazený.

 

Imothep
24.03.2017 22:58

spajk: ok, rozhovory si projedu prubezne, diky za vsechy posty. Koncert je masnej jak hovado, velka porce muzikantstvi. Aldrich skvelej ale nekde trochu moc uz prehrava, tak to holt tehdy chodilo. Principal se myslim neflaka, ty ctvery klavesy tam rozhodne nema na paradu a krom toho vidim i headset, takze aktivne zpival i vokaly. Trochu me u refrenu napadaly myslenky, jestli neco nepousti z playbacku, je to proste az moc dokonaly :o)

 

spajk
24.03.2017 19:16

Tak to je masnej koncert. Ken Mary má snad čtyři ruce, intro do Sahary naživo nemá chybu, Chuck Wright si tam jen tak slapuje na basu, Aldrich ač mi nikdy k srdci nepřirostl svým kočovným způsobem hraní v x kapelách, beru ho na milost - nahrál celou Saharu :-) mojí nejoblíbenější HOL desku , Christian naživo velice přesvědčivý. Nejvíc se flákal principál Giuffria. Neskutečně našlápnutí hudebníci! Pokud se divíte, že jsou v publiku samý kundičky, vězte že dělali support Nelson. To teda musel být koncert. After the Rain je další moje velmi oblíbená deska. Vlastně jediná od Nelson. Zbytek tvorby nemusím. Mít stroj času, hned si namáčknu 23. březen 1991 a jdu do první řady, at mě holky třeba umačkají kozama. A pak že tahle muzika vyčpěla a neměla co říct......? Ten samý rok po prázdninách vyšlo Black Album a Iluze. Takřka současně. Jeden z nejsilnějších roků rokenrolu.

 

spajk
24.03.2017 18:05

Ještě odkaz na 40 minutový koncert. Opět s Dougem. Ale že jim to hrálo? https://www.youtube.com/watch?v=g8ZQFCatMtw

 

spajk
24.03.2017 17:49

Mrkni na tyto články, kde se hovoří o 90% všech kytarových partů: https://mikeladano.com/tag/doug-aldrich/_________http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Doug-Aldrich-Kytarovi-velikani~21~zari~2011/________https://www.guitarinteractivemagazine.com/news/2013/04/doug-aldrich-masterclass/. Zajímavé je i toto video s kapelou, Dougem a Simmonsem____https://www.youtube.com/watch?v=NfAoAHaMNfM

 

Imothep
24.03.2017 12:52

spajk: D. Aldrich v bookletu k Sahara uveden je, ale jen jako "additional guitars". Vzali ho na nahravani jako "hired gun", ke HOL se nepripojil, protoze mel zavazky vuci jine kapela. Kolik tam toho skutecne nahral je diskutabilni, motalo se tam vic ruznych kytaristu.