U kanadských vizionářů se momentální forma pohybuje někde mezi velmi dobrou a doslova životní, zdá se, že se jim od nástupu Daniela Mongraina na uvolněný post kytaristy všechno daří. Zacelit jím místo, zvlášť po tak osobitém muzikantovi jakým byl vždy Piggy (Denis D´Amour), bylo zpočátku velmi riskantní. Vždyť kdo by čekal, že si s nelehkým úkolem vyrovnat se jednomu z nejosobitějších strunotepců metalové scény poradí prakticky úplně neznámý hudebník? Jenže všechno si sedlo doslova na výbornou a Chewy (přízvisko jaké Daniel po svém nástupu do VOIVOD Více

Kanadští ANVIL patří bezesporu mezi průkopníky heavymetalové hudby na Severoamerickém kontinentě. Na počátku osmdesátých platili za jednotku, jež se snažila navázat na dění NWOBHM na Britských ostrovech a jejich druhé album „Metal On Metal“ z roku 1982 zaznamenalo v žánrových kruzích vcelku nezanedbatelný ohlas, nicméně v průběhu osmdesátých let, když se začala metalová hudba stávat rozvětvenějším teritoriem, tak nějak zapadli a vítr z plachet jim zkrátka vyfoukli ambicióznější, dravější, v mnohých případech i lepší a talentovanější formace. Zajímavostí zůstává, Více

Jako hudební příznivec, který se dosud tvorbou holandských TEXTURES nezabýval, můžu bez problému říct, že je velmi občasný poslech jejich metalové moderny občerstvující. Na druhou stranu budu chápat, že jedinec do jejich produkce více zasvěcený, mne může okamžitě umlátit argumenty zmlsance plného rozhledu, tedy jak je jejich novinka rutinní, nepřekvapivá a že prakticky mnohé neřeší. Vlastně je mi to úplně jedno, protože TEXTURES si budou nadále žít svůj život, ať už je někdo bude chválit nebo zatracovat, i já vím, že pro mne nikdy nebudou v centru zájmu. Jen mě Více

Holky z GIRLSCHOOL patřily na počátku osmdesátých let k základním formacím, tvořícím tou dobou na Ostrovech hnutí NWOBHM a jejich první dvě alba „Demolition“ (1980) a „Hit And Run“ (1981) mají stále v souvislosti s tímto děním kultovní status, o čemž svědčí i fakt, že třicetileté výročí vydání druhého jmenovaného alba v roce 2011 oslavily sbírkou přepracovaných verzí starých klasik s nutným dovětkem „Revisited“. Kapelu GIRLSCHOOL už od těch dávných dob pojily velmi přátelské vztahy s kámoši z MOTÖRHEAD a nejednou se tehdy stalo, že jejich hudební aktiv Více

Když jsem pátral po informacích o hudebníkovi, prezentujícím svou tvorbu už devět let pod jménem TY SEGALL, dočetl jsem se, že jde o multi-instrumentalistu zodpovědného za všechny nástroje na jeho nahrávkách. Nelekejte se, těch používaných nástrojů v jeho tvorbě není zas až tak moc. Přestože zmíněný muzikant ovládá rytmiku, kytary a různé efekty a mašinky, určitě neplatí za virtuóza, upřednostňuje totiž punkový charakter tvorby, poměrně vynalézavé a ve sféře rockovém alternativy i uznávané tvorby. Po poslechu jeho osmého řadového alba „Emotional Mugger“ mám Více

Svou neuvěřitelně dlouhou kariéru letos zakončují praotcové zakladatelé heavy metalu BLACK SABBATH a to prostřednictvím zcela posledního světového turné, které rovněž doprovází jejich definitivně poslední nahrávka „The End“. Nejde však o regulérní řadovku, nýbrž o materiál, který se skládá ze čtyř dosud nezveřejněných skladeb, pořízených v době nahrávacích frekvencí tři roky starého comebackového alba „13“ a pak také z dalších čtyř skladeb v živém provedení. Předně je třeba říct, že nové songy nikterak nevybočují z toho, co kapela předvedla na „13“. J Více

Mladým finským thrasherům vychází právě třetí řadovka, dle očekávání tak nějak znormalizovaně thrashová, bude jim tedy náležet hodnocení, jaké zde obvykle mívám u kapel, které povyšují svou příslušnost k nějakému po mnoho dekád zavedenému subžánru nad osobní originalitou. U starých metalových pák mě vlastně ona příslušnost vlastním kořenům nevadí, protože mnozí tito hudebníci svůj žánr zakládali a svou ranou tvorbou definovali, posléze si nakrátko zaexperimetovali, aby se po letech vrátili zpět a častokrát stejně silní jako dříve. U omladiny však touhu p Více

Přiznám se otevřeně, že mi dravý, hutný a velmi groovy pojmutý hard rock od LYNCH MOB vyhovuje podstatně více než současná nikam se nevyvíjející poloha DOKKEN. Kytarová hra George Lynche a jeho bezprostřední skladatelské pojetí je mi mnohem bližší než soustavné opakování sladkobolného, vývojově nenáročného melodického metalu od jeho bývalého kumpána a dnes už asi věčného rivala Dona Dokkena. Když v současnosti u LYNCH MOB opět působí zpěvák Oni Logan, jenž před pětadvaceti lety nazpíval naprosto senzační debut této skvadry, album „Wicked Something“ z roku Více

Nevím to jistě, ale odhaduji to zhruba na dekádu, co pražští THE PROSTITUTES na naší scéně působí. Pokud nebudeme počítat právě recenzovanou novinku „Zum Passer“, tak za tu dobu nahráli tři zdařilé nahrávky, které především poodhalily, že se kapela chce posouvat a že jí omezený chlívek post-punkové hudby nebude navěky stačit. Jestliže debutová deska vycházela právě ze stylu, jakým se kdysi proslavili především britští JOY DIVISION, dvojka „Hometown Zombies“ už působila svobodomyslnějším a více eklektickým dojmem. Ostatně vlivy britských kytarovek, ale i Více

Je opravdu velmi dobře, že si prostřednictvím svým posledních desek tito romanticky znějící Norové upevnili směr, který jde jednoznačně naproti košatému pojetí skladeb a výrazných melodií. S vystupováním obou jejich pěvců, jmenovitě muzikantů skrývajících se po pseudonymy ICS Vortex a Vintersorg, jejich současná tvorba prakticky stojí a padá. Když se navíc ona bohatost týká i instrumentální složky, která posiluje velmi chytlavý a poměrně lehce poslouchatelný ráz nového materiálu, nikoliv aby necitlivě navyšovala jeho strukturální Více