KORN - The Path Of Totality

80%

Prostřednictvím své další nahrávky KORN potvrdili, že se stali už dávno muzikanty, kteří se pouští do nových projektů zcela dle svých aktuálních uměleckých pohnutí a nepotřebují bezmyšlenkovitě jet podle nějaké předem dané šablony a do nekonečna naplňovat očekávání svých fanoušků. I to z nich udělalo neobyčejnou, nadžánrovou kapelu, která bude schopná na scéně působit dlouhověce a svou tvorbou dokáže překlenout hned několik generací potenciálních posluchačů. Poměrně neočekávaný krok přišel jen pouhý rok od minulého alba, prostřednictvím kterého se KORN naopak vraceli spolu s Rossem Robinsonem ke svým někdejším kořenům, ale nevzbudili tím zas až tolik ohlasů. V roce 2011 tak spojili svou nově vznikající tvorbu s mnoha dubstepovými dj´s a producenty rekrutujícími se ze sféry elektronické hudby. Tento manévr vedl k desce nemající v jejich portfoliu dosud obdoby. A právě proto vlastní „The Path Of Totality“ čestné místo v žebříčcích toho nejlepšího, co v daném roce vyšlo, neboť šlo o nahrávku na poměry podobně zavedené kapely dosti odvážnou, evolučně přínosnou a rozhodně ne dělanou jen z důvodu samoúčelného šokování, právě naopak, spojení dvou světů zde naprosto zafungovalo a nahrávka působila v rámci celé diskografie velmi osvěžujícím dojmem.

Ten nápad se zrodil v hlavě Jonathana Davise už někdy koncem roku 2010 a svou myšlenku postupem doby prosadil i u dalších svých spoluhráčů. Reginald „Fieldy“ Arvizu i James „Munky“ Shaffer se pro věc rovněž nadchli a s důvěrou svému frontmanovi přenechali veškeré režisérské práce a činnosti vedoucí k spojování pro tentokrát na uzdě držených korňáckých partů se zvuky odjinud. Album přes svou odlišnost vlastně vcelku souzní s tím, co KORN představovali v minulosti a v žádném případě nepopírá jejich dosavadní cestu. Rozhodně nejde o nějakou černou ovci diskografie, na kterou by chtělo mnoho fanoušků zapomenout, což potvrzuje mou tezi o pečlivé přípravě, poctivosti a nepopiratelné uvěřitelnosti tohoto kroku. Od začátku bylo totiž jasné, že půjde o ojedinělé dílo, které nadobro nezmění nu-metalový styl KORN, ale jen ukáže možnosti vývoje.

Skladby byly už od svých základů dělány s tím, že půjde o další album KORN, které bude zkrátka odlišné od všech předchozích a sice právě díky využití zvuků ze světa taneční a elektronické scény – k radosti mnohých došlo k naprosto neočekávanému prolnutí a výsledek vyzníval velmi dobře. Na albu okouzluje už třeba dokonalé souznění bicích Raye Luziera s umělými rytmy, s tou hutnou změtí nejrůznější prskavých šlehanců, úderů a ševelícího klokotání.

První singl „Get Up“ byl vypuštěn již se značným předstihem v létě roku 2011 a druhý „Narcisistic Cannibal“ posléze v říjnu, tedy zhruba měsíc před vydáním alba. V případě obou se producentského úkolu zhostil vedle Jonathana Davise v té době hodně populární Skrillex, zřejmě nejvýznačnější z vnějších účastníků celého projektu. Obě skladby se vyznačovaly výsostně moderním zvukovým kabátkem, dynamikou, ale rovněž i chytlavostí, nebylo tedy důvodu se jakkoliv ze slyšitelné změny soundu znepokojovat. Šlo o naprosté hymny, které se už v době vydání staly doslova ozdobou koncertního setu KORN. Právě Skrillex byl zastoupen na albu ze všech Dj´s nejčastěji, konkrétně třikrát – kromě již zmíněných dvou položek mu patřil ještě fantastický otvírák „Chaos Lives In Everything“, ponurá rozložitá vypalovačka, díky jejímuž refrénu došlo k potřebnému natěšení se na věci následné. Opracováním dalších tří položek přispěl ještě jakýsi Noisia, který je uveden za „Kill Mercy Within“, „Burn The Obedient“ a „Let´s Go“, jinak hudebníkům vystupujícím pod pseudonymy Excision, Kill the Noise, Downlink (a ještě několika dalším) zde patří maximálně položky dvě. Albu by se dalo vyčíst, že se na něm nachází i několik vatovitých čísel, které nedrží úroveň vypíchnutých singlů, ale při faktu, jak k celé formě (ke zpracování své hudby) díla KORN odvážně přistoupili, není nějaké hnidopišství vůbec na místě. „The Path Of Totality“ je i šest let od svého vzniku stále vynikající, neočekávanou a svěží jízdou, jakkoliv je docela možné, že onu elektronickou krustu čas rychleji nahlodá, než tomu bude u jejich prací s typicky podlazenou kytarovou masou.

16.04.2017	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz