MANOWAR - Battle Hymns

70%

Historie MANOWAR se začala psát na samotném počátku osmdesátých let, kdy byly po setkání Joey DeMaia s kytaristou Ross The Bossem položeny základy kapely, která si za svůj cíl vetkla stát se tou největší a nejbombastičtější v metalovém ranku. Joey DeMaio tehdy pracoval jako osoba zodpovědná za pyrotechniku a baskytarový technik na turné BLACK SABBATH, kteří zrovna koncem roku 1980 jeli šňůru propagující jejich skvělé album „Heaven And Hell“ po Spojených státech a Ross The Boss, coby původní kytarista newyorských punkerů THE DICTATORS, odjezdil v předprogramu hlavních hvězd tu samou šňůru a sice se svou novou, více klasicky rockovou kapelou SHAKIN´STREET. Oba se rychle shodli na tom, čeho chtějí se svou hudbou docílit a začali své plány rychle realizovat. MANOWAR, které později proslul epický zvuk a lyrika zobrazující hrdinská a válečnická témata, jelikož se často inspirovali mytologickými symboly a tématikou Sword and Sorcery, začali svou dlouhou pouť.

V té době se však kolos teprve rozjížděl a vše si postupem let teprve sedalo, rozhodně se v oněch ranných časech stále ještě nedalo tvrdit, že zvuk Američanů, sídlících od nepaměti ve městě Auburn ve státě New York, je inspirovaný dílem Richarda Wagnera. Jenže kapela prostřednictvím vlastní pracovitosti a po krůčcích, postupem osmdesátých let, svou tvorbu zdokonalovala a nakonec lze tvrdit, že svého vysněného cíle dosáhla, konkrétně díky silné fanouškovské základně na Starém kontinentě, kam svou tvorbu MANOWAR směřovali především. Velkou výhrou se ukázalo nalezení a angažování vynikajícího zpěváka Erica Adamse, jehož hlas ve vrcholné formě, tedy na sklonku osmdesátých let, dosahoval pěti oktáv. S ním a s bubeníkem Donnie Hamzikem byly v skromných podmínkách zahájeny práce na debutové desce „Battle Hymns“, která vyšla v roce 1982 pod nezávislou značkou Liberty.

Zvuk MANOWAR měl v té době opravdu stále ještě daleko k onomu bombastickému soundu z pozdější etapy, nicméně skladby na svou dobu prokázaly dobrý tah na branku a nadšení pro heavy metal. Rozhodně z nich šlo vystopovat zárodky velkých věcí příštích, i když do produkce zajetých britských formací, které tehdy vládly scéně (především JUDAS PRIEST, ale i MOTÖRHEAD, IRON MAIDEN a SAXON) jim ještě dost scházelo. Debut se, z dnešního pohledu na věc, samozřejmě nemůže rovnat pozdějších věcem z osmdesátých let, ale i tak šlo o slušný materiál, jehož základním mottem byla nespoutanost životního stylu a víra ve vlastní vítězný příběh.

Skladby dnes mají punc stařičké klasiky a jestliže se na koncertech stále vyskytuje kolovrátek „Manowar“, pak musím říct, že vypjatá „Shell Shock“ s výtečným hlasem Erica Adamse, vyřvávačka „Metal Daze“ či úvodní dusárna „Death Tone“ rozhodně nezaostávají. Démonicky vyznívá táhla „Dark Avenger“, kde se poprvé fanoušci mohli střetnout s mluveným projevem herce a režiséra Orsona Wellese, avšak vrchol tehdejšího stavu po všech stránkách reprezentovala především titulní skladba „Battle Hymns“, kde byly poprvé naznačeny velkolepé možnosti epičtějšího soundu. Skladba, umístěná v samotném závěru alba, začala sice akustickou vybrnkávačkou, ale časem přešla v bojovný pochod. Titulka měla význam i ve smyslu ovlivnění celé řady následovníků, vždyť právě za ní stojí pozdější vývoj švédských BATHORY. Své egoistické choutky baskytarista Joey DeMaio prokázal, když na album zařadil první ze svých kratších baskytarových exhibic „William´s Tale“ a položil tak základ podobným předělům a vcelku zbytečným srandičkám, které provázejí tvorbu MANOWAR vlastně už od samotných počátků.

23.04.2017	Diskuse (13)	Stray janpibal@crazydiamond.cz