Last Hardrock Outsider

MANOWAR - Into Glory Ride

Velkou změnou pro MANOWAR byl v roce 1983 přechod k ambicióznějším vydavatelským stájím, které svůj katalog po krůčcích rozšiřovaly a vyvíjely se souběžně s bující metalovou komunitou usazenou už tehdy po obou březích Atlantiku. Všichni čtyři členové stvrdili nové smlouvy podpisy z vlastní krve a vše bylo náležitě zaznamenáno. A komu se vlastně nadějná kapela tehdy upsala? Druhé album „Into Glory Ride“ vyšlo ve Státech u Megaforce manželů Johna a Marshy Zazulových (tedy u objevitelů kapel METALLICA nebo ANTHRAX), zatímco o distribuci v Evropě se postarali Music for Nations. Pro MANOWAR to byl výrazný krok vzhůru, který se projevil i na výši financí upotřebených pro vznik nahrávky ve studiu v Rochesteru a posléze také v možnosti poprvé vycestovat na Starý kontinent a do Velké Británie. Druhou (ta vlastně předcházela onomu podpisu smluv) změnou byl příchod bubeníka Scotta Columbuse, kterého předesílala pověst ohromného siláka, jenž hraje na svou soupravu, upevněnou konstrukcí z pravé oceli, holými pěstmi. MANOWAR si pomocí podobných smýšlených zkazek vlastně budovali pověst velkých heavymetalových válečníků, což samo sebou v dalších letech potvrzovali dokonaleji produkovanými a lépe zvukově ošetřenými nahrávkami. Kdyby však jejich tehdejší hudba nestála za nic a byla by přiživována pouhými bláboly a reklamními tahy, nikdy by se jí v budoucnu nedostalo takového přijetí. Co kapela v té době začala sázet, ostatně sklízela ještě řadu dekád poté. Už na „Into Glory Ride“ byl znát posun, který se projevil v jednoznačném přitvrzení, kytarové laufy duněly ve všech směrech zlovolněji, ale také v rozmáchlejší stavbě kompozic. Hřmotnější výraz, i díky jistému zpomalení (vynikající „Secret Of Steel“ se stala chloubou nahrávky, stejně jako ďábelská „Hatred“, kde hlas Erica Adamse dosahuje tehdejšího hysterického maxima), značil velmi slibný krok k typickému epickému zvuku, který se valil pod onou mytologií opředenou aureolou.


 


Příběhy o válkách a hrdinství pravých mužů tak kapela tentýž rok zhudebnila do vypalovaček jako „Warlord“, „Gloves Of Metal“ a ještě dalších pěti dusně infernálních hymen ctících tajemství pravé oceli. Konkrétně druhé jmenované skladbě se dostalo dokonce klipového zpracování, které ocenili zejména evropští fandové, a tak věhlas bojovné, do kožešin oděné čtveřice pouze rostl. MANOWAR se vlastně dokonale trefili do své doby a navíc zacelili volné místo na trhu, protože onen dávný pohanský svět plný barbarských válek se zatím nikomu z metalové scény nepodařilo vyobrazit. V jistém smyslu se tak jejich kovářské snažení stalo předobrazem celé pozdější skandinávské tvrdě metalové scéně, využívajících v mnoha případech oněch historických a válečných propriet. Zvuk „Into Glory Ride“ byl stále hodně surový, ale na rozdíl od garážovějšího debutu „Battle Hymns“ zde už nechyběla určitá hutnost, sabatoidní podstata až zlovolnost, tedy vlastnosti, díky kterým je nahrávka fanouškovskou obcí brána jako kultovní vzorek starých časů heavy metalu. Celá kapela se začala výrazně lepšit, ať už šlo o skvělého kytaristu, kterým pilný skladatel a jeden ze dvou zakladatelů Ross The Boss bezesporu byl, baskytaristu Joeyho DeMaia, o jehož hře se začaly šířit legendy, což on sám nadále přikrmoval bojovnými hláškami na pozadí své skvělé hry a zpěváka Erica Adamse, který předvedl do té doby svůj nejzářivější moment ve skladbě „Gates Of Valhalla“, jenž se stala pro mnohé skutečnou klasikou. O čem se v souvislosti s hudbou MANOWAR v té době ještě nedalo mluvit byla jistá pozdější hitovost, deska „Into Glory Ride“ totiž funguje jako jednolitý celek, ale při posuzování každé jednotlivé písně zvlášť zjistíme, že songy opravdu nedosahují kvality těch z alb následujících. Sevřené, bezhitové, starosvětské a kultovní dílo heavy metalu!


24.04.2017Diskuse (56)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
29.04.2017 12:47

To Down: dnes už to máš jedno ze severu už jdou taky, Švédky už ztratily volnost pohybu a v podstatě nevycházejí z domů...

 

down
29.04.2017 12:25

Aha :) ihned zahajuji cvičení sveřepého pohledu ...problém se špatně mířícím pohledem vyřeším mou starou busolou :)

 

Stray
29.04.2017 12:05

Při Defender musíš hledět sveřepě na jihovýchod, nechat se hypnotizovat hlasem Orsona Wellese, lehce pokyvovat hlavou a vyhlížet je. :-)

 

down
29.04.2017 12:02

První dvě desky mě moc nebavily a nebaví, navíc obal téhle mi přišel srandovní už v mých 18ti, kožené tangáče mě nikdy moc nebraly. S Manowar jsem měl vždycky problém, nesměl jsem je vidět :) ovšem co udělali na Hail To England a Sign Of The Hammer ...klobouk dolů. No a když jsem pročetl tuhle diskuzi, tak jsem zahrabal hlouběji do řady fošen a musím uznat, že i ten Fighting The World má něco do sebe, i když v době vydání jsem ho moc nemusel(a už žádné další). Po vzoru majitele zdejšího webu jsem se při poslehu Defender nainstaloval s lahváčem na balkon, ale pro změnu jsem hleděl na sever(paneláky mi brání pronikavě hledět jinam). Asi to začnu provozovat častěji :)

 

Stray
28.04.2017 23:37

spajk: V pohodě, mě ty požadavky baví, jen toho mám celkově někdy moc. Jsem rád, že to tu žije, i když při té stále větší návštěvnosti diskutuje pořád jen asi dvacet lidí. nezbývá než doufat, že zbytek sem chodí s dobrou vůlí a ve snaze si o hudbě číst a ne hypnotizovat mou snahu haterským pohledem na obrazovku PC. .-)

 

spajk
28.04.2017 23:29

Strayi, já to nepíšu, abys to hned musel poslouchat, sepisovat a komentovat. Mi to přijde jako dobry napad, když slyším kvalitní desku, hodit do diskuze pod článek o albech 2017 malou zmínku. Třeba si to přečte nekdo jinej a na základě toho si to poslechne nebo napíše pár slov. Hospoda U mrtvé debaty je o ničem, tam ani noha nepáchne i kdyby tam točili nejlepší pivo široko daleko.

 

Stray
28.04.2017 22:04

Asi je nutné brát to jako koloběh života, ten se stejně vždy ubírá trochu jinak, než člověk předpokládal...zvlášť v dnešní době nevíš dne, hodiny.

 

Bluejamie65
28.04.2017 21:13

jsme konkrétním příkladem efektu, který u nás zažívá docela dost podstatná většina lidí používajících mozek... primárně ta psychóza přichází ze dvou směrů 1- práce ti nedovolí spát a tím ti z mozku zmizí důležité chemikálie, tzn. zhorší se ti nálada, paměť a schopnost socializace (většinou si toho nevšimneš, anebo si všimneš že už v tom žiješ řadu let) a 2- většinou nejsme geneticky vybavení na to abychom nejistotu (v práci, ve zdraví, v míru, v lidech) překryli konzumem a tak když začnem myslet, jsme v prdeli.

 

Bluejamie65
28.04.2017 21:07

viděl, ale to není řešení...:-)

 

Stray
28.04.2017 20:56

:-) No mě už nějak divnejch připadá řada lidí vcelku delší dobu, začalo to asi někdy v letech 2002/2003, a fakt netuším proč, jakoby to bylo způsobeno následkem hektického období 1998-2002 plným změn v osobním i pracovním životě, a byl to nějakej psycho dojezd toho všeho, kterej se promítl do jisté ztráty iluzí a pocitem, jakoby člověk prozřel a vše začal dělat jakoby až po nádechu, jakoby vše co začne dělat, už pár sekund předtím musel promyslet, a ne jako tomu bylo před tím, že se nad ničím nepozastavoval a prostě to nějak udělal. Nechápu jestli tomu rozumíš, ale pořád se to nějak stupńuje a ty rozházený šichty tomu ještě přidávaj. Viděls Taxikáře s DeNirem? .-))))