Last Hardrock Outsider

KORN - Follow The Leader

I přes nesporné kvality prvních dvou alb si myslím, že právě až třetí řadovka definitivně katapultovala KORN do role lídrů celé nově se budující scény. Až zde se totiž dokázal kvintet před celým světem nebojácně obnažit a ukázat co v sobě skutečně ukrývá, protože na rozdíl od jejich staršího materiálu, deska „Follow The Leader“ netrpí úzce vyprofilovaným undergroundovým přístupem k vlastní tvorbě, ani lpěním na jakýchsi pofidérních kořenech spočívajících u mnoha podobných souborů mimo jiné také v ignorování zapamatovatelných melodií a neschopnosti odpoutat se od toho, co kapela hnala ve svém ranném období do extrému. KORN dobře věděli, že okolní, žánrově spřízněné kapely se díky své transparentní ortodoxii a médii stále ještě podporované, vylhané nu-metalové kolegialitě, kterou se řada skladatelsky nepříliš schopných hudebních dobrodruhů snažila v průběhu devadesátých let fikaně zakrýt vlastní nouzi, nikdy nehnou z místa, a tak si zřejmě řekli – Proboha, přeci nebudeme s těmahle desítkama nul do nekonečna vytvářet nějakou nesmyslnou upocenou scénu, ne? – a vydali se po vlastní cestě. Za asistence zkušeného Stevea Thompsona (GUNS´N´ROSES, METALLICA), kterého v průběhu nahrávání vystřídal Toby Wright stvořili jedno ze svých stylově nejvíce otevřených a v jistém smyslu zároveň i progresivních alb.


 

Už skvělý obal nakreslený známým tvůrcem komiksů Toddem McFarlanem napovídá, že kapela KORN vstupuje do nového prostoru vlastní tvorby. Do prostoru, kde se dá podstatně volněji dýchat a kde si může tvůrce mnohem více dovolit experimentovat s melodiemi. No napadlo by někoho v roce 1995, že by KORN někdy nahráli tak skvělou přímočarou skladbu jakou je zde třeba „Got A Life“? Nikdo nevěděl jak to celé dopadne a zdali ambiciózní projekt většina příznivců neodsoudí, avšak nestalo se. Struktura skladeb na „Follow The Leader“ je i přes značný příklon k melodiím komplikovanější než v minulosti, takže ve většině písní dochází k nečekaným změnám temp i rytmů a skladby jakoby procházely několika pasážemi, které budily dojem, že spolu zdánlivě nesouvisely. Docházelo zde zejména ke křížení, navazování a prolínání několika výrazných zpěvových linek, což mělo za následek mnohonásobně větší barevnost celku i jeho vyznění, než třeba u čtyři roky starého debutu. Hodně prostoru dostaly také hip-hopové vlivy, což obnášelo hostování několika ukecaných expertů. Za všechny zmíním pouze dvě jména - Ice Cube, jehož hlas obohatil hořkou retrospektivní vzpomínku na frustraci mládí - „Children Of The Korn“, která se později stala neoficiální hymnou fanklubu kapely a samozřejmě budoucí hvězda Fred Durst z LIMP BIZKIT, který je zde ke slyšení v „All In The Family“, což byl pro něho první zásadní krůček do světa velkého hudebního byznysu.


 

Oblastí, ve které KORN setrvali stoprocentně věrni tomu co je charakterizovalo už od samých počátků, však byly jednoznačně texty. Zde snad nejbrutálnější v historii formace. Temnota, zmar, násilí, frustrace, ostatně vždyť sami dobře víte o čem že texty KORN většinou byly. Počínaje nahlédnutím do márnice v „Dead Bodies Everywhere“, přes skutečný příběh chlapce umírajícího na rakovinu, jehož posledním přáním bylo setkat se s kapelou KORN, což se mu také na tři dny splnilo - „Justin“, až po zrůdný případ znásilnění a zabití dvouletého děvčete jeho vlastním otcem – „Pretty“. Přijde mi, že v tomto období měl Jonathan Davis obzvlášť velkou depresi, protože ani v dalších písních to není o moc veselejší. O svých alkoholových závislostech se Davis najednou rozezpívá v „B.B.K.“. O nenávisti k hudebnímu byznysu a celé té mašinérii (nutnému zlu) doprovázející jejich „prostituci“ zase naopak v nejznámější skladbě alba – „Freak On The Leash“. Přímočará sonda do rozervaného nitra Jonathanovi osoby, ve které řeší zda-li by nebylo lepší změnit svůj dosavadní život útěkem z úspěšné kapely, anebo v ní přes všechny tlaky setrvat má název „Got A Life“. Nevím do jaké míry to bylo pózou, každopádně jde o jednu z nejlepších skladeb KORN v jejich historii. Celé album zakončí táhlá tryzna „My Gift To You“, ve které dostanou nemalý prostor tradiční skotské dudy a která také patří k ozdobám celé kolekce. Album „Follow The Leader“ zkrátka považuji za počátek zlatého období KORN, které trvalo zhruba čtyři roky a ve kterém jejich forma ještě stále rostla. Kapela byla téměř každodenní součástí vysílání na hudebních televizních kanálech a vyhoupla se mezi nejpopulárnější špičku metalové scény v USA na přelomu tisíciletí. Nutno dodat, že zaslouženě.


14.03.2017Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Imothep
21.03.2017 10:21

#Proboha, přeci nebudeme s těmahle desítkama nul do nekonečna vytvářet nějakou nesmyslnou upocenou scénu, ne? Trefne popsano, Korn nasli vlastni tvar a mozna i recept na hity s originalnimi a prisne vybranymi ingrediencemi. Ty nejvetsi veci ale mely teprve prijit. Pokud bych albu nevo vytknul, tak je to premrstena stopaz, byt tak o 15 minut kratsi, jedna se o jeste vetsi pecku!