V žádném případě zde nechci zpochybňovat osobu Conrada Lanta alias Cronose jako toho pravého šéfa britských legend starověkého black metalu, nebo chcete-li řádně temného heavy metalu, ale debutová deska „Avé“ od jeho někdejších spoluhráčů Mantase a Abaddona, vydaná letos v létě pod značkou VENOM INC., je prostě povedené metalové album, jakkoliv se kapela koncentruje na to, co slavné jméno VENOM reprezentovalo od nepaměti, tedy řádně lopatovitý a hrubý metal. Sestava z časů přelomu osmdesátých a devadesátých let je tedy zpět a nahrávka k překvapení mnohých š Více

Nikdo asi nečeká, že by legendární německá metalová úderka ještě čtyřicet let po svém založení chrlila na trh vyloženě zásadní desky. Stejně jako tomu nebylo v případě „Blind Rage“, nejedná se o celosvětově převratnou sadu ani v případě „The Rise Of Chaos“, jakkoliv chlapcům nemůže být zhola nic vyčteno, protože si jedou svůj heavy metal v prvotřídních podmínkách a mají hodně zkušeností. Jejich přístup je ve všech směrech profesionální, ovšem lze jej nazvat rovněž také (a to především) pragmatickým. Znovuobnovení ACCEPT osm let nahrávají alba, která si drží po Více

BELOW THE SUN z ruského Krasnojarsku nehrají vstřícnou muziku. Temné, depresivní skladby někde na pomezí funeral doom a post metalu sice občas odlehčí polo akustické post-rockové kytarové brnkání, celkově však jejich nálada do stavu radost anebo optimismus nesklouzne ani na chvíli. Doporučuji však nenechat se odradit, protože to, co se může v podání této kapely na první poslech jevit jako ubíjející a příliš depresivní, začne po čase svoje přednosti přeci jen odhalovat. Už na debutovém albu Envoy (2015) se totiž vyskytovaly zajímavé motivy plus snaha Více

Změna na postu producenta, kdy se PARADISE LOST na konci roku 2008 poprvé dohodli na spolupráci se Švédem Jensem Bogrenem, slibovala jistý posun jejich hudebního vyjádření a celkové, snad i dle někoho občerstvující uchopení nového materiálu. Ten se však nakonec ukázal tradičnější, než jak bylo očekáváno. Tato spolupráce zjevně nakonec nebyla jen nekonečně natahovaná, ale čtveřici, jenž se právě tehdy znovu rozloučila se svým bubeníkem, protože Jeffa Singera na tomto postu vystřídal pouze studiový hudebník Peter Damin, zdá se i vyhovovala. Neboť by s Více

Pojďme se vrátit do roku 1990. Do času těsně po pádu železné opony, do doby, kdy se najednou směla spousta věcí, které dřív byly buď zakázány, nebo dovoleny jen tak trochu, opatrně a pod dohledem. K takovým fenoménům patřil i metal – muzika, která byla na konci osmdesátých let 20. století po celém světě neuvěřitelně populární a u nás navíc disponovala jakousi chutí zakázaného ovoce. V době, kdy se vláda jedné strany odebrala na smetiště dějin, fungovala v tehdejším Československu spousta dobrých nebo dokonce výborných metalových kapel, které ale byly v Více

Přerod polských DECAPITATED z nelidsky chladné a zároveň krvavě deathmetalové bestie v chytlavě hrající groove deathové těleso jest dokonán. Co naznačila předchozí „Blood Mantra“, to novinka „Anticult“ dotáhla k dokonalosti. Tedy míněno k dokonalosti ve smyslu - „takhle přesně si to kapela naplánovala a beze zbytku realizovala“. Je jasné, že nemálo milovníků starých krutých časů bude zklamáno, žádné další „Nihility“ nebo „The Negation“ se nekonají, dnešní podoba DECAPITATED je celá ve znamení chytlavých riffů a nakažlivého groovu. Ukázkovou položkou je t Více

Sobota se nakonec vyvrbila jako docela zajímavý (vystupující kapely) a příjemný (počasí, pohoda, pokec nad pivem) den a to jsem se zpočátku těšil snad pouze na americké PRONG. Počasí už bylo tak nějak akorát, rozhodně nedocházelo k přeháňkám a teplota také nerostla přes optimálních dvaadvacet stupňů, takže vlastně ideální podmínky. Pořadatelé skvěle zareagovali na vznik bahna z předchozího dne a tak návštěvník na něco podobného v sobotu už nenatrefil. Do areálu jsem přišel akorát na čas, kdy svůj program zahajovali dánští nestoři zpěvnějšíh Více

Můj páteční program hodně ovlivnilo špatné počasí, kdy ten den všechny miniaturní průtrže mračen pokračovaly v hodinových intervalech, takže prostě nebylo kam spěchat. Věděl jsem jen, že první kapelou, kterou chci zaručeně vidět a kterou nesmím za žádných okolností vynechat, jsou arizonští nestoři riffového thrashe SACRED REICH. Z mého pohledu šlo tak o úplně nejslabší den festu, kdy bylo k vidění sice několik obstojných setů, ale favorité celkově příliš nedominovali, takže vlastně onu výše zmíněnou americkou čtveřici osobně považ Více

Čtvrteční program pro mne odstartovali až vitální američtí thrashmetalisté HAVOK, neboť rekordní vedro ve východočeském regionu (a dost možná nejen tam) způsobilo, že jsem dal po dvou letech přednost před vystoupeními mnoha poledních a lehce popoledních kapel návštěvě městského nekrytého bazénu (což vás asi nemusí zajímat) a zpětně můžu říct, že to bylo hodně ku prospěchu věci, neboť hlavní večerní program byl přeplněn mnohými lákadly. Sice mě trochu mrzí obětování vystoupení INSANIE, ale vše si doufám vynahradím na jejich chystaném podzimním turné, kd Více

Letošní 22.ročník festivalu Brutal Assault je za námi a můžu akci souhrnně označit za velmi úspěšnou, a to myslím, jak ve směru k pořadatelům, jejichž práce doznala skokového vývoje správným směrem, tak i ve směru k návštěvníkům, kteří, ačkoliv v rekordním počtu, zažili čtyři dny prosté závažnějších dramaturgických a organizačních nedostatků. A přitom ta pavučina služeb a možností byla podstatně zahuštěnější než kdykoliv dříve. Chápu to tedy celé tak, že organizátoři, ve snaze posílit pozici akce na evropské mapě, pořádně šlápli do Více