Last Hardrock Outsider

SCORPIONS - Love At First Sting

Když v březnu 1984 vyšlo album, které nakonec všechny okouzlilo, SCORPIONS se poprvé ve své historii zařadili mezi celosvětově nejúspěšnější kapely. Do roka v Americe dvakrát platinové, do deseti let dokonce třikrát, po komerční stránce „Love At First Sting“ zabodovalo jako žádné jiné rockové album sezóny heavy metalu. A protože cestu k této desce už jsme si nastínili v minulých třech článcích o SCORPIONS, budeme se zde věnovat pouze této desce, která patřila i mezi těch málo vyvolených, kterým se podařilo k nám proklouznout skrz onu Železnou oponu. V oné krátké etapě častého umírání nejvyšších představitelů Sovětského politbyra byla hranice mezi dvěma nepřátelskými bloky ještě dost zatuhlá, nicméně právě tohle album si cestičku proklestilo, a tak mohlo značně oblažovat volné chvíle zdejší do proužkáčů a džísek navlečené metalové omladiny. Dodnes si pamatuji na období, kdy jsem tohle album (bohužel v mém případě až někdy na konci osmdesátých let) poprvé sám poslouchal, přičemž jsem (ještě nějaký ten rok na to) neznal od německého kvintetu žádné jiné nahrávky a vlastně ani nevěděl, jak ti SCORPIONS vlastně vypadají.


 

Jak asi nejlépe charakterizovat „Love At First Sting“? Šlo o hymnickou, přímočarou a výrazně chytlavou sadu devíti skladeb, která však nabídla i jistou různorodost několika skladeb, zejména pak fenomenální baladu „Still Loving You“ v samotném závěru, zkrátka měla od začátku do konce potenciál udržet u posluchače nadšenou pozornost a prakticky nekonečně bavit. Znovu pod producentskou taktovkou Dietera Dierkse vznikla dokonale ošetřená rocková deska, která ve své době zněla docela moderně a rovněž která dramaturgicky nenabídla žádný výraznější výpadek a svým hitovým potenciálem lákala stále k dalším a dalším poslechům. Přestože v celých osmdesátých letech tvořilo SCORPIONS pět neměnných hudebníků, jmenovitě zpěvák Klaus Meine, kytaristé Rudolf Schenker a Matthias Jabs, baskytarista Francis Buchholz a bubeník Hermann Rarebell, o rytmické dvojici se mnohdy pochybovalo. Zpětně zaráží, že oba čas od času kritizovaní hudebníci to v řadách velmi slavné kapely nakonec dotáhli k patnáctileté příslušnosti a to navíc v období, kdy reflektory slávy mířily na SCORPIONS nejintenzivněji. Proč o tom všem mluvím? Postupem doby totiž vyšlo najevo, že se na místo dua Buchholz/ Rarebell studiových nahrávek v roce 1984 účastnil baskytarista Jimmy Bain (v té době DIO) a bubeník Bobby Rondinelli (RAINBOW). Na rozsáhlé a dva roky trvající světové turné však oba kmenoví hráči vyrazili, takže německý kvintet mohl ještě řadu let působit jak mu bylo vlastní, tedy neskutečně semknutým a pozitivně vysmátým dojmem.


 

Když si za chvíli rozebereme celé album skladbu po skladbě, absolvujeme jízdu nebem plným zářivých hvězd, neboť téměř všem písním nechyběl nadpozemsky melodický potenciál, náboj a neskrývaná vášnivost, což zde ještě více umocnila mocná produkce, která posléze tolik okouzlila Spojené státy americké, natěšené v roce 1984 na všechno heavymetalové. Němci zkrátka přišli v pravý čas s tím správným materiálem. Až do éry úderníků z RAMMSTEIN, zhruba na sklonku milénia, se kromě SCORPIONS žádné jiné německé rockové kapele nepodařilo podobným způsobem prorazit v USA a získat tam trojnásobnou platinu, a že se o to vehementně mnozí jiní borečkové snažili (ACCEPT, HELLOWEEN)? „Love At First Sting“ to dotáhlo na skvělou pátou pozici v prodejním žebříčku Billboard 200, což bylo na neanglo-americkou kapelu neuvěřitelné. 


 

Tak tedy konečně ke skladbám samotným. Mocně nahypovaný a stále se opakující riff zahajuje „Bad Boys Running Wild“, skladbu, která se brzy na to stala nedílnou součástí koncertů SCORPIONS. Do úderných repetetivních partů kytarového dua občasně probleskuje nějaká ta sólo vyhrávka a Meineho hlas ve slokách koketuje s výpravností, aby nakonec krátký vícehlasý slogan v refrénu potvrdil údernost skladby jedoucí nezdolně a přímočaře až do finále. Kytarové sólo v druhé polovině se stalo postupem doby notoricky známým a stejně jako celá píseň zachycuje německou kapelu v jedné ze svých nejsilnějších pětiminutovek. Fantazie však pokračuje i ve skladbě číslo dva. Rázný ale nepříliš rychlý rytmus s kytarovým zdobením, zde signalizujícím pomalu se blížící katarzi, přejde v mocnou Schenkerovu vyhrávku, aby až v táhle snovém nalazení a přes vokální efekt zpívající Klaus Meine zahájil ten nejvíc sexy song, jaký byl kdy v osmdesátkovém Hard N´Heavy napsán – „Rock You Like a Hurricane“ má všechny parametry monstr hitu. Ve své době jsem si dokonce pohrával s myšlenkou, že je skladba odzpívána ženou, natolik se malý velký muž za mikrofonem vciťuje do své role roztouženého svůdce. Mejdan však pokračuje, neboť „I ´m Leaving You“ není o nic menší hurikán. Skladba roztančená melodickou zpěvovou linkou a nakažlivým optimismem vykazuje velkou dávku chytlavosti. Přesně takové písně dělají z tohoto alba neuvěřitelně nadčasovou záležitost, protože neskonale baví a nepůsobí při tom otřepaně, blbě a klišovitě, ale naopak lehce. Skladatelský potenciál SCORPIONS se zde dotknul absolutních met. Následuje fenomenální „Coming Home“ se svým pověstným zlomem mezi dvěma rozdílnými částmi, Klausem Meinem dojemně odzpívanou akustickou první a zběsile metalovou a heroickou druhou, kde kapela s větrem ve vlasech hrdinsky pěje o tom, že navzdory rozlítanosti má v jejich srdci to největší místo jen a pouze domov. Určitě nejméně zdařilou skladbou alba je pátá rock´n ´rollovka „The Same Thrill“, což je energicky nastartovaná jízda tančírnou, které však na rozdíl od energie chybí výraznější nápad a melodika.


 

Druhou stranu zahajuje další z velkých šlágrů – „Big City Nights“, což je znovu velmi chytlavý, přímočarý a lehce se poslouchající song, jehož forma s vášnivou slokou a výrazným refrénem je patrně přizpůsobena právě zaoceánskému hudebnímu vkusu. Ze skladby se zakrátko rovněž stane obrovský hit. Nepříliš profláklá, ale i tak dost silná je sedmička „As Soon as The Good Times Roll“, skladba mající v sobě onen nostalgický prvek, který k lyrice SCORPIONS už od nepaměti patřil. Dojemná záležitost. „Crossfire“ vlastní podobu jakéhosi vojenského songu s dramatickou zpěvovou linkou a stupňovitým vířením bubnů, určitě dle mého nepostrádá charisma. Deska je však zakončena tou úplně nejznámější položkou, velkolepou a neuvěřitelně emotivní baladou „Still Loving You“, kterou je ještě dnes možné docela dost často slyšel na nejrůznějších tancovačkách a v rádiích, neboť jde přesně o tu časem prověřenou skladbu, díky kterým se SCORPIONS stali celosvětově proslulými. Srdnaté a dramatické balady vždy k jejich tvorbě patřily a kapela v nich prokázala velký skladatelský potenciál. A na závěr ještě jednu perličku. Kontroverzi ve své době ve Spojených státech způsobil i cover alba, neboť paradoxně v zemi nekonečných možností někomu z mravních hlídačů přišlo divné, když rocková kapela, jinak velmi často pějící o vztazích a lásce, umisťuje na obal své desky milující se dvojici, a tak byl naprosto neškodný snímek v USA brzy nahrazen obyčejnou černobílou fotografií členů samotné kapely, ale to už se deska dostala do neuvěřitelné rotace a žala úspěchy, kde se jen dalo. O fenomenálním turné a následující řadovce však zase až příště.


01.02.2019Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

devin
03.02.2019 23:02

ja si rad prečítam aj názory iných ... a zistím, že sa mýlia :-)
čo poviete na koniec Rush ?

 

Stray
03.02.2019 22:45

Pro mne je nejdůležitější, jestli byla přečtena hlavně recenze na těchto stránkách. Ostatní je v hudebním životě každého návštěvníka zcela druhořadé. :-)

 

devin
03.02.2019 22:23

rozmýšlal som, či sa mám vôbec ozvať, ale vlastne prečo nie ... prečítal som si nejaké recenzie aj na rateyourmusic a nie so sám ... v roku 1984 som sa ju napočúval a aj sa mi páčila ...a dokonca na základe Vašej recenzie som si ju opät vypočul a opäť zistil, že na predchádzajucu trojicu albumov Lovedrive, Animal a Blackout, z môjho pohladu, nemá ... cítiť jasný odklon od doterajšej cesty, a komercia začala byť prvoradá ... nevyčerpateľnú studnicu dobrých hudobných nápadov ale nikto nekúpi... štadiónové popevky Big City Night Rock You Like a Hurricane, nie je to pravé orechové ... jednoducho mi to už nechutí ... ak si chcem pustit nejaky Scorpions tak Animal Magnetism, neomrzela ani po rokoch ...
... a možno som sa Love At First Sting, v tom roku 1984, len veľmi prejedol a to je moja hlúposť

 

Josef
02.02.2019 13:54

Výborná rocková deska bez jediné výhrady pro mě taková německá hysteria, ale bez popového zvuku.

 

Valič
01.02.2019 22:51

Na hodnocení této desky se snad shodnou všichni. V rámci žánru naprosto dokonalé album nabušené hity. Prostě "ALL KILLERS, NO FILLERS". :-)

 

Demonick
01.02.2019 11:39

Asi tak, proste hotový Best Of a jedna fantastická doska s parádnym zvukom, inštrumentálnymi výkonmi a najmä mnohými nesmrteľnými hitmi. Zaslúžený úspech! 10/10

 

Fenris 13
01.02.2019 07:27

Best Of Scorpions, takhle jednoduše by to šlo napsat. Ale Strayova verze je samozřejmě to, co mají mazlíčci rádi :-) Jedna hymna za druhou, slabého místa zde není. Pak ještě živáček World Wide Live (sral pes na studiové úpravy) a největší hity máme pohromadě.