Boomer Space

RIVAL SONS - Feral Roots

V poslední dekádě se americká hardrocková kapela RIVAL SONS postupně vypracovala mezi nejvýraznější představitele svého žánru. Na druhou stranu nebudu zastírat, že si dovedu představit na jejich místě i nějaké jiné těleso. Čtveřice hudebníků z Kalifornie má za sebou velmi solidní alba, ale jakoby jim na dosažení opravdu nezpochybnitelné a osobité sbírky vždy nějaký kus scházel, ale třeba jsem pouze zmlsán. Nejlépe zatím hodnotím asi kolekci z roku 2014 „Great Western Valkyrie“ pro její ponurost, ale i jadrné party, které vykazovaly trochu více melodiky, než tomu bylo u několika okolních nahrávek jejich diskografie. Je třeba říct, že RIVAL SONS jsou třeskutí konzervativci a oddanost předlohám ze sedmdesátých let a bluesrockovému fundamentu je pro ně vším. I letos na novince „Feral Roots“ vzývají kořeny rocku a činí tak velmi zkušeným dojmem. Rozhodně mě přijde, že si kapela s vyzněním desky docela vyhrála, protože skladbám byl propůjčen plný, hutný a zajímavě praskavý kytarový zvuk, kterého jsem si rovněž všiml na albech jiných současných interpretů, např. Jacka Whitea. Spojení tradičního rocku s mnohem modernější zvukovou formou se zdá být dobrým způsobem, jak ještě v roce 2019 s tradičně rockovou hudbou poutat pozornost. Nicméně to hlavní vždy stojí na nápaditosti samotných skladeb, která se zde nachází znovu tak nějak v průměru a prakticky nevybočuje ze zaběhlých standardů podobně zaměřených kapel poslední doby. „Feral Roots“ je prvním albem RIVAL SONS vydaným pod značkou Atlantic Records, neboť do teď kalifornská čtveřice spadala pod vydavatelství Earache, přejděme tedy k popisu stěžejních chvilek nového alba.


 

Kapela okolo zpěváka Jaye Buchanana a kytaristy Scotta Holidaye prostě přišla s další hardrockovou sbírkou, prostřednictvím které setrvává v bezpečné zóně mezi popředními kapelami svého stylu, ale rozhodně ne s deskou, díky níž by udělala zásadní krok k docílení své tvorby neobyčejnější. Po úvodní trojici riffovitých kusů „Do Your Worst“, „Sugar On the Bones“ a „Back In the Woods“, které se na můj vkus až moc zasekávají v banálních standardech hardrockového retra, přichází jeden z vrcholů celé kolekce, a sice výpravný song „Look Away“, nesoucí se na vlnách vysokých kytarových tónů a vyhrávek, zde ještě nadnášejících už tak dosti vášnivý Buchananův zpěv. Zde mám poprvé pocit příchodu něčeho, co jen trochu vybočuje a je dlouhodobě zajímavé. Ani titulní song „Feral Roots“ nepatří mezi bezvýraznou výplň, pomalé tempo, snová atmosféra, poryvy kytarové akustiky připomínající odkaz Jimmyho Page a jeho LED ZEPPELIN a znovu nosný refrén stoupající až kamsi k nebesům. Blouznivé sólo v druhé polovině skladby ještě přidává na naléhavé atmosféře, a tak se album začíná vybarvovat velmi nadějným směrem.

 

Táhlá „Too Bad“ však znovu nevybočuje z průměru a patří k těm věcem, bez kterých bych se vlastně i obešel. Po ní však přichází další z vrcholů novinky, skladba „Stood By Me“ je dle mého vynikající poctou odkazu THE ROLLING STONES s nakažlivým groovem, po vzoru hry Keitha Richardse sekanou kytarou a příjemně soulovým nalazením, kde Jaye Buchanana doprovází back-vokalistky. Song navozuje atmosféru sedmdesátých let ve Velkém shnilém jablku jako žádný jiný slýchaný v současnosti. Tady by si opravdu velký fanoušek Stounů, režisér Martin Scorsese, pošmáknul. Naprosto skvělá práce. Na vokální různorodosti vlastně stojí i následující „Imperial Joy“, které rovněž nechybí zajímavý retro nádech a nostalgická atmosféra. Po dalších dvou méně nápadných kusech přichází osobitě táhlé finále, jehož jádrem jsou mohutné gospelové sbory. Skladba „Shooting Stars“ je tou nejameričtější skladbou, jakou jsem kdy od RIVAL SONS slyšel.  Ne, tohle není hudební stopa z komediálního filmu s Whoopi Goldberg „Sestra v akci“, to je prostě potřeba kapel jako RIVAL SONS ty své soulové a bluesové tradice připomínat na každé desce a dělat z nich nosné momenty celého materiálu. Znovu velmi zručně provedená hardrocková deska, která sice není bez slabších chvilek, ale pořád má co nabídnout.


04.02.2019Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
07.02.2019 23:14

Flooder: Vydrž, v nejbližších třech týdnech tady uveřejním pár recenzí na nová alba né zas tak moc známých hardrockových kapel, lépe řečeno - skoro vůbec známých, jen prozradím, že jedna je islandská, jedna norská a jedna americká. Když už bych zkracoval jen na vzkazy o kapelách v diskusi, tak to už bych se mohl na nějaké to psaní recenzí rovnou vysrat a mohli bychom si tu vzájemně jen na podnětnou hudbu upozorňovat nebo dávat typy. Pro mne by takové stránky byly sračka a noční můra, mě to totiž baví stavět jinak, jako pevnost okolo observatoře s jedinou hlásnou troubou:-))), u které se nyní střídá trochu víc lidí, než bylo na začátku předpovídáno. Věřím, že i řadu z vás to takhle baví.

A teď už nerušit, musím napsat do půlnoci ty SCORPIONS, to je něco málo přes 45 minut, 3-2-1, teď.:-))

 

Flooder
07.02.2019 21:45

Krze nadělání dětí to na dělání hudebních stránek v dohledné době moc nevidím. Ohledně času/energie na objevování něčeho nového,tak to musím s tebou souhlasit. Každopádně co takhle Highly Suspect?

 

Stray
07.02.2019 08:33

Velice přesně řečeno, alespoň já to mám podobně. A proto tenhle web potřebuje pořád čerstvou krev. Už jenom to, že přes mne jdou všechny články na zakládání a finalizování, vyčerpává totálně. Čím víc mám článků od někoho jinýho, tím hůř pak dopadá moje vlastní psaní, protože už není energie, takhle bych asi pojmenoval svůj momentálně největší boj. Třeba ten Dizzy Reed to kapitálně odsral a musel jsem ho ted před deseti minutama trochu rekonstruovat, protože to co šlo ven od půlnoci se z odstupu nedalo číst. Ale na lepší prostě není síla, a to mám ještě na zítra psát ty pitomý SCORPIONS 1988 :-), na který nemám vůbec chuť, protože poslouchám DAMN YANKEES, GIANT, VAIN a LOVE/HATE.

 

Avram
07.02.2019 08:13

Do dvaceti člověk kapely objevuje, do třiceti si udržuje přehled o těch oblíbených, po třicítce si pamatuje, že kdysi poslouchal Judas Priest a pustí si Painkiller :-D :-D

 

Stray
04.02.2019 22:45

No to já nevím, nějaký neznámý hardrockový a stejně dobrý jako RIVAL SONS, co ti mám na to víc říct? :-) Já prostě poslouchám spíš kapely známější, nebrousim po bandcampech a tuťech haflech.:-) Až budeš dělat někdy hudební stránky a psát o hudbě co tě baví a při tom chodit do práce a dělat všechny další věci co normální člověk, tak zjistíš, že na nějaký objevování a propátrávání neznámejch jmen nebudeš mít vůbec, ale vůbec žádnej čas, on už jenom ten poslech toho díla zabere hodiny.


Poslouchám ze současníků plno lepších kapel než jsou RIVAL SONS, valná většina z nich sice není klasickej hard rock a stejně tak valná většina z nich už je tak trochu dál: QOTSA, A PERFECT CIRCLE, FOO FIGHTERS, nebo je hozená spíš do stoneru: ANCIIENTS, BARONESS, bla bla, je sice hard rock, ale relikvie starých časů: THE CULT, SLASH, THUNDER, WHITESNAKE, MR.BIG, reprezentuje zhruba to samé co RIVAL SONS, ale patří jim spíš minulá dekáda: WOLFMOTHER, a nebo jde prostě o desítky a desítky alb zasloužilejch borců, co jsou originál LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, RUSH atd. Já ti fakt neřeknu jediný jméno, prostě Ti ho neřeknu, to si můžeš jít stěžovat třeba na nádraží. před dvěma lety mě nadchli poslední CRAZY LIXX ale to je zas spíš hair -metal, před rokem poslední STEVEN WILSON, v poslední době THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, kapel co vycházej z blues-rocku a LED ZEPPELIN je hromada, jen jsou prostě RIVAL SONS teď vidět, THE DEAD DAISIES, to jsou další snaživci, dobrá je kapela RED DRAGON CARTEL Jakea E.Leeho takže zas starý páky.

 

Flooder
04.02.2019 21:38

To jsem pochopil že je to obecně, jen mne zajímalo co by to bylo za kapely.

 

Stray
04.02.2019 21:01

To bylo řečeno tak jako obecně, abych vyjádřil, že jejich repertoár nepovažuji za těžko dostižitelnej. Ta kapela je dle mého docela dobrá, ale ne výjimečná.

 

Flooder
04.02.2019 20:26

Jaká jiná tělesa si dokážeš představit na jejich místě?

 

Subeer
04.02.2019 10:35

Jo, přesně napsaný. Tuhle kapelu mám, čím dál tím radši. Novinka je zase trochu jiná než předešlá alba, ale zase se moc pěkně poslouchá. Ta snaha o retro mi u nich nepřipadá vůbec křećovitá a skladatelsky to pořád má dost osobitosti, ať už to čerpá odkudkoliv.