RAMMSTEIN - Reise, Reise

100%

Zhruba rok a půl po vydání „Mutter“ objížděli RAMMSTEIN svět na turné, takže si v roce 2003 udělali od koncertů pauzu a soustředili se na nový materiál. Výtečně se zadařilo, protože pro nové album měli k dispozici více než dvacet nových skladeb. Točit se jelo opět na jih Evropy, tentokrát do studia El Cortijo v jihošpanělské Malaze – kapela sama se vyjádřila v tom smyslu, že nahrávat musí vždycky někde daleko od domova, aby se dokázala dostatečně odstřihnout od každodennosti a plně se ponořit do práce. Během tvůrčího procesu z připravených skladeb vykrystalizovalo jedenáct kousků, které šly na desku, několik dalších hotových skladeb ale zbylo do foroty.

Flákoty hnusu

První singl z nového alba svět spatřil v druhé polovině července 2004 – a RAMMSTEIN s ním opět zafigurovali jako maximálně provokativní sdružení. Do skladby „Mein Teil“ totiž zpracovali příšerný příběh německého kanibala Armina Meiwese, který společně s dalším cvokem Berndem Brandesem poobědval penis druhého jmenovaného a poté Brandese s jeho souhlasem usmrtil a postupně zkonzumoval. Šokované Německo tuhle nechutnou story jen těžce vydýchávalo, takže když ji RAMMSTEIN zpracovali svým typickým drsným humorem a poslali do oběhu na singlu, okamžitě se strhla vlna tvrdého odporu. Dokonce prý i firma dost váhala, jestli takovéhle promo není už příliš silný kalibr, zvlášť když ke skladbě vznikl i neuvěřitelně temný videoklip, kde z černých zákoutí vystřelují postavy úchylných psychopatů hraných členy kapely, aby je na konci Doom Schneider v roli jejich matky vyvedl na provazech do světla berlínských ulic. Je to vážně síla – třeba Oliver Riedel v klipu jakoby z oka vypadl šílenému ukrajinskému kanibalovi Andreji Čikatilovi s jeho nechutným afektovaným projevem. Video šlo samozřejmě okamžitě na index a nebylo povoleno vysílat ho před jedenáctou v noci, díky silné medializaci ale singl „Mein Teil“ v Německu vyletěl na druhé místo v žebříčku. A ještě taková perlička – Meiwes si z kriminálu stěžoval, že se cítí kapelou zneužit a vysoudil prý z managementu R+ obrovskou částku. To by jeden nevěřil – odkrouhne chlapa, sežere ho a pak se ještě domáhá osobnostních práv. Ten svět jde vážně do prdele!

Zmatky kolem alba

Vraťme se ale k desce, která měla poměrně neobvyklé porodní bolesti. Hodně dlouho trvalo, než dostala název. Členové kapely jí interně říkali „červené album“, do placu padaly varianty „Amore“, „Rot“ a v úvahu připadal dokonce název „Rosenrot“, protože právě tuhle písničku chtěli RAMMSTEIN na album zařadit a dokonce ji vydat jako první singl. Nakonec ale šla právě tahle skladba k ledu a dostala se až na následující studiovku, přičemž aktuální deska byla definitivně orazítkována názvem „Reise, Reise“. K tomu, respektive ke stejnojmenné písničce, skupinu inspirovalo zvolání, kterým se prý na německých lodích podle tradice budí námořníci.

Podobně zamotané je to s obalem. Design nové kolekce dostal podobu černé skříňky ze zničeného letadla a tahle symbolika se objevila i na drážkách alba, i když skrytě. První skladbě totiž na některých vydáních „Reise, Reise“ předchází záznam černé skříňky z letu japonských aerolinií, který v roce 1985 skončil jednou z nejhorších leteckých katastrof v dějinách. Japonské vydání alba z roku 2005 ale dostalo na vyžádání ze Země vycházejícího slunce odlišný obal – obrázek atomového ledoborce uvízlého v ledové pustině. A právě tenhle motiv se stal také oficiálním obalem dalšího alba R+ „Rosenrot“. Slušný chaos, co říkáte?

Prudký poryv hudby

Že se témata čtvrtého a pátého alba prazvláštně prolínají, dokazuje i samotný začátek „Reise, Reise“ – stejnojmenné písničky, která doslova zhmotňuje výtvarný motiv z následující desky. Uvádí ji krátký takt na bubny, šumění moře, zesilující temná fanfára – a vzápětí vybuchují mocné kytarové riffy, které spolu s hradbami kláves naprosto ovládají scénu! Hlas začíná vyprávět příběh a my se s trochou fantazie ocitáme ve světě, kde gigantické lodě bojují se řvoucím oceánem, pod hladinou skřípou ocelové pláty a na palubě mořští vlci svádějí každodenní boj s hejny ryb i se sebou samými. Neuvěřitelná síla mocných zvuků, která po čtyřech minutách náhle odeznívá ve lhostejné rybářské melodii... až do dalšího prudkého nárazu, už vzpomínaného kolosu „Mein Teil“, který nastupuje s masivní razancí a jde o jednu z nejtvrdších skladeb R+ vůbec! Valí se jako tisíc parních strojů a když se v mezihře ještě připojí vřeštivá linka syntenzátorů, mají RAMMSTEIN tlak jako jaderná elektrárna v okamžiku výbuchu. Do prdele, to je nářez!

Se třetí položkou „Dalai Lama“ přichází nečekané zklidnění. Ocitáme se v letadle, se kterým si začíná pohrávat větrné božstvo a lákat duši jednoho malého pasažéra, aby se připojila k nebeské rodině. Kytary si hrají s tlumenými pasážemi, Lindemann zpívá-šeptá geniálně napsaný text inspirovaný Johannem Wolfgangem von Goethem a dokládá tak další posun ve tvorbě RAMMSTEIN – kapela do sebe absorbovala atmosféru německých literárních klasiků a zní to sakra dobře. Tenhle text si určitě nenechte ujít a poslouchejte ho spolu s hudbou – jestli nevládnete německým jazykem, zkuste nějaký překlad, jeden kvalitní najdete třeba na výtečné fanouškovské stránce herzeleid.cz.

Coca-cola a čtvrt tuny živé váhy

Se čtvrtým číslem opět měníme prostředí – „Keine Lust“ je melodická hitovka, která hovoří o ztrátě chuti cokoli podnikat. To se promítá i do videoklipu, kde jsou RAMMSTEIN v roli zbohatlých a totálně znuděných muzikantů, kteří příšerně ztloustli a když se pak sejdou ve zkušebně, vypadají jako třísetkilové koule. Sádlo se třese, po trojitých bradách teče pot a dýchavičné „hvězdy“ nejsou schopny vylézt z limuzín – no utlučete se smíchy :) Emoce pak zklidní pátá věc „Los“, kde RAMMSTEIN zaexperimentovali a odehráli skladbu na španělky v kovbojském stylu jako někde v saloonu. Šlape to ale senzačně a R+ dokazují, jak jsou protřelí muzikanti – jo s boosterama, to se to hraje, ale akusticky, to chce fištróna!

Další skladbu není potřeba nijak podrobně popisovat – notorická hitovka „Amerika“ je známá snad každému, kdo si po 6. září 2004 někdy zapnul rádio. Mírně kolotočová, ale výborně zaranžovaná skladba zafungovala naprosto dokonale, zejména díky videoklipu, kde si kapela střílí z „coca-colizace“ planety a ironicky tepe válečného nadšence George Bushe mladšího. Aby se ale necítila dotčena druhá světová velmoc, hned po Americe se přesunujeme do Ruska. Ze skladby „Moskau“ úplně sálá mráz promrzlých ulic, potemnělých bulvárů a pochodujících milicionářů a i když je píseň opět tak trochu kýčovitá, má zvláštní kouzlo, od kterého se nedá odtrhnout. Zvláště střídání Tillova temného basu s křičivým ruským vokálem Viktorie Fersh v pochodovém rytmu a s tahací harmonikou v zádech je až hypnotické...

Smutek až do samého konce

Ještě magičtější pak je skladba „Morgenstern“, kde se vypráví o nešťastné dívce, která je tak ošklivá, že se raději skrývá přes denním světlem a teprve za nocí se odvažuje ven, aby prosila hvězdu Jitřenku o zázrak. Tenhle kousek se doslova otřásá emocemi a když se před posledním refrénem ozve ještě mnohohlasý sbor, nedořezal by se v člověku krve, jak je to skličující. A to vzápětí přichází píseň „Stein um Stein“, která zoufalou atmosféru ještě doráží – v tradičnějším šlapavém rytmu vypráví o magorovi, který staví kolem své oběti budovu, aby mu nemohla utéct.

K předposlední skladbě „Ohne dich“, kterou můžeme označit za jakýsi temný ploužák, vznikl další klip – členové kapely jako horolezci dobývají alpský velikán a na konci u vrcholového kříže umírá Till Lindemann. Po zveřejnění se sice ozvala rakouská kapela NAKED LUNCH s tím, že R+ obšlehli jejich video „God“, které zveřejnili asi o půl roku dřív, podobné téma záchrany a úmrtí v horách bylo ale zřejmě jen náhodné. Skladba „Ohne dich“ je památná i tím, že její coververzi zpracovali slovinští LAIBACH, jedni z velkých inspirátorů RAMMSTEIN. Album „Reise, Reise“ je tak skoro na konci, nesmíme ale ještě zapomenout na závěrečnou píseň „Amour“ – další mistrovský kus, který se valí jako široká ledová řeka, plná smutku a zoufalství, nepochybně inspirovaná nesmrtelnou ságou o Romeovi a Julii.

Nejednoznačné přijetí

S „Reise, Reise“ se RAMMSTEIN podařilo vytvořit další nezapomenutelné dílo, je ale celkem zajímavé, jak odlišně jej zvláště s odstupem času vidí posluchači. Jedni jej mají za naprosto skvělé kultovní album s extra silným materiálem, druzí naopak za slabší hodinku R+, kdy zaostává za předchozími záseky. To ale nic nemění na faktu, že album se opět výborně prodávalo a pozice skupiny byla ještě více posílena. Já osobně jsem s RAMMSTEIN made in 2004 na nejvyšší míru spokojen, „Reise, Reise“ mi přesně kape do noty a nemůžu ho hodnotit jinak než plným počtem! 

02.02.2019	Diskuse (13)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz