Boomer Space

RAMMSTEIN - Rosenrot

Když RAMMSTEIN ohlásili, že ještě do konce roku 2005 vyjde jejich nové studiové album, byli fanoušci mírně řečeno v šoku. Pouhý rok od „Reise, Reise“ nová deska? Když kapela v mezidobí strávila většinu času na turné a mezi řadovými alby mívala operační čas vždycky několik let? My už jsme dnes samozřejmě chytřejší, a víme, že to zas tak nemožné nebylo, protože R+ z předchozích nahrávacích sessions zbylo několik hotových písniček, které mohly jít okamžitě na nosič. Navíc nešlo o nějaké méně podařené kusy, ale o materiál, který se na předchozí kolekci nehodil spíš tématicky a hotových skladeb tehdy bylo k dispozici prostě příliš mnoho, než aby se vešly na jednu desku.

 

Reise, Reise 2

 

Skupina slibovala nové album do konce roku, nakonec ale vyšlo dokonce už 28. října 2005, pouhý rok a jeden měsíc po „Reise, Reise“. Z předchozího nahrávání v Maláze bylo nachystáno šest skladeb, a aby kapela měla na desce ustálený počet 11 písniček (který držela na všech řadovkách), stačilo dodělat pět věcí. Ty spláchla v průběhu června až srpna v domovském Berlíně, míchalo se pak ale tradičně ve Švédsku. Co se týká názvu, nejdříve byl na stole titul „Reise, Reise 2“, což by odpovídalo konceptu jakéhosi dvojalba na pokračování, potom ale muzikantům došlo, že nová kolekce má úplně jinou náladu, a musí být proto pojmenována odlišně. A v tu chvíli se oživil plán, nazvat album podle skladby „Rosenrot“ a vydat tuto písničku i na singlu. Podobně jako titul, motal se od minule v prostoru i motiv pro obal – kapele se zalíbil alternativní cover „Reise, Reise“, který byl použit jen v Japonsku, a tak obrázek amerického atomového ledoborce uvízlého kdesi v Antarktidě šel tentokrát ven celosvětově jako přebal alba „Rosenrot“.


 

Až na dřeň romantismu

 

Důležitější je ale hudba. Je samozřejmě znát, že písničky vznikaly zároveň s předchozí kolekcí, takže by se daly celkem v klidu vsadit na „Reise, Reise“ a nebylo by na tom nic divného. Ale přece jen – zatímco čtvrtá deska je hodně mohutná a válcoidní, „Rosenrot“ je daleko jemnější a variabilnější. Část skladeb se navíc nese v duchu německého literárního  romantismu z 18. a 19. století, což bylo naznačeno už minule, ale tentokrát tyhle smutné nálady vylézají daleko víc na povrch. Rozervané duše, sebetrýznění z lásky, divoká příroda, idealismus – to všechno v nových kouscích najdeme, ovšem pochopitelně podpořené masivním rammsteinovským zvukem, fantaskními aranžemi a specifickým Lindemannovým vokálem. RAMMSTEIN si tentokrát také asi nejvíc pohráli s kontrasty, kdy třeba neměli problém své klasické parní válce v okamžení přerušit a pokračovat až chill-outovým zasněným klidem. Pro někoho možná kýč, pro mě však brilantně zvládnuté řemeslo a emoce, jaké se objevují v oněch literárních klasikách dávno pokrytých prachem...

 

...třeba téma z titulní „Rosenrot“ tam vyloženě patří. Skladba byla inspirována díly Johanna Wolfganga von Goethe a bratří Grimmů – v textu jde o horskou růži z lásky, kterou chtěl hrdina písničky přinést své milé, stálo ho to ale život. Vlastně velmi jednoduchý hudební motiv perfektně šlape a je doprovázen klipem, kde RAMMSTEIN v rolích mnichů zažívají drama v jakési karpatské vesnici. Podobná milostná témata se na desce objevují v několika dalších skladbách, třeba ve vyloženě srdcervoucí „Wo bist du“, kterou napsal Till Lindemann na základě aktuálního rozchodu s partnerkou.


 

Trýznivé emoce

 

Téma lásky ovšem RAMMSTEIN i nadále používají po svém – žádné objaté dvojice, bílé koně a růžová mlha, nýbrž sebedestruktivní emoce provázené často ne úplně normálním chováním. Přesně taková je předposlední hymna „Feuer und Wasser“, manifest šmíráků, kde hlavní hrdina plave v bazénu a pozoruje tělo vysněné ženy, která nikdy nebude jeho. Basový motiv na začátku nádherně evokuje klid pod vodní hladinou a vzápětí se skladba rozbouří do rozmáchlých kytarových stěn a vokálu, který je patetický až běda, ale pokud takovéhle RAMMSTEIN máte rádi stejně jako já, musíte si chrochtat blahem! To samé v eposu „Hilf mir“ – fantasticky strukturované skladbě, která převypravuje příběh z jedné německé dětské knížky, v níž si holčička hraje tak dlouho se sirkami, až sama sebe zapálí. Opět se mácháme v protikladech klidných vokálních pasáží a mohutných sonických stěn, aby všechno tentokrát vygradovalo do šíleného finále, ve kterém se živé tělo mění v popel a duše putuje někam mimo tento svět...

 

Docela síla je také čtvrtá skladba „Spring“. Tentokrát pozorujeme člověka, který se vyšplhal na vysoký most, aby se z něj podíval do okolí. Dole se zatím shromáždí dav, který očekává mužovu sebevraždu a když se nešťastník chce vrátit, svrhne ho do propasti. K tomu opět fantastická hudba, která se pomalu valí, temné hlasy nabádají k zoufalému činu a Tillovy patetické výkřiky vše ještě umocňují. No, není to nic příjemného, ale skladba je to moc, moc dobrá. Povedená je i experimentální „Stirb nicht vor mir (Don´t Die Before I Do)“, kde se Lindemann na doporučení producenta Jacoba Hellnera dal dohromady se zpěvačkou Sharleen Spiteri a nazpívali duet, ze kterého sice kopou Tillovy nedokonalé hlasivky, ale takhle dřevně pojaté to vůbec nevadí a písnička má zvláštní kouzlo.


 

Přece jenom tvrdě

 

Aby ale nedošlo k omylu – na albu „Rosenrot“ najdeme i řadu klasických tvrdých skladeb postavených na typickém R+ soundu. Zcela jasně je to otvírák „Benzin“, ostrá vypalovačka s textem o chlapovi, kterému přeplo a stal se závislým na vůni této pohonné hmoty. Duchovním otcem písničky je prý Paul Landers, který už roky chtěl napsat nějakou skladbu o benzínu. Je tedy i hlavní postavou videoklipu, kde R+ vystupují jako parta neohrabaných hasičů, kteří vyrážejí na zásah a svým gigantickým autem toho daleko víc zničí než zachrání. Video bylo pořízeno i ke skladbě pořadové číslo dvě, „Mann gegen Mann“. S tou RAMMSTEIN vzbudili největší pozornost, protože se týká homosexuality a klip k ní je vyslovenou noční můrou pro homofoby – několik desítek nahých svalnatých mužů v jednom chumlu se navzájem dotýká a RAMMSTEIN k tomu muzicírují oděni pouze do hudebních nástrojů.

 

Mimochodem, tahle skladba si výborně hraje s kontrasty masivních kytar a tichých vyklidněných pasáží, což je podobné i u další vypalovačky „Zerstören“, ve které tématicky jde o válku v Iráku a o talent prezidenta George Bushe ml. udělat bordel všude, kam vstoupí. Téma klidného přednesu a zvláštních klávesových ploch, kterými tahle skladba končí, pak je naprosto zásadní pro závěrečný kousek „Ein Lied“, tichoučkou a uspávající záležitost, která je výsledkem studiového jamu a pracuje se stejnou melodií jako hitovka „Amerika“ z předchozí desky. Zajímavé.


 

Ještě více rozporů

 

Na samý závěr nám zbyla vůbec nejzvláštnější písnička na albu – španělsky zpívaná a mexickým folklórem prolezlá „Te quiero puta!, která je spíše takovou lascivní hrou s latinoamerickými hudebními motivy a tématy jako je nemravný sex a prostituce.

 

Když to celé nějak shrneme – podle mě RAMMSTEIN s „Rosenrot“ natočili své nejbarevnější album, které ukázalo kapelu zase v jiném rozpoložení a využilo zcela nové inspirační zdroje. Mnoha lidem ale tahle poloha nesedla, protože R+ zároveň jakoby trochu ztratili své původní určující znaky – strojovou tvrdost, odlidštěnost i stará textová témata, zkrátka to, na co kdysi kapela nalákala hlavní počet svých fanoušků. Mnoho uší ale páté album R+ naopak vysoce ocenilo – třeba já jsem z „Rosenrot“ a onoho „literárního“ období RAMMSTEIN naprosto nadšený a pátou desku R+ stavím stejně vysoko jako všechny její předchůdkyně. A srdečně mi je tohle album z celé diskografie Lindemanna a spol. možná úplně nejblíž...


09.02.2019Diskuse (36)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

/PKR/
04.10.2023 13:35

Se SODOM jsem to měl donedávna stejně, stačily klasiky... ovšem na popud kolegy se příležitostně prokousavam diskografii směrem k přítomnosti a takový Get what... a Till Death... jsou fakt pěkný desky !! Z toho moderního však vládne M-16, tam snad není žádná výplň 8) (za mě srovnatelno i s klasickou érou kapely ?)

 

Tomáš
30.09.2023 12:28

Prince jsem taky nikdy nepobral. Purple Rain je sice legenda, prodalo se toho na miliony, ale vůbec mě to neoslovilo. V podstatě mám rád jen "Darling Nikki", a i k tomu jsem se dostal, přes cover od Foo Fighters

 

Alda
30.09.2023 10:52

Stray: SODOM - tak to máš VŠE podstatné, včetně Tapping the Vein! To nemám ani já. V pondělí si jedu pro CODE RED, když ta deska vyšla, tak mě to moc nebralo, ted mi přijde super! Titulka je bez chyby. A taky si přivezu Mortal Way of Live 1988...
https://www.youtube.com/watch?v=grEG9LWIRAI

 

Stray
30.09.2023 10:20

Alda: U SODOM mám vše z klasik 1985-1992, pak až Epitome Of Torture a Decision Day, nic víc nepotřebuju, ten nedomrlej beznadstavbovej metal z let 1993-2013, to je přesně to, co nepotřebuju. Takže se stavem sbírky jsem spokojen, nechci se ničeho zbavit ani cokoliv shánět, za 35 let panuje v rámci sledování této kapely vyladěnost...:-)

Tomáš: Tak nakonec kromě Prince a Eloy se mi líbí všechno. Peter Gabriel - Up je monstrózně ozvučený album, má to styl hustých před-mileniálních produkcí DM-Ultra, Bowie - Outside, NIN - Fragile. Debut Florence+The Machine famózní, už jsem slyšel třikrát. price budu muset v bazaru s něčím čenžnout.

 

Alda
29.09.2023 21:17

Hvízd... hvízd... hvízd - kdyby jsi nějaký SODOM pouštěl, dej echo. Z Tebou jmenovaných stojí za kompletaci (pro mě) pouze D.M. :-)

 

Tomáš
29.09.2023 21:04

Já před pár lety koupil od jednoho maníka obrovskou sbírku CD. žili v Anglii, a terazky čekali mimčo, malý byt, už na to moc neměli čas (teda tvrdil, že většina CD byla od jeho manželky) a že prý má asi 200 cd. Poslal mi i hrubý seznam, já chtěl tak polovinu z nich. On že to prodá jen jako celek. Ok, tak mi ještě slevil, nakonec když jsem to spočítal, bylo tam asi 350cd, spousta speciálních edicí, raritek, amerických věcí, co se v EU snad ani neprodávají.

Long story short - bylo tam asi 15cd Bowie. Dal jsem tomu šanci, ale není to moje kafe. Všechno co jsem nechtěl jsem posouval dál za 50Kč, samozřejmě Bowie byl pryč za den. Jo a stejně jsem vydělal víc, než za kolik jsem koupil celou sbírku. To byl kšeft století, to se povede jednou za život.

 

Stray
29.09.2023 20:37

Jsem v klidu, řekl jsem si, že se ze zdejšího dění uplynulých dní prostě nebudu vzrušovat.:-) hvízd...hvízd...hvízd...holt asi nejsme webem šprtů :-)

Abych se přiznal, po kompletaci RAMMSTEIN (mám 3) ani SODOM (mám 8 cd) netoužím. Tu provádím u interpretů jako BLACK SABBATH, DAVID BOWIE, DEPECHE MODE, RUSH, DEEP PURPLE, THE DOORS nebo LED ZEPPELIN. tedy u věcí, které jsou o čtyři třídy výše.

 

Alda
29.09.2023 20:23

Strayi, plís, v klidu. Víš jak to je - jenom blbec nemění názory :-)
Myslím, že RAMMSTEIN si musím zkompletovat, stejně jako SODOM, ale SODOM jde dost ztěžka!

 

Stray
29.09.2023 20:14

Znal jsem jen název. Když jsem si to jel na hotelu z youtube, tak jsem se musel druhej den pro to cedo do toho krámu vrátit, páč za 5 Euro jsem to tam prostě nemohl nechat.:-) Zatím nejlepší věc!

 

Tomáš
29.09.2023 20:10

Ty jsi neznal Florence? Ona je fakt moc zajímavá. Osobně mám nejradši třetí album How big, how blue, how beautiful, přijde mi nejvíc civilní, kytarová a melodická