Last Hardrock Outsider

DIZZY REED - Rock´n´Roll Ain´t Easy

Tak dnes už má sólovou desku i Dizzy Reed, tedy klávesák od GUNS N´ROSES, který stál vždy ve stínu svých slavnějších spoluhráčů. Materiál, co za roky neshromáždil, není určitě špatný, ale k dokonalosti mu kousek chybí, o čemž se budu zmiňovat v článku níže. Dle mého je Reed velmi dobrým skladatelem, který kdyby své nápady nechal interpretovat těm nejlepším, dočkali bychom se, na místo dobré desky, třeba někdy i desky fenomenální. Stylové zaměření skladeb od rockera obsluhujícího klapky je jednoznačně dané a příliš se neliší od hudby jeho domovské kapely, neboť Reedův vkus se nachází někde mezi Axlem W. Rosem a pojetím rockové hudby prezentované někdejším kytaristou GUNS N´ROSES Izzy Stradlinem. Nahrávka „Rock N´Roll Ain´t Easy“ by možná zasloužila lepší produkci a v případě, že by byla na přehrání darována hvězdné sestavě Růží, šlo by z ní nejen po komerční stránce, ale i po té umělecké, vytřískat mnohonásobně víc. Ty motivy mě zkrátka přijdou dobré a jádro každé ze skladeb absolutně zdravé, jen na tu kompletaci byl Dizzy asi trochu sám. 


Reed je výborný zpěvák, i když jeho projev není moc osobitý a v záplavě talentů bezpochyby zaměnitelný, což zde ještě více ukáže absence drahého producenta. Sám mistr klapek tedy nahrál zpěv a všechny klávesové party, se zbytkem mu pak vypomáhají různí kolegové z branže, ať už jde o rytmické duo od W.A.S.P. - Mike Duda/Mike Dupke nebo kytaristé jako Del James, Richard Fortus, Mayuko Okai nebo Ricky Warwick. Ano, ten Warwick, co se v devadesátkách pokoušel udeřit se svou znamenitou partou THE ALMIGHTY a měl za manželku komentátorku z MTV pořadu Headbangers Ball Vanessu, dnes jak známo ve službách BLACK STAR RIDERS, tedy pokračovatelů THIN LIZZY. Výsledkem Dizzyho snahy je rozhodně zajímavá sada street rockových písní, které nehrají přímo na první signální, ale své kouzlo odhalí velmi postupně.

 

 

 

Je pravda, že mezi dvanácti položkami je zde zhruba třetina docela obyčejných kusů a naopak dvě třetiny písní, se kterými se dají docilovat zázraky, jen k tomu musí být ten správný typ hudebních osobností a z jejich spolupráce vyvěrající jiskření. Pomalejší baladické kusy jako „Cheers 2 R Oblivion“ nebo „Fragile Water“ určitě nejsou špatné, ale jsou to přesně ty písně, které by rozkvetly až ve chvíli, kdy by je zahrála výraznější parta osobností, rovněž „This Don´t Look Like Vegas“ jako otevírák funguje a dokonce zde vydatně připomene, na jaký nástroj Dizzy Reed hraje, neboť piáno je takřka všude. V tomto ohledu je rozmáchlá položka docela štědrá a hlavní aktér neví, kdy nehrát. Já však vrcholy alba spatřuji úplně někde jinde. A sice u druhé „Mother Theresa“, ze které by GUNS N´ROSES mohli udělat parádní hymnu, a dále pak ještě u skladeb jako „Mystery In Exile“ nebo „Crestfallen“, které přesně odpovídají Stradlinovské představě o Puškách a růžích, tedy charismatický street rock s výrazně melodickými motivy, dostatečně přímočarý (ne však úplně punk-rockový), ale naopak do detailu propracovaný, ctící odkaz té větve rock´n´rollu, na jejímž počátku stáli THE ROLLING STONES a postupem doby pak třeba i HANOI ROCKS. Díky podobným skladbám jako dvě výše zmíněné, stojí za to tuhle nahrávku sledovat, a to i když samozřejmě není bez slabin.


07.02.2019Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz