Last Hardrock Outsider

SIXX: A.M. - Prayers For The Blessed, Vol.2

Je to zhruba půl roku, co jsem zde ocenil povedenou práci kalifornské trojice SIXX:A.M. na jejich albu „Prayers For The Damned, Vol.1“. Z formálního pohledu sice aktuálně nastupující album, tedy pokračování pojmenované stylově „Prayers For the Blessed, Vol.2“, drží fazónu a je znovu sbírkou chytlavých skladeb z oblasti moderního amerického rocku. Znovu jde o řemeslně dobře opracovaný materiál, svým šťavnatým zvukem na předchůdce navazující, jenže mě to tentokrát z jednoho prostého důvodu baví zkrátka méně a tím důvodem je samozřejmě mnohem větší zastoupení pomalých skladeb, dost často situovaných do formy sladkobolných dojáků a přehnaně naléhavých emocionálních žebrot, které až příliš cíleně usilují o posluchačovu účast a to aniž by nabízely něco, co by opravdu stálo za poslech. Jakoby kapele nemohla stačit jedna či dvě balady, umisťuje jich na novinku asi pět, takže ačkoliv jsem byl z jarního alba povzbuzen, dnes opravdu nevím, co si mám o tom všem myslet.


Mám totiž především pocit, že valná většina podobných skladeb cílí zejména na nejširší možné posluchačské vrstvy, které se vlastně za jiných okolností nejsou ochotny uvolit k poslechu nějaké pořádné rockové hudby. Nemám nic proti baladám, řadu letitých věcí pomalejšího ražení považuji za skvělé generační songy v heavy metalu, vadí mne otřepanost, nenápaditost a přehrávaný projev frontmana, který podobné songy nemá šanci utáhnout tak, aby působily nezaměnitelně a aby si je jen trochu znalejší posluchač chtěl opakovaně pouštět. Nikki Sixx a James Michael prostě vsadili vše na jednu kartu a tou je komerční úspěch. Neříkám, že k němu nemají nakročeno, v dnešní době už se o něco podobného pokouší kde kdo, i oni tedy zkouší co kdyby. Deska je, přes své hodně obstojné zpracování (moderní zvuk) a povedené muzikantské výkony, především sbírkou laciných otřepaností, průhledných struktur a rádoby dojemných songů, takže ve své druhé polovině už pouze nudí. Tentokrát z Jamese Michaela opravdu příliš nadšen nejsem, neboť v jeho hlasovém podání dostáváme jakýsi univerzální vzorek současného rádiového rocku, za kterým vlastně může stát naprosto lecjaká americká kapela.

 

 

Desku udržuje rovněž výtečná produkce. Potemnělý sound kytary DJ Ashby je také hodně k věci, ale když prostě nejsou skladby, podobné impulsy nestačí. Sixx je ve skladatelském vkladu už snadno definovatelný a jako hitmaker znovu zhotovil celou řadu chytlavých skladeb, o tom prostě není pochyb, ale schválně si představte, zdali vás tahle albová věc bude bavit ještě za dva roky, bude? Osobně si myslím že ani za rok. Celku především jaksi schází osobitost a nalézám na něm jen málo opravdu podnětných věcí. Mezi ty nejlepší řadím vlastně dvě svižnější vypalovačky a sice „The Devil´s Coming“ a „That´s Gonna Leave A Scar“, což jsou asi nejvíc nabušený věci umocněné nějakým tím vygradovanějším chorálem (zejména druhá zmíněná). Špatná není ani úvodní „Barbarians“ nebo „We Will Not Go Quietly“, ale tyto dva songy se bohužel už dokáží vyvarovat oné otřepanosti podstatně úporněji, byť se snaží seč mohou a druhý je dokonce nominován do pozice singlu. Jakmile však dochází na onu přehrávanou vroucnost, zde zaznamenanou v pomalých cajdácích jako „Maybe It´s Time“, „Suffocate“, „Helicopters“ či předělávce „Without You“ (což je předělávka notoricky známé skladby bůhví od koho, evakuující mi něco jako sobotní hudební pořad Eso z televizního vysílání devadesátých let, takže každou chvíli po jejím prvním refrénu čekám, že se začne stahovat zvuk a do éteru začne mluvit někdo jako Pergnerová nebo Mareš), je se vším konec. Tahle kapela může být sebe víc talentovaná , ale pokud se od nich budeme dočkávat podobných pomalých songů mířících na většinové (sbíráním hudby nedotčené) osazenstvo západní polokoule této planety, pak tvrdím, že máme co do činění s kýčem jako bič dělaným spíš pro armádu sekretářek než pro hudební fanoušky, ale o to asi fikanému stratégovi Nikki Sixxovi vždycky šlo, no ne?


19.12.2016Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

spajk
19.12.2016 21:56

To beru. Z encyklopedického hlediska je to pravda. U mě v hlavě, uších a srdci je vic místa vyhrazeno Jackovi. K Sixx AM. Mam heroinove zapisky knizně i na cd. Jako debut se te myslim docela povedlo a je tam pár hitovek, hlavně Accident is happen. Druhou desku jsem poslech stazenou a treti jsem ani nekupoval. Letošní dvou nálož jsem ani neslyšel, pořád se s tim uvnitř peru, zda tomu vůbec věnovat čas. Protože mám rad Jamese Michaela (ktery je v podstatě popovy zpevak a producent) a Ashbu, asi se k tomu ted o svatcich dokopu.

 

Stray
19.12.2016 20:25

spajk: To není zas až tak pravda, neboť historie je vždy psaná vítězy a Sixx ve srovnání s Russellem vítězem prostě je. :-) Jako v podstatě podprůměrnej muzikant to dotáhl mnohem dál než mnozí mnohem talentovanější muzikanti a těch skvělých skladeb co napsal, marná sláva, obojí (hitmakerovství a byznys) je prostě kumšt. carcass: Tomu nevěř, já jsem nucen to naježený hovado z Los Angeles denně sledovat, kterak přes facebook servíruje každodenní vychloubačný posty ...

 

carcass
19.12.2016 20:13

stejně to ty trosky všechno odevzdaly svým dealarům :-)

 

spajk
19.12.2016 19:18

Jack je dnes troska, ale svýho času to byl pan zpěvák, druhej Plant. Kdežto Sixx byl vždy jen podprůměrný basák. Kdo kolik vydělal je pomíjivé.

 

Stray
19.12.2016 19:02

Mě tedy přijde jako větší trouba Jack Russell než Nikki Sixx, neb ten druhý na tom feťáctví aspoň vydělal. :-)

 

Bluejamie65
19.12.2016 18:47

Takže alba Motley Crue poslouchám až nábožně, ale do žádných sólovek a bokovek jsem se nepustil.

 

Bluejamie65
19.12.2016 18:41

No tak nějak jsem to i myslel, navíc navzdory těm albům s Motley Crue, stejně si vždycky vzpomenu na smrt Dingleyho...

 

spajk
19.12.2016 17:50

Nikki Sixx nikdy velkej nebyl. Možná feťák. Jinak to platí, to máš pravdu.

 

Bluejamie65
19.12.2016 16:16

To je zajímavej fenomén, někdy jsou lidi veliký, jen když jsou spolu s druhejma konkrétníma lidma a jakmile nejsou spolu, všechno postupně vyšumí až do nicoty - potkalo to i jiný, i ještě větší....