Last Hardrock Outsider

D.A.D. - A Prayer For The Loud

Druhdy glam-metalová, posléze spíše rock´n´rollová, či dokonce blues-rocková partička D.A.D. (alias Disneyland After Dark) z Dánska letos vydává své dvanácté řadové album „A Prayer For The Loud“, co k nim a jejich nové nahrávce tedy říci? D.A.D. byli na vrcholu přesně před třiceti lety, přesto se ani jednou nezastavili. Za celou tu dobu došlo v jejich sestavě k jediné změně, konkrétně na postu bubeníka. Díky pódiové image sice docela divná (prapodivné oblečení, přilby a nejrůznější pódiové náčiní), ale hudebně zajímavá jednotka, která se vždy držela svého řemesla a na přelomu osmdesátých a devadesátých let vzhlížela k americkým břehům, patří tedy mezi stálice. Své ambice však netlačila vpřed nějak násilně, neboť jejich dlouhá historie a koncertní aktivity hovořily jasně v jejich prospěch, to vše probíhalo navzdory střídajícím se obdobím úspěchů i neúspěchů. Oni sami na mne i dnes působí dojmem, že mají nějaké módní vlny (lze ještě vůbec takto hodnotit kapelu podobně tradicionalistického ražení?) mimo svůj stěžejní zájem a jedou si prostě svůj rock´n´roll po svém, hlavně když je na koncertech plno a je zábava. Nová kolekce jim rozhodně žádnou ostudu nedělá a svým způsobem působí stejně svěže, jako materiál, kterým kdysi tihle podivíni atakovali americké břehy. Třetí deska „No Fuel Left For The Pilgrims“ z roku 1989 sice překonána nebude, ale i tak jsem přesvědčen, že novinková kolekce zažehne plamen vášně u celé řady motorkářů a rockerů. 



Nakřáplý, takřka mustaineovský hlas Jespera Binzera si nespletete s žádným v tomhle stylovém ranku, když vše znovu podporují zdvojené kytarové laufy (vedle Jespera riffuje jeho bratr Jacob Binzer), máme co do činění s poctivou rockovou jízdou. K tomu jim dopomáhá znamenitě sehraná rytmická dvojice Stig Pedersen/ Laust Sonne. THE CULT, AC/DC a podobní velikáni světové rockové scény jsou jejich věčnými vzory, ale i tak si D.A.D. dokáží vyšlapat své jméno na slunci a nedávají možnost pochybnostem o svém oprávnění existovat. Že je neznáte? Vaše škoda, jde o bigbeat velmi dobré a konstantní kvality. Vím, Dánsko je zemí, která má pramálo možností do koloritu mainstreamové scény přispět, ale i tak si myslím, že zde letos vznikla obstojná rocková sada. Masový úspěch v jejich rodné zemi (ostatně i v celé Evropě) mohou dnes přebírat jiní, např. VOLBEAT, ale i tak se zdá, že tahle parta si razí cestu skrze poctivost a vlastní, masově ne až tak opěvovaný rockový fundament.


Co říci blíže k nové kolekci? D.A.D. se rozhodně drží své tradice dobře šlapajícího rock´n´rollu, skladby mají hutnost i náboj, některé dokonce překvapí hitovějším naturelem, což je příklad třeba úvodní dvojice písní. Zatímco „Burning Star“ je prostě takový bytelný rockec postavený na úderných riffech a frenetickém refrénu, titulní „A Prayer For The Blues“ nabídne více bluesově tradicionalistický sound a je inspirovaná především americkým pojetím rocku, nepříliš rychlého, ovšem procítěného a pro Evropana exotického. „Nothing Ever Changes“ je znovu skladba svižnějšího rázu, sympatické boogie a „The Sky Is Made Of Blues“ je asi nejchytlavější písní kolekce, nechybí jí totiž folkový naturel a svěží melodika poháněná radostným tempem. V úvodu „The Real Me“ sice zní kytarový fragment, který je znám všem rockerům ze skladby „The Man Who Sold The World“ od Davida Bowieho (posléze song předělala NIRVANA na svém Unplugged albu), ale jde jen o nenápadnou, byť charismatickou aranži, která jinak rozproudí jeden z nejlepších songů novinky, ten je dostatečně hitový, ale i vrstevnatý na to, aby celkově okouzlil. Za zmínku ještě stojí cestovatelská balada „A Drug For The Heart“ překypující srdceryvným hlasem, bluesovým feelingem, akustickými kytarami a nostalgickou náladou. Bohužel zbytek alba už tak nějak propluje a nenabídne stejně silné věci jako první dvě třetiny. Z mého pohledu prostě obstojná rocková deska, i když by leckdo z metalové komunity mohl namítat cosi o její obyčejnosti... 


01.07.2019Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz