Last Hardrock Outsider

MAMMOTH WVH - Mammoth WVH

Když v červnu 2021 vyšlo debutové album aktuálního projektu Wolfganga Van Halena, přehlížel jsem jej s tím, že zřejmě půjde o něco druhořadého od syna slavného kytarového hrdiny Eddieho Van Halena, jenž nebude mít na rozdíl od otce příliš potenciálu. Podcenil jsem jej. V podstatě jsem si desku pustil poprvé až letos v lednu a nestačil se divit, o jak dobře zhotovenou rockovou jízdu se jedná. Co do nadpozemské instrumentální geniality, Wolfgang asi nikdy nebude konkurovat svému otci a taktéž se nikdy nestane nejtalentovanějším hudebníkem své generace, nicméně zjištění, že jde o hodně šikovného chlapíka, který je schopen připravit výtečný hardrockový materiál s potenciálem trvanlivosti a skladatelského umění, jsem začal kvitovat s potěšením.


Název MAMMOTH WVH je odvozen od původního názvu kapely jeho otce Eddieho a strýce Alexe, prostřednictvím které v roce 1973 nastartovali svou megaúspěšnou hudební dráhu a to ještě před tím, než si změnili název z MAMMOTH na později světově proslulý VAN HALEN. Wolfgang tedy zdárně navazuje na rodinný odkaz a je velmi sympatické, že se jak zvukově, tak i vlastním feelingem, netouží vést přímo na odkazech dědictví svého otce. MAMMOTH WVH zní docela osobitě, poplatně dnešní době a představují rockovou hudbu s chytlavým potenciálem, oproštěnou od nablýskaných manýr kalifornské Hard N´Heavy scény a celkově stadiónového heroismu osmdesátých let. Naopak civilní ráz produkce Michaela Bassketteho nahrávce velmi sluší a neubírá jí na atraktivitě. Když jsou skladby dobré, je vlastně jedno, zdali v nich bují náznak rockové alternativy. Svou přímočarostí spíše připomínají drive vypalovaček Grohlových FOO FIGHTERS, než cokoliv, co by bylo jen trochu stylově blízké VAN HALEN.



Osobně však MAMMOTH WVH řadím o trochu výše, než tomu je v případě posledních dvou albových počinů FOO FIGHTERS a sice z jednoho prostého důvodu - debutové album kapely Wolfganga Van Halena mě připadá méně popové a působí propracovaněji, hlavně co se týče kytar a výsledné instrumentace. Tedy ve všech směrech vrstevnatěji. Wolfgang na desku nahrál veškeré nástroje a ještě se ujal hlavních vokálních partů, i když v případě vyjetí na turné, již MAMMOTH WVH své pětičlenné složení mají. Musím přiznat, že třicetiletý hlavní aktér je skutečně velmi dobrým pěvcem, který mne lehce upomíná na styl zpěvu Garyho Stringera od anglických REEF


Ze skladeb nevychází žádný prvek art-rockového fantazírování, ani jiného blouznění, jde naopak o velmi zručně a bytelně zhotovené rockové vypalovačky, přizpůsobené modernímu pojetí rock´n´rollu, jehož mantinely zde definují kytarově nejtvrdší flák „The Big Picture“ a zřejmě ten rádiově nejvděčnější „Think It Over“. Shodou náhod jsou oba umístěny na desce v těsné blízkosti, takže je možné snadno zjistit, že deska působí semknutě a není jí vlastní prvek žánrové roztříštěnosti. Není divu, že od letních měsíců roku 2021 debut slavil v různých hudebních charts ve Spojených státech poměrně velký úspěch a obstojně rezonoval.


Úvodní řízná jízda „Mr.Ed“ v podstatě představuje vzpomínku na Wolfgangova otce Eddieho Van Halena, jakkoliv je jasné, že hudba syna nebude mít s tou otcovou skoro nic společného. Song najede na dravou riffovou notičku, které se pak celý materiál drží, nadlehčován únosnou melodikou a bezproblémovou poslouchatelností. Vycizelovaná produkce, zemitá rytmika, kytary sázící odlehčené riffy, jenž neváhají tu a tam song opentlit nějakou tou vyhrávkou, to vše hovoří ve prospěch WVH. Hlas je civilně usazený v intencích (hard)rocku nového milénia, nedochází v něm k žádnému náznaku výšek či čemukoliv příznačnému k metalové scéně – prostě dobře odzpívané sloky a vygradované chlapácké refrény, které jsou složeny s vkusem a nápaditě. 


Další skladby jako „Horribly Right“ nebo zejména „Epiphany“ mají velký hitový potenciál a kloubí v sobě vlivy hard rocku se šmrncem devadesátkového neo-punku a rockovou alternativou zažívající zlaté časy v zhruba totožném období. Odlehčenější songy jako „Resolve“ nebo „Circles“ mohou oblažit posluchače svou chytlavostí, takže mají šanci leckoho k hudbě MAMMOTH WVH trvanlivěji přitáhnout. Deska působí od začátku do konce vyrovnaně a byť druhá polovina trošičku za první pokulhává, pořád si myslím, že jde o obstojnou sadu amerického rocku současnosti. Rozhodně se těším na pokračování Wolfiho cesty. Co ještě dodat? Kreslený obal s motivem obřího kraba, devastujícího parkoviště v nějaké americké nákupní zóně na periferii města, je geniální prací, která mne svým stylem připomíná obaly desek ze sedmdesátých či osmdesátých let. I tohle se opravdu povedlo.



01.02.2022Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
02.02.2022 11:16

Přesně jak říkáš, za rok za 179,-Kč beru!

 

spajk
01.02.2022 11:58

Jako jo, napsal a vystihl si to dobře. Poslouchá se to pěkně a je to překvapivě kvalitně udelané. Trochu tomu chybí nějaké poznávací znameni, kdy bys po par taktech řekl: hele mladej van halen! Na koupi originálu to u mě ještě není, možná za rok ve slevě. Ale do budoucna bychom se od Wolfganga mohli dočkat velkych věci. Je treba ho sledovat.