Last Hardrock Outsider

THE WINERY DOGS - The Winery Dogs

O THE WINERY DOGS lze říci, že se jedná o typický hard rockový „all stars“ band, jehož všichni tři členové již mají mnohé za sebou a patří ve svém oboru k absolutní světové špičce. Je to již několik sezón, co se Mike Portnoy rozešel ve zlém se svými spoluhráči z DREAM THEATER. Pro něho však tahle nepříjemnost dozajista neznamenala žádný start deziluze či nějakého striktně zahálčivého období, právě naopak, neboť se tento vynikající bicmen pustil ihned do práce na mnoha stylově rozličných projektech, nebo vypomáhal na albech u několika známějších amerických kapel (za všechny zejména AVENGED SEVENFOLD). THE WINERY DOGS jsou z nich dozajista nejrockovějším (nejvíce spjatým s bluesovými kořeny) bandem. Spolu s ním jej tvoří takové veličiny jako – Billy Sheehan, což je vynikající baskytarista, který je znám především z řad MR.BIG, a pak také Richie Kotzen – opět obrovská persona americké hardrockové hudby, skvělý kytarista, zpěvák i skladatel, jenž v průběhu posledních pětadvaceti let působil převážně na sólové dráze, ovšem v určitých etapách své kariéry opepřil svou hrou tvorbu takových zavedených značek jako POISON nebo rovněž MR.BIG.


 

První album projektu reprezentuje přesně tu hudební polohu, jakou bych od těchto muzikantů čekal. Drží se totiž moderního a dosti nabuzeného hard rockového výraziva, jaké je ke slyšení zejména za Atlantikem, ovšem třeba švédští EUROPE ve své novější etapě rovněž dokazují, že opravdu nejenom tam. Richie Kotzen, coby geniální kytarový hrdina, zde překvapuje zejména svým (rovněž výtečným) zpěvem, a tak po chvíli bádání zjišťuji, že mě jeho hlas vlastně dost upomíná na Chrise Cornella, a sice z období kdy tento znamenitý pěvec působil u AUDIOSLAVE. Kotzenova kytara předvádí od počátku mnohé parádičky. Jeho hra je však prostá nějakých bezmyšlenkových exhibic. Opravdu se nedá říci, že by si zde kterýkoliv z muzikantů usurpoval jen trochu větší prostor na úkor svých kolegů. Všichni sice předvádějí naprosto brilantní hru, ale rovněž také všichni jedou ve prospěch songů samotných. A tak i zdejší rytmika je přepestrá, nadmýchávající vcelku přímočaré songy.

 

Jde tedy o vyrovnanou sadu třinácti dobře poslouchatelných rockových písní, které nabídnou jak hutný zeppelínovský riffing, tak řadu skvělých sól a kudrlinek, ale z celkového pohledu se to všechno drží zejména přehledné písničkové formy. Nečekejte tedy žádný art-rock, natož pak nějaké prvky jazzu, zkrátka nic, co by jen vzdáleně připomnělo tvorbu DREAM THEATER, spojnicí je pouze výtečné muzikantství a osoba Mikea Portnoye, který výtečně zapadl do této striktně blues - rockové mašiny.

 

V popředí je tedy ukotven zájem o song samotný, až pak stojí ozdoby na něj navěšené a všemožné vyhrávky. Musím však přiznat, že mne zde upoutala zejména celá řada výtečných pomalejších písní (pro názornost „Damaged“ a „The Dying“). Myslím, že si zde každý věci znalý příznivec zaoceánské hard rockové hudby najde mnohé záchytné body. Jako přímé ovlivňovatele hudby THE WINERY DOGS vidím zejména kapely KING´S X, MR.BIGTESLA a třeba dejme tomu i ty AUDIOSLAVE.


17.07.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz