Jít si stále za svým, s jasnou ambicí, tvrdě pracovat. Strohé krédo tryskající snad z každého okamžiku vetknutého do jedniček a nul recenzovaného záznamu. Po letmém poslechu několika ukázek z nového alba NEUROTIC MACHINERY jsem měl docela obavy, že se k podstatě jejich hudby nedokážu probít. Olbřímí motivace hrát moderní metal a zdánlivě monolitická stěna kytar vystavěly mohutnou hráz. Přestože cítíte, jak to za ní vře, předem víte, že ji nebude lehké zdolat. Během prvního poslechu celého cd jsem však rychle narazil na záchytné body a postupně se mi začalo vše Více

Nedá se říct, že by pražští rockeři DIRTY BLONDES na svou třetí řadovku „Freedom“ spěchali, zvlášť když koncertně aktivní kapela realizovala druhé album „We Only Live Once“ již před dlouhými šesti lety, v roce 2014. V průběhu roku 2015 přijali do svých řad novou zpěvačku Danu Yousifovou a tak pět let vybrušování a živého hraní pomohlo čtveřici k dokonalému sehrání. Času na to se sžít, ujasnit si priority a připravit tak ty nejlepší podmínky pro tvorbu albového následovníka bylo dostatek. Ten, kdo by dnes čekal, že rock´n´roll DIR Více

Pitvat do nekonečna, zda-li floridští TRIVIUM patří dnes mezi nejúspěšnější americké metalové kapely, vnímám jako zbytečnost, tak tomu prostě bez sáhodlouhých debat je. A vůbec nezáleží na tom, co si ve skutečnosti budete myslet o jejich tvorbě nebo jestli ve výsledku upřete této stabilně velmi aktivní a koncentrované kapele onu původnost. Doba se zkrátka posunula, mnoho toho již bylo zahráno a ne každý velikán scény je dnes originál, tak jako tomu bylo před čtvrtstoletím a dříve. Na příkladu téhle kapely lze vlastně odhalit i posuny poměrů Více

Atomové elektrárny, rychlovlaky, vlastní stíhačky a dokonce i kosmický program, dále třeba vlivný Code civil, ale také unikátní a nesmírně silná kulturní scéna. Francouzi se prostě nezdají, ať už se seznámíte s jakoukoliv sférou jejich umění, najdete zde zásadní, novátorská či inspirující díla. Nemíním dělat z Gautiera Serrea alias IGORRR(a) druhého Debussyho. Jedno se mu však upřít nedá, skládá a nahrává hudbu, která dokáže posluchače zaujmout něčím víc než jen vyzobáváním a umným spojováním různého a známého, jinak řečeno eklekticismem. Tedy, alespoň doufá Více

Newyorští THE STROKES se stali fenoménem první novo-mileniální dekády a jejich retro-rock, s vlivy sedmdesátkové new wave a garáže, si v době exkurzí do minulosti získal celou řadu příznivců. Když jsem si nedávno pouštěl první tři jejich řadovky, jmenovitě „Is This It?“, „Room On Fire“ a „First Impressions Of Earth“, shledal jsem je pořád hodně zajímavými. Možná se to zprvu nezdálo, ale nakonec jsem došel k přesvědčení, že THE STROKES coby synové dobře situovaných otců, dlouhodobě usazených v hudební branži, nejsou jen nějakou pozérskou partičkou na Více

Většinu divokých mathcore kapel, které před deseti lety vytvářely nepřehlédnutelný trend, nějak odvál čas. Jakoby po odchodu leaderů THE DILLINGER ESCAPE PLAN na odpočinek scéna ztratila vůdce a pomalu se rozpadala. Z původních jmen je aktivních už pouze hrstka a krom povedeného alba NORMA JEAN plus solidních desek od ROLO TOMASSI resp. CAR BOMB se toho za poslední rok-dva moc nestalo. Tvrdé, experimentální kapely vycházející napůl z metalu, napůl z hardcoru přitom stále existují, nicméně mnoho zásadního už nepřinášejí. Až letos na jaře z Více

Existují dlouholetí frontmani zavedených kapel, kteří paralelně s aktivitami těchto institucí dokáží realizovávat ještě vlastní sólová alba, jsou však i tací, kterým sólové ambice nikdy nic neříkali a jejich činnost byla tak vždy spojená především s působením uvnitř mateřských kapel, se kterými utvářeli semknutý team. Zpěvák od SAXON a legenda britského heavy metalu Biff Byford vždy bude patřit mezi ty druhé, nezlomné stálice od mikrofonu v čele vlastních kapel. Jak jinak se dá nahlížet na hudební činnost chlápka, který to se značkou SAXON táhn Více

Jedna ze stálic retro thrashové scény vydala během dvanácti let už své šesté album. Letí to. Za podstatně kratší dobu se takoví HELLOWEEN propracovali od „Walls Of Jericho“ k „Chameleon“, resp. zůstaneme-li u thrashe, tak třeba KREATOR od „Endless Pain“ k „Renewal“. Ve WARBRINGER se, pravda, děje o něco více než u řady typově podobných souborů, ani mezi jejich alby ovšem nejsou žádné vývojové skoky příznačné pro éru žánrových veličin. Stejně jako v případě x dalších retro spolků, ale vlastně i pozdní éry příslušných velikánů chybí producenti s vizí, a předevší Více

Už v době tvorby alba „Gutter Ballet“ si Jon Oliva pohrával s myšlenkou na rozsáhlé koncepční album, které by se svou hudební i obsahovou náplní dotýkalo látek rockové opery. Nakonec však svůj záměr odložil, neboť se mu v roce 1989 nepodařilo nashromáždit dostatečný počet vhodných skladeb, nicméně jisté fragmenty velkoleposti již do této desky probleskovaly. Ve spojení s Paulem O´Neillem, stále více etablovaným dvorním producentem SAVATAGE a rovněž i čím dál častějším skladatelem, tak projekt začal realizovat až po návratu ze světového turné ( Více

Bylo celkem těžké vymyslet téma článku o novinkové desce kapely KATATONIA, která se již dlouhá léta vykazuje poměrně neměnným naturelem svých nahrávek. Pokusím se tedy na příkladu „City Burials“ právě od zasloužilých švédských náladotvůrců nějak popsat svůj vztah k jejich tvorbě z celkového pohledu. Nepatřím totiž k posluchačům, kteří by s jejich hudbou vyrůstali od devadesátých let, naopak, připojil jsem se až v době úspěšného alba „Viva Emptiness“, které dodnes považuji za jejich nejotevřenější a vlastně i nejlepší materiál. Ať už budu mluvit právě o tomto Více