Mně to vůbec nevadí, to byl takovej nejapnej pokus o bonmot :-)
Naopak je to hodno respektu. Morley, Clarkin, převážně Keifer a další solitéři v hudebním průmyslu jsou potřeba. Škoda že už mě žádnej jinej takhle z hlavy nenapadá.

Taky si asi koupím verzi s tím bonusovým cdčkem. Demokracie v kapele má smysl, jen pokud band tvoří více rovnocenných skladatelsky aktivních muzikantů, pakliže jde o kapelu, kde jeden píše nadprůměrně a ostatní skoro vůbec, tak není o čem diskutovat. Řídit to stylem rovnosti, jen aby se někdo neurazil, to je cesta do pekla.

Konečně jsem si to dal z originálu za doprovodu listování v naducaném bookletu. Všechny texty a príma čb fotky.
Nicméně jsem se taky dozvěděl, že vsechno napsal a produkoval Morley, takže demokracie v praxi :-)
Jako klobouk dolů co po 35 letech na scéně z něj padá za kvalitni pecky. A taky se mi zdá hlavně ze začátku desky, že má zřejmě hodně rád Jimmyho Page.
Mix slovutný Mike Fraser. Nedělal on Nine Lives od Aero? Trošku mi klávesový plochy alá dechy připomínají chlapce z Bostonu.
Na druhém disku jsou 4 zbylé nové skladby a vůbec nejsou špatné. Následuje nekolik novinkových songu v zivem provedeni a to je velmi silná parketa kapely, takže spokojenost. Druhý disk je ještě o šest minut delší než disk albový.
Thunder to dělají dobře. Pro vinylofily vydali otevírací desku z které se tyčí ten motiv z obalu. Takovych obalů na světě moc neni. To bude jednou mit cenu.

Laughing jsem točil v autě půl roku a chybu jsem tam nenašel, 100 %. Podobných desek moc není. Novinku zkusím.

Thunder jsem neslyšel od alba Laughing on Judgement Day a musím říct, že se nová deska poslouchá příjemně. Díru to světa s ní asi neudělají, ale takové ambice určitě už ani nemají.
K těm kapelám drtícím klasický hard rock na vysoké úrovni bych přidal ještě Pink Cream 69 a možná i skotské Gun. Nevím jak poslední 2 desky, ty jsem neslyšel, ale comebackové Break the Silence z roku 2012 mě tehdy velice příjemně překvapilo svou živelností a přímočarou chytlavostí. Ještě dneska ho mám v širším výběru muziky do auta.

Upozornění: toto je velmi kvalitní recenze! Naprosto přesně vystihuje, co se na desce děje. Ale přeci jen, je to takový moc strojený a ani to nemůže být z profesního hlediska jiné.
Pokud mám ale dokonale popsat, co se mnou dva kontinuální poslechy udělaly, musim použít expresivní výrazivo. Jinak to nejde.
Normálně jsem se z tý desky posral :-) Samozřejmě jenom v hlavě -ne fyzicky. To je tak dobře napsaný, nikde nic netlačí a klouže to vzduchem jak upustěné pírko.
Lví podíl připisují producentské práci (Morley). Vynikající a pro kapelu nezvyklé aranže, kdy ani jedna písnička nezní jako druhá.
Přemýšlím, kdy naposledy jsem u Thunder slyšel ženské sbory nebo obyčejné piáno anebo dokonce klávesové plochy včetně spousty perkusních nástrojů. Možná pozůstatek z minulého akustického alba?
Potěší i nadýchaný zvuk bez zničující komprese.
Pro mě jejich nejsilnější deska v novém tisíciletí.
Dvou disková verze se čtyřmi novými skladbami objednána.
Sakra silných 80%

V pohodě, "soubojem" bylo myšleno spíše srovnání. A je to tak, vlastně se mi nevybavuje kapela, která by s klasickým hardrockem byla v současnosti na podobném levelu. Ještě tak Gotthard. Samozřejmě pominu-li klasiky Deep Purple a Uriah Heep.

Asi jsi mne ne úplně přesně pochopil, mám EUROPE výš než THUNDER, ale v podstatě jsou jednou z mála stylových old-school kapel, která na to má. "Souboj" žádný nevidím, ani jsem to tak nemyslel. Já nepíšu způsobem, že je něco lepší než něco jiného.

Ta deska se opravdu moc dobře poslouchá, hodnocení je odpovídající. Srovnání s Europe beru, jen to mám ve vzájemném "souboji"naopak.
Europe mají skvělou formu, i koncertně jsou, dle mého názoru, na špici rockové produkce a poslední dvě desky (hlavně pak War of Kings) mají kvality do top 5 diskografie. War pro mě dokonce určitě v top 3. Ale to je samozřejmě subjektivní názor.