Nyní, když se MÖTLEY CRÜE loučí s více než třicet let trvající kariérou, jenž posledních dvacet let spíš jen tak klopýtala, než aby skutečně jela, a to na svém bombasticky pojatém americkém turné „The Final Tour 2014“, jsou právě pro jejich šéfa, baskytaristu a hlavního skladatele Nikkiho Sixxe prvořadým hudebním projektem SIXX: A.M.. Ten kdo čeká pokračování ve stylu hair-metalových grázlů z osmdesátých let a naplnění oné dekadentně přisprostlé podoby rock´n ´rollu, ať si dá na hlavu pořádně studený obklad. SIXX: A.M. jsou kapelou zcela Více

A máme tady po pěti letech další řadovku od floridských smrtonošů z OBITUARY, ke kterým chovám vzhledem k jejich rané tvorbě stále obrovský respekt. Dost možná o to hůře se mi bude psát tahle recenze. Začněme však popořadě. Srpnové vystoupení na Brutal Assaultu ukázalo, jak to Tardyovcům stále šlape a rovněž také patřilo k největším ozdobám festivalu. Zprávy, že kapela již nějaký ten měsíc maká v podmínkách domácího studia na nových skladbách, byly více než potěšující. Obdivuhodná na celé věci se ukázala zejména skutečnost, že pěti Více

Myslím, že hudba od bombastických symfo-metalových kapel se ženami za mikrofonem už se v průběhu posledních let naprosto vyčerpala, takže není divu, že dnes největší úspěchy slaví právě kapela, která se zaměřuje výhradně na chytlavé hymny vytuněné klávesovými hradbami a svou popově úhlednou hudební stylizaci ani náznakem nezakrývá. Severští AMARANTHE vlastně velmi chytře využívají situace, kdy je hudební trh v oblasti metalu již přes deset let přesycen sněžnými královnami. Švédům je jasné, že přijít dnes s nějakým čarokrásným, pohá Více

Pro příznivce severského death metalu z devadesátých let nastal právě teď dlouho očekávaný okamžik. Svou zbrusu novou desku totiž  po devatenácti letech vypouštějí uznávaní stylotvůrci AT THE GATES, skupina, která se v minulosti postarala o nemalou evoluci v oblasti extrémního metalu a v první polovině devadesátých let zahájila nástup kapel, vyjadřujících se kromě agresivity také výraznější melodikou, než tomu bylo u death metalu obvyklé. Čerstvý nátěr „At War With Reality“ je jejich úplně první nahrávkou od památné a velmi uznávané šlehy Více

Bluesový patriot dnes nijak nezahálí a s dalším rokem dostáváme nový studiový materiál. Je až neuvěřitelné k jaké produktivitě se tento kytarový maniak a zpěvák vypracoval. Od roku 2009 vydává soustavně minimálně jedno album za rok a není výjimkou, kdy se ještě v rámci svých bočních projektů objeví jeho jméno na povícero dalších různých hudebních počinech. A nejde přitom o žádné slepé uličky. S BLACK COUNTRY COMMUNION vydával alba, která se regulérně v daném žánru ucházela o to nejlepší, co v daném žánru a v tom kterém roce vyšlo a rovněž spolupr Více

Rok dopředu proklamovaný (velký) návrat někdejších idolů „generace SICK“ se letos vlastně ani konat nebude. Ptáte se proč? Důvod je prostý. Nová deska masek z Iowy je opatrným krokem, rekapitulačním slepencem všech etap dosavadní existence nemocné Devítky, což samo o sobě dává za pravdu pohodlnosti a hře na jistotu, vlastnostem, jenž nebyly nikdy nakloněny trvalému zájmu. Myslím, že zvlášť současní (nutno říci, že v jistých ohledech i přísnější) fanoušci tvrdé hudby podstatu věci odhalí. To lepší, za čím dnes stojí lídr Corey Tay Více

Jsem velmi rád, že jsme se právě zde dočkali výborného návratového alba, protože konec seattleských NEVERMORE jsem svého času považoval za hodně předčasný. Pár let uběhlo a dostáváme opět skvělý materiál od jejich přímých předchůdců, kteří znovu povstali. Právě rozdíl v klimatu nejen na zaoceánské, ale i celosvětové power/thrashmetalové scéně oproti době, kdy SANCTUARY na sklonku osmdesátých let vydávali svá první alba, je dnes opravdu markantní. Tak si to vezměte, tenkrát šlo o nadějnou kapelu, co platila za jednu z několika desítek p Více

Vím, že je dneska již pozdě na psaní recenze na více než dva roky starou poslední řadovku pražských indie rockerů z THE PROSTITUTES. CD promáč dorazil z vydavatelství spolu s novějšími kousky a album jsem poslouchal v podstatě rád, takže nevidím žádný důvod, proč svoje hlavní dojmy nějakým letmým způsobem nesesumírovat, byť s jistým opožděním. Z mého pohledu je „Deaf To The Call“, jakožto v pořadí třetí řadovka této skupiny, tím nejdospělejším a nejdodělanějším počinem v jejich téměř desetileté historii. To v každém ohledu. Nenalezneme zde sic Více

Přiznám se, že hudbu s ženským hlasem nevyhledávám. Občas sice narazím na zajímavé věci, ale opravdu oblíbenou zpěvačku nemám. Proto mě doslova šokovalo, když jsem nedávno čirou náhodou narazil na EP neznámé umělkyně a zcela mě její hudba pohltila. Dobře, nebylo to čirou náhodou a zase tak neznámá postava to také není, alespoň pro mě. K mini-desce jsem se dostal díky propagaci mnou, v poslední době, často zmiňovaného Richieho Kotzena. Důvod je poměrně prostý, August Eve je totiž Kotzenova dcera, kterou znalci jistě znají z občasného v Více

Věřím, že asi nebudu mezi hardrockovými fanoušky osamoceným úkazem, když řeknu, že jsem v posledních dvaceti letech mnohokrát nad hudebními chutěmi Roberta Planta, toho blonďatého Boha co třímal mikrofon u LED ZEPPELIN, zatínal vztekle pěsti. Ten chlap na celé řadě svých sólových projektů dělal vše pro to, aby mne namíchl. Když se rozhlédnu po jeho už tak dost dlouhé a bohaté sólové kariéře, výjimku dle mého představují pouze dávná alba lemovaná skvělým sólo debutem „Pictures At Eleven“ (1981) a rovněž podařenou sadou hardrockových písní „Fate Více