Pražská undergroundová kapela ZUBY NEHTY letos na podzim vypustila po dlouhých patnácti letech kolekci nových skladeb, byť již nějaký ten rok zpátky opět vystupuje. Z posledních let nahromaděná várka písniček dostala název „Kusy“, což lze považovat za název velmi trefný, neboť jde o skládanku songů, které vznikaly po celé několikaleté striktně koncertní období a rovněž také díky tomu, že jde o věci, na kterých se autorsky samostatně podílela většina členek. Co  k albu tedy říci? Celý materiál vlastně navazuje na zajímavý hudební o Více

Jako když mezi otroky na plochu starodávného římského Kolosea vypustíte několik vyhladovělých lvů, tak nějak by se dal charakterizovat obsah předcházejícího alba „The Blackening“. Význam této kapitoly na další kariéru oaklandské čtveřice tak považuji za zcela zásadní, protože nejenže se tahle letitá kapela vrátila do zorného pole tisíců metalových fanoušků po celém světě a upevnila své pozice, ale dala rovněž zapomenout takřka na všechno, čím se kdy dříve ve své pestré minulosti prezentovala. Nezvykle rozsáhlé epické kompozice, kde MACHIN Více

Deska „The Blackening“ z roku 2007 se nakonec stala většinově adorovanou definicí stylu, jakým se kalifornští MACHINE HEAD prezentovali v druhé dekádě své pozoruhodné existence. Konečně, proč ne? Kapela na podobný „masterpiece“ čekala velmi dlouho. Lze tedy o tom dost pravděpodobně říci, že od časů svého debutu „Burn My Eyes“ MACHINE HEAD nepřišli s podobně ohromujícím dílem, které by naprosto nerozbitým způsobem prezentovalo postoje kapely s celou jejich aktuální skladatelskou formou a nebylo by mu třeba, pro získání nové fanouškovs Více

Holandským deathmetalistům THANATOS nebylo nikdy dáno vydobýt si podobně silné pozice jako některým jejich slavnějším a zároveň stylově spřízněným krajanům (pro názornost uvedu třeba jména jako PESTILENCE, GOREFEST, SINISTER, ASPHYX…), přestože je nesporné, že mají dodnes na svém kontě několik pozoruhodných žánrových zápisů. Kapela, která to za čtvrtstoletí existence příliš nepřeháněla s vydáváním nových alb a vypouštěla zhruba jedno za pět let, se však i nyní vykazuje dobrou formou a žánrovou připraveností, o čemž vlastně vypovídá i tahle zdařilá Více

Dalo by se říci, že to celé bylo vinou neúspěchu posledního alba „Supercharger“, takže velmi brzy začal pověstný stratég Robb Flynn vývoj své kapely od základu přehodnocovat. Vždyť s nu-metalem to v roce 2003 už šlo hodně razantně z kopce, ale MACHINE HEAD nebyli naštěstí nikdy považováni za kapelu s touto módní vlnou plně spjatou, pouze se jenom určitými trendy nechali inspirovat. Stále byl tedy čas něco se sebou udělat a nepřijít k velké újmě. Změny tedy na sebe nedaly dlouho čekat. Tou první byl vyhazov kytaristy Ahrue Luster Více

Mnohými nenáviděné, ale mnou vcelku kladně přijaté, album „Supercharger“ v září roku 2001 potvrdilo, že MACHINE HEAD ze všeho nejméně stojí o zatvrzelé lpění na nějakých kořenech, naopak, vývoj byl pro ně od počátku nezbytný. Tahle deska je pro mne navíc důkazem, že Robb Flynn je skutečným talentem pro složení chytlavé, dobře poslouchatelné a moderní metalové hudby, jenž může všem, kteří přistupují k muzice s otevřeným hledím a stojí o aktuální zvuk a líbivost, udělat pouze radost. Osobně považuji škatulky za nesmysl, takže zvláště v  Více

Projekt DIE ALTEN MASCHINEN se letos na podzim vykazuje další albovou signalizací a zve nás do svého umělého a technikou přeplněného světa, kde není příliš místa pro rozjitřené emoce a sluníčkové nalazení. Robotické beaty znovu udávají jedenácti skladbám ten správný puls a ty se snaží překvapit ještě něčím navíc, než jen naplněním stylových škatulek jako New Wave, Indie/ electro nebo dokonce Synthy-pop. Inspirace jsou znovu jasně rozpoznatelné a míří na počátek osmdesátých let, dost možná ještě o něco dál. První, co mne po nějakém třetím poslechu a Více

Těmto švédským umrlcům zatím nebylo dáno úplně prorazit (věc úhlu pohledu a ten můj zní: MORBID ANGEL z nich zatím nejsou), přestože mají za sebou několik velmi zdařilých děl, která  patřila k tomu nejlepšímu, co ve 21.století vzniklo v deathmetalovém ranku. Přestože alba BLOODBATH, na kterých ještě účinkoval v roli lídra Michael Akerfeldt, měla opravdu co říct, o kapele se stále hovořilo pouze jako o bočním projektu složeném z členů OPETH a KATATONIA. Letos se však těmto seveřanům povedl další husarský kousek, velmi zaneprázdně Více

Každá vítězná série jednou končí a vynikající tahy nelze protahovat do nekonečna, tak by se dala shrnout novinka od populárních rockových obrů. Rozsáhlé dvojalbum „In Your Honor“ z roku 2005 pro mě bylo započetí dlouhé šňůry skvělých nahrávek, za jejíž vyvrcholení považuje spousta lidí (včetně mě) „Wasting Light“. Dave Grohl a jeho parta si užívají výsostné postavení a momentálně jsou v situaci, kdy se mohou pustit do čehokoliv bez ohledu na finance. Proto si jako koncepci pro nový ambiciózní projekt vybrali cestování po amerických studiích spojené Více

S třetím zásahem oaklandských dochází v porovnání s jejich předchozími dvěma dílky k odklonu od původní, ryze těžkotonážní „thrash / hardcore koncepce“ jejich tvorby. Poměrně zatěžkaný metalový sound zde částečně střídá větší otevřenost ke vstřebávání okolních hudebních stylů, které v té době udávaly kurs. Oproti minulosti vlastně dost odlehčený materiál je tak podle mne nejodvážnějším v celé jejich dosavadní diskografii. MACHINE HEAD totiž vsadili na stylovou pestrost, ale zároveň i na koncept, kde melodie zasazené do moderního zvukového hávu hrály do jisté Více